ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.2.2023.1
sp. zn. 11 Tvo 2/2023-11145
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2023 stížnosti obviněného 1. M. T., nar. XY na Ukrajině, státního občana Ukrajiny, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha Pankrác, a obviněného 2. V. T. , nar. XY na Ukrajině, státního občana Ukrajiny, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Praha Pankrác, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 93/2022, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněných zamítají.
Odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 93/2022, rozhodl Vrchní soud v Praze tak, že podle 71 odst. 1, §72 odst. 1, 3 a 4 tr. ř. se obvinění M. T. a V. T. ponechávají i nadále ve vazbě z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal obviněný V. T. stížnost při veřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2022 (viz č. l. 11090 spisu), kterou následně odůvodnil v podáních ze dne 4. 1. 2023 (č. l. 11137 spisu) a 6. 1. 2023. Obviněný M. T. podal včas stížnost proti témuž usnesení (viz č. l. 11132 spisu), kdy uvedl, že odůvodnění stížnosti doplní po doručení písemného vyhotovení napadeného usnesení a protokolu z veřejného zasedání, což se stalo podáním ze dne 6. 1. 2023.
3. V odůvodnění stížnosti obviněný M. T. namítá rozporuplnost řady ve věci učiněných skutkových zjištění, na což navazuje konstatování, že na území České republiky se zdržuje řadu let, má zde trvalý pobyt, manželku, děti a přislíbené zaměstnaní. Na Ukrajině již nemá žádné zázemí a nehodlá se tam ani vracet. Stejně tak obviněný V. T. v podané stížnosti zpochybňuje soudy učiněná skutková zjištění, a dále zdůrazňuje, že má na území České republiky celou svou rodinu a zajištěn legální zdroj příjmu. Oba obvinění připomínají, že dosud nebyli soudně trestáni a nic nenasvědčuje tomu, že by na území České republiky páchali jakoukoli trestnou činnost a z této si zajišťovali trvalý zdroj příjmů. Jejich vazba trvá více než 20 měsíců, což oba špatně snáší po zdravotní i psychické stránce. Obvinění se domnívají, že vazbu lze v jejich případě nahradit opatřeními uvedenými v ustanovení §73 a 73a tr. ř., avšak podle jejich názoru vrchní soud konkrétně neuvádí, proč tyto instrumenty nelze aplikovat. Vazba by vůči nim neměla být tak striktně uplatňována pouze z toho titulu, že jsou cizinci, bez ohledu na to, jak mají pevné kořeny v České republice. Není zde ani obava z toho, že by mohli páchat trestnou činnost, neboť svým jinak bezúhonným životem prokázali, že ctí a respektují zákony České republiky. Napadené usnesení vrchního soudu je po obsahové stránce nekorektní, formální a prakticky nepřezkoumatelné.
4. Závěrem proto navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 93/2022, zrušil, a aby oba obviněné propustil z vazby na svobodu.
5. V odůvodnění stížnosti ze dne 6. 1. 2023 obvinění dále namítají, že o jejich vazbě bylo sice rozhodnuto ve veřejném zasedání, jehož předmětem bylo projednání jejich odvolání, avšak bez jejich slyšení. V tomto ohledu odkázali na rozsudky Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 25. 3. 1999, č. 31195/96, Nikolova proti Bulharsku, bod 58, a ze dne 15. 11. 2005, č. 67175/01, Reinprecht proti Rakousku. V projednávaném případě dal odvolací soud před rozhodnutím o jejich ponechání ve vazbě obviněným možnost se k důvodům vazby ústně vyjádřit toliko tak, že před poradou senátu jim udělil slovo k tomu, aby se závěrem vyjádřili jak k věci, tak k vazbě. Z toho je zřejmé, že obviněným se nedostalo osobního výslechu, ani vědomí, že je odvolací soud nebude chtít propustit z vazby na svobodu. K tomu dále odkázali na rozsudky ve věci Husák proti České republice č. 19970/04 ze dne 4. 12. 2008, či Vecek proti České republice č. 3252/09 ze dne 21. 2. 2013, a dále na nálezy Ústavního soudu sp. zn. II. 1681/08, I. ÚS 3326/13, I. ÚS 3909/16 a IV. ÚS 1466/19. Odvolací soud obviněné osobně nevyslechl a jen na základě měsíce starých informací z trestního spisu rozhodl o jejich ponechání ve vazbě. Odvolací soud se jen formálně vypořádal s tím, zda je důvod vazby opravdu dán. S ohledem na obecné zásady ukládání trestu není příliš pravděpodobné, že bude obviněným za projednávaný skutek uložen trest ve vyšší (anebo stejné) výměře, při ohrožení sazbou pět až deset let, oproti původně uloženému trestu. Ostatně sám odvolací soud ve svém usnesení uvedl, že účelem tohoto trestního řízení je v první řadě zjištění a přesné označení skutkového stavu, na základě něhož pak lze činit další závěry o vině či trestu u obviněných. Obvinění dovozují, že v dalším řízení jim nebude uložen vyšší trest, než který jim byl již uložen (a ten zčásti, bude-li do nově uloženého trestu započten, vykonali). V důsledku toho bylo porušeno právo obviněných na osobní svobodu chráněné čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být zbaven osobní svobody jinak než způsobem, který stanoví zákon. Přílohou odůvodnění stížnosti byly dva přísliby zaměstnání Ubytovny HK s. r. o. zastoupené V. T., nar. XY, vydanými jeden pro pana V. T. a druhý pro pana M. T., a dále smlouvy o budoucí pracovní smlouvě, kde na straně budoucího zaměstnavatele vystupuje Ubytovna HK s. r. o. zastoupená V. T., nar. XY, a na straně budoucího zaměstnance vystupují v jednom případě V. T. a ve druhém případě M. T.
6. Závěrem oba obvinění znovu navrhli, aby Nejvyšší soud jejich stížnosti vyhověl, napadené usnesení vrchního soudu zrušil a rozhodl sám tak, že se obvinění propouštějí z vazby na svobodu.
7. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že tyto zákonné podmínky pro přezkoumání napadeného usnesení vrchního soudu jsou splněny. Následně proto Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo. V této souvislosti Nejvyšší soud na okraj připomíná, že není oprávněn přezkoumávat zákonnost a odůvodněnost dřívějších pravomocných rozhodnutí ve věci, jimiž byla u těchto obviněných prodloužena doba trvání vazby (viz rozhodnutí publikované pod č. 47/98 Sb. rozh. tr.). Nejvyšší soud z důvodů níže uvedených dospěl k závěru, že stížnosti obou obviněných nejsou důvodné.
8. Přesto, jde-li o průběh řízení předcházejícího vydání napadeného usnesení, může Nejvyšší soud s ohledem na obsah spisu konstatovat, že v trestní věci obviněných M. a V. T. byla dodržena jak ustanovení upravující periodický přezkum dalšího trvání vazby (§72 odst. 1 a 3 tr. ř. – viz usnesení na č. l. 4695, 4698, 4717, 4720, 8626, 9108, 9112, 9399, 9719, 10359, 10393 a 10846 spisu), tak i ustanovení o nejdelší přípustné době trvání vazby [§72a odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. ve spojení s §72b tr. ř.].
9. Z předloženého trestního spisu především vyplývá, že dne 15. 12. 2021 byla v této trestní věci státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze podána na oba obviněné obžaloba k Městskému soudu v Praze (č. l. 8753 a násl. spisu), pro zvlášť závažný zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
10. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 1 Nt 2012/2021 (č. l. 4680 a násl. spisu), byl obviněný M. T. podle §68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby, přičemž doba trvání vazby se mu započítává ode dne a hodiny zadržení, tj. ode dne 20. 4. 2021 v 6:05 hodin. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. 4. 2021, sp. zn. 1 Nt 2012/2021 (č. l. 4710 a násl. spisu), byl obviněný V. T. podle §68 odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v §67 písm. a), b), c) tr. ř. vzat do vazby, přičemž doba trvání vazby se mu započítává ode dne a hodiny zadržení, tj. ode dne 20. 4. 2021 v 6:05 hodin.
11. Obvinění M. T. a V. T. byli rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 45 T 13/2021 (č. l. 10961 a násl. spisu) uznáni vinnými zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, spáchaného ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, za což byl obviněný M. T. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 6 roků a 6 měsíců, přičemž pro výkon uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a dále byl odsouzen k trestu propadnutí náhradní hodnoty. Obviněný V. T. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 roků a 9 měsíců, přičemž pro výkon uloženého trestu byl zařazen do věznice s ostrahou a rovněž byl odsouzen k trestu propadnutí náhradní hodnoty.
12. V době podaných stížností se věc nacházela u Vrchního soudu v Praze, který dne 13. 12. 2022 pod č. j. 10 To 93/2022-11103 rozhodl ve veřejném zasedání tak, že podle §258 odst. 1 písm. b), c) zrušil v celém rozsahu napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 45 T 13/2021, a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší soud přitom nezjistil v projednávané trestní věci žádné průtahy v postupu odvolacího soudu. Odvolacímu soudu byla předmětná trestní věc předložena soudem prvního stupně k rozhodnutí dne 8. 11. 2022 (č. l. 11029 spisu). Dne 15. 11. 2022 vydal předseda senátu odvolacího soudu pokyn k nařízení veřejného zasedání (č. l. 11032 spisu), které se konalo dne 13. 12. 2022 (č. l. 11085 a násl. spisu).
13. Vrchní soud v Praze v tomto veřejném zasedání dále rozhodl usnesením pod č. j. 10 To 93/2022-11093, podle §71 odst. 1, §72 odst. 1, 3, 4 tr. ř. o ponechání obviněných ve vazbě s ohledem na přetrvávající vazební důvody podle §67 písm. a), c) tr. ř. Konstatoval přitom, že zjišťoval, zda i nadále jsou u obou obviněných aktuální důvody vazby podle §67 písm. a), c) tr. ř. a shledal přitom, že stejně jako tomu bylo i v případech předchozích rozhodování o vazbě, oba citované vazební důvody i nadále existují, a to ve výrazné intenzitě. Oběma obviněným i nadále hrozí (a dokonce jim byly uloženy, byť odsuzující rozsudek byl již zrušen, a to i k odvolání státního zástupce podaného v jejich neprospěch do výroku o trestu) výrazné nepodmíněné tresty odnětí svobody, a tak u nich přetrvává obava, že by pod hrozbou opětovného uložení takto vysokých trestů mohli uprchnou mimo území České republiky, nebo se na něm skrývat, aby se tak vyhnuli trestnímu stíhání a trestu [vazební důvod podle §67 písm. a) tr. ř.]. Podle vrchního soudu u obou obviněných hrozí i reálná obava, že by v případě propuštění na svobodu opakovali trestnou činnost, pro kterou jsou stíhání [důvod vazby podle §67 písm. c) tr. ř.], nebo že by v této pokračovali, aby si tak obstarali prostředky k obživě, a to zejména též proto, že spolu s nimi se trestné činnosti měly dopouštět i další osoby. Vrchní soud rovněž vyhodnotil, že vazbu u obviněných nelze nahradit žádným z opatřeních uvedených v §73 a 73a tr. ř. a s ohledem na složitost a rozsáhlost dokazování v této trestní věci by propuštěním z vazby mohlo být podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, kterým je v první řadě zjištění a přesné označení skutkového stavu, na základě něhož pak lze činit další závěry o vině či trestu u obviněných.
14. Podle §67 písm. a) tr. ř. platí, že obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obžalovaný, a s ohledem na osobu obžalovaného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
15. Podle §67 písm. c) tr. ř. obviněný smí být vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil, a dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením, zejména uložením některého z předběžných opatření.
16. Nejvyšší soud po prostudování příslušného spisového materiálu se s výše uvedenými závěry vrchního soudu v zásadě ztotožnil, neboť důvody vedoucí k ponechání obviněných ve vazbě jsou věcně dány, byť odůvodnění napadeného usnesení je poněkud kusé a nepostihuje veškeré okolnosti, jež jinak opodstatňují další trvání vazby u obou obviněných.
17. Podle názoru Nejvyššího soudu není důvodnost vazby útěkové podle §67 písm. a) tr. ř. v této konkrétní trestní věci založena pouze na výši trestní sazby, kterou jsou aktuálně oba obvinění ohroženi. Obvinění jsou, jak již bylo uvedeno výše, stíháni pro zvlášť závažnou trestnou činnost majetkové povahy, která vykazuje prvky soustavnosti a sofistikovanosti, a které se měli spolu s dalšími obviněnými jako členové organizované skupiny dopouštět po dobu delší než jeden rok a způsobit tak neoprávněné snížení daňových povinností u několika společností o částku přesahující 40.000.000 Kč. Důvodnost podezření není u obviněných v současné době vyvrácena a je stále založena podanou obžalobou, obsahem kasačního rozhodnutí odvolacího soudu a konkrétními důkazními prostředky. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůrazňuje, že ve vazebním řízení soudy zásadně vinu obviněných neposuzují, nýbrž zkoumají pouze existenci tzv. důvodného podezření, a to jako jednu ze zákonných podmínek pro vzetí obviněného do vazby nebo pro jeho ponechání ve vazbě. Ovšem nelze přehlédnout povahu a závažnost jim za vinu kladné trestné činnosti, které se měli dopouštět v součinnosti s dalšími osobami v rámci organizované skupiny, sofistikovanost a délku doby jejího páchání, jakož i výši způsobené škody.
18. Po provedeném přezkumu se tedy Nejvyšší soud plně ztotožňuje se závěrem vrchního soudu ve vztahu k tzv. útěkové vazbě podle §67 písm. a) tr. ř. obsaženou v bodě 6. napadeného usnesení.
19. Ve vztahu k důvodům vazby předstižné podle §67 písm. c) tr. ř. se Nejvyšší soud může ztotožnit s argumentací vrchního soudu uvedenou v bodě 7. napadeného usnesení. Současně Nejvyšší soud k tomuto vazebnímu důvodu dodává, že ze spisového materiálu vyplývá, že do trestné činnosti obviněných byly zapojeny nejen další společnosti, jak argumentoval odvolací soud, ale trestná činnost obviněných spočívající v krácení daně z přidané hodnoty byla páchána delší dobu a skupinou obchodních korporací, které obvinění zakládali a ovládali prostřednictvím spřízněných či nastrčených osob. Uvedené skutečnosti i podle názoru Nejvyššího soudu jednoznačně posilují důvodnou obavu, že by obvinění v páchání této činnosti mohli pokračovat. V tomto ohledu na uvedených závěrech nic nemění ani obviněnými předložené přísliby zaměstnání Ubytovny HK s. r. o. a smlouvy o budoucí pracovní smlouvě, kde na straně budoucího zaměstnavatele vystupuje Ubytovna HK s. r. o. zastoupená V. T., nar. XY, a na straně budoucího zaměstnance vystupují oba obvinění.
20. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem je intenzita vazebních důvodů podle §67 písm. a) a c) tr. ř. v případě obviněných poměrně vysoká, přičemž sledovaného cíle (tj. předejití útěku nebo skrývání se ze strany obviněných a opakování trestné činnosti, pro níž jsou stíhání) nebylo možné dosáhnout jinými prostředky či opatřeními ve smyslu §73 a §73a tr. ř. S prezentovanými závěry vrchního soudu (viz bod 8. odůvodnění napadeného usnesení), se přitom s ohledem na společenskou škodlivost, charakter a rozsah trestné činnosti, pro kterou jsou obvinění dosud důvodně trestně stíháni a dosavadní délku vazby, ztotožnil i Nejvyšší soud.
21. Pokud se týká námitek obviněných ohledně jejich slyšení u veřejného zasedání, tyto jsou zcela popřeny obsahem protokolu o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 13. 12. 2022, z něhož se konkrétně podává, že obvinění T. byli vyzvání, aby se vyjádřili k celé záležitosti a aby se vyjádřili k otázkám vazby a současně jim byla dána možnost k přednesu posledního slova, což také oba učinili (viz č. l. 11089 spisu). Postup odvolacího soudu při rozhodování o dalším trvání vazby tak byl zcela v souladu se zákonem. Obvinění byli dotázáni, aby se „…vyjádřili k otázkám vazby…“ a bylo jim tedy umožněno, aby mohli k tomu sdělit své stanovisko. Není povinností soudu klást obviněným další otázky ve vztahu k vazebním důvodům, právo obviněných na osobní slyšení k dalšímu trvání jejích vazby nebylo porušeno. Ačkoliv odvolací soud mohl být v tomto ohledu aktivnější, nelze mu vytknout, že by z jeho strany došlo k zásadnějšímu pochybení. Je věcí obviněných, jak vedli svou obhajobu a zda a jak využili svého práva vyjádřit se k dalšímu trvání své vazby.
22. Nejvyšší soud tedy uzavírá, že se z výše uvedených důvodů lze s napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze ztotožnit, a to bez ohledu na deficitní obsah jeho odůvodnění. Vrchní soud ve svém rozhodnutí sice jen zhruba vymezil důvody ponechání obviněných ve vazbě, avšak jasným a srozumitelným způsobem zdůraznil okolnosti, které ponechání obviněných ve vazbě i nadále ještě umocňují.
23. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnosti obou obviněných proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, sp. zn. 10 To 93/2022, důvodnými, a proto je podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu