ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.4.2023.1
sp. zn. 11 Tvo 4/2023-1164
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2023 o stížnosti obviněného D. K. , narozeného XY v XY, Spojené státy americké, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1082, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného D. K. zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 11. 2022, č. j. 49 T 2/2022-991, byli D. K. (dále také jen „obviněný“) a J. T. (dále také jen „spoluobviněný“) uznáni vinnými každý zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně uložil obviněnému za tento trestný čin podle §283 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Spoluobviněnému pak soud prvního stupně uložil za tento trestný čin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2022, č. j. 12 T 109/2021-204 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2022, č. j. 3 To 148/2022-246, podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal jak obviněný, tak spoluobviněný odvolání.
2. U Vrchního soudu v Olomouci (dále také jen „odvolací soud“) je aktuálně vedeno řízení ve shora uvedené trestní věci obviněného a spoluobviněného, jehož předmětem jsou jejich odvolání proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný i spoluobviněný jsou vazebně stíháni.
3. Obviněný v podaném odvolání (č. l. 1039), které bylo odvolacímu soudu předloženo spolu se spisovým materiálem dne 10. 1. 2023, nad rámec svých odvolacích námitek vyslovil názor, že senát č. 5 odvolacího soudu je pro budoucí řízení o odvolání z rozhodování vyloučen pro podjatost k věci, neboť z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že změnil své vlastní přesvědčení o tom, že obviněný nejednal trestněprávně, a fakticky tak převzal právní názor odvolacího soudu vyjádřený (předběžně) v jeho usnesení ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764.
4. Odvolací soud o této námitce obviněného rozhodl usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1082, tak, že podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu není senát odvolacího soudu ve složení předsedy senátu JUDr. Vladislava Šlapáka a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Vítězslava Božoně vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 To 3/2023. V odůvodnění tohoto svého rozhodnutí především uvádí, že neshledal splněnými podmínky předpokládané §30 odst. 1 tr. řádu, pro něž by senát v uvedeném složení měl být vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci, neboť žádný ze jmenovaných členů senátu nemá poměr k projednávané věci a rozhoduje v ní v aktuálním složení na základě rozvrhu práce odvolacího soudu. Obsah písemně uplatněné námitky podjatosti přitom podle názoru odvolacího soudu odkazuje na předchozí rozhodnutí téhož senátu, které se v tomto trestním řízení týkalo přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o vazbě obviněného ke stížnosti státního zástupce. Právě toliko v rámci této rozhodovací činnosti musel senát odvolacího soudu reagovat na napadené usnesení a na námitky státního zástupce, které výrazně směřovaly do samotné podstaty inkriminovaného jednání.
5. Odvolací soud dále uvádí, že jako stížnostní soud se striktně vyjadřoval pouze k této fázi trestního řízení, přičemž přisvědčil státnímu zástupci, že důkazní situace v projednávané trestní věci byla v podstatných skutečnostech stále shodná jako v přípravném řízení, stejně tak jako byla v době předchozího rozhodování o vazbě obviněného. Z tohoto důvodu musel na věc v rámci rozhodování o vazbě nahlížet při zohlednění do té doby provedeného dokazování optikou zodpovězení otázek, zda zjištěné skutečnosti stále nasvědčovaly tomu, že se skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a posléze podaná obžaloba, stal, zda měl všechny znaky žalovaného trestného činu a zda existovaly zřejmé důvody k podezření, že jej spáchal právě obviněný. To by nebylo podle odvolacího soudu možné bez předchozí předběžné analýzy posuzované trestní věci. Dále odvolací soud připomíná, že byl přitom výslovně zdůrazněn předmět tehdejšího stížnostního řízení ve věci, jehož účelem nebylo přímo podrobně ustálit skutkový děj vytýkaného jednání a rozhodovat o vině či nevině obviněného, s dodatkem, že k tomu směřuje výlučně dokazování před soudem prvního stupně, které v té době nebylo ukončeno. Pro úplnost pak ještě doplňuje, že pohled vyjádřený v obviněným podané námitce podjatosti ve své podstatě popírá smysl jakéhokoli rozhodování soudu o vazbě, včetně jejího přezkoumání, a zasahuje tedy do vlastní rozhodovací činnosti soudu. Přijetí takového pohledu by vedlo až k absurdní situaci, kdy by pro nezbytný „předběžný právní názor“, který musí každý soud při rozhodování o vazbě zaujmout, musel být tento vyloučen z jakéhokoli následného rozhodování ve věci, včetně rozhodování o vině a trestu, jakož i z jejich případného přezkumu.
6. Ze shora uvedených důvodů pak odvolací soud uzavírá, že výhrady obviněného jsou zaměřeny vůči nezávislé rozhodovací činnosti soudce a nemohou být důvodem pro vyloučení soudce ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu. Nápravu vad vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost (č. l. 1096). V jejím odůvodnění předně rekapituluje dosavadní průběh řízení a vyjadřuje své přesvědčení, že z rozhodování o jím podaném odvolání proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, je vyloučen senát č. 5 odvolacího soudu ve složení předsedy senátu JUDr. Vlastislava Šlapáka a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Vítězslava Božoně, a to pro důvodné pochybnosti spočívající v tom, že nemohou pro jejich poměr k projednávané věci nestranně rozhodovat. Napadené usnesení odvolacího soudu pak obviněný považuje za nesprávné a tvrdí, že porušuje jeho právo na spravedlivý proces.
8. Obviněný dále rekapituluje obsah §30 odst. 1 tr. řádu, přičemž připomíná, že jeho účelem je upevnit důvěru účastníků řízení i veřejnosti v nestrannost postupu orgánů činných v trestním řízení. Z tohoto důvodu pak podle něj zákon vylučuje z vykonávání úkonů trestního řízení ten orgán, u něhož lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti z důvodů taxativně vymezených ve zmíněném ustanovení.
9. Připomíná, že jeho primární námitka vyjádřená v odvolání proti shora uvedenému rozsudku soudu prvního stupně směřuje vůči právnímu posouzení protiprávnosti jeho jednání v návaznosti na důkazně podložený skutkový děj. Právě k této otázce se ovšem podle něj vyjadřoval senát č. 5 odvolacího soudu v bodě 9. jeho usnesení ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764, v němž rozhodoval o ponechání obviněného ve vazbě. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud v rámci tohoto rozhodování nejen že provedl před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé vlastní rozbor skutkových závěrů v návaznosti na průběh dokazování před soudem prvního stupně, ale že současně vyjádřil před rozhodnutím ve věci samé svůj právní názor na protiprávnost jednání obviněného. Za problematickou pak obviněný považuje situaci, kdy právní názor odvolacího soudu spočívající – zjednodušeně řečeno –v tom, že se jeví prokázaným, že se skutek stal a že má všechny znaky žalovaného trestného činu, podle jeho přesvědčení nekriticky převzal soud prvního stupně do svého shora uvedeného rozsudku, v němž rozhodoval o vině a trestu obviněného. O nezbytnosti vyloučení soudců senátu č. 5 odvolacího soudu z projednání jím podaného odvolání je tak obviněný přesvědčen primárně proto, že pokud by se tak nestalo, byla by jeho věc s ohledem na již uvedené vyloučena z dvojinstančního nezávislého rozhodovacího procesu. V tomto kontextu obviněný odkazuje mimo jiné na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, zejména jeho rozsudek ze dne 25. 11. 2021 ve věci Mucha proti Slovensku, stížnost č. 63703/19, v němž se tento zabýval otázkou nestrannosti soudce ve vztahu k presumpci neviny.
10. Obviněný tak uzavírá, že senát č. 5 odvolacího soudu ještě před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé zřetelně vyjádřil právní názor na protiprávnost jednání obviněného, provedl konkrétní kategorizaci účasti obviněného na vytýkaném jednání a předestřel soudu prvního stupně názor na otázku jeho viny, který tento podle něj nekriticky převzal. Na základě shoda uvedeného dospívá k závěru, že je senát pro budoucí řízení o odvolání z rozhodování vyloučen pro pochybnost o nepodjatosti k projednávané věci.
11. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a sám rozhodl o tom, že podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu je senát odvolacího soudu ve složení předsedy senátu JUDr. Vladislava Šlapáka a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Vítězslava Božoně vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 To 3/2023.
12. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkum napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě stížnosti obviněného napadené usnesení odvolacího soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení soudců senátu č. 5 odvolacího soudu JUDr. Vladislava Šlapáka, JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Vítězslava Božoně z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
13. V obecné rovině je třeba předně připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
14. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
15. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: „ Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (POSPÍŠIL, I. In WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod . Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 739-740).
16. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.“ (srov. DURDÍK, T. In DRAŠTÍK A., FENYK J. a kol. Trestní řád. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
17. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi dané trestní věci je přitom zřejmé, že dospěl-li odvolací soud v napadeném usnesení k závěru, že nejsou dány důvody pro vyloučení předsedy senátu JUDr. Vladislava Šlapáka a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Vítězslava Božoně, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
18. K zákonné podmínce „ pro poměr k projednávané věci “ Nejvyšší soud podotýká, že za poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného. Zásadně se jedná pouze o okolnosti, které jednoznačně svědčí o tom, že soudce není schopen ve věci objektivně, spravedlivě a nestranně rozhodnout. Takovou okolností by byla např. skutečnost, kdyby některý z výše uvedených soudců odvolacího soudu (nebo osoba jim blízká) byl přímo poškozen trestnou činností obviněného, nebo pokud by nastala jiná situace podobně zásadního významu. Z přiloženého spisového materiálu však bylo Nejvyšším soudem ověřeno, že žádná takto zásadní okolnost nebyla v tomto řízení zjištěna.
19. Za důvodnou tedy nelze považovat stěžejní námitku obviněného, podle které jsou jmenovaní soudci senátu č. 5 odvolacího soudu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 To 3/2023, neboť tito v rámci rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě (srov. usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764) provedli před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé vlastní rozbor skutkových závěrů, a to v návaznosti na provedené dokazování před soudem prvního stupně, a současně vyjádřili před rozhodnutím ve věci samé svůj právní názor na protiprávnost jednání obviněného, který byl následně (podle tvrzení obviněného) nekriticky převzat soudem prvního stupně a měl tedy pro obviněného zásadní význam pro rozhodování tohoto soudu o vině a trestu. Jak totiž Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu zjistil, odvolací soud dne 21. 6. 2022, při rozhodování o stížnosti státního zástupce a spoluobviněného J. T. proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 5. 2022, č. j. 49 T 2/2022-734, postupoval v souladu s trestním řádem [srov. zejména dovětek §67 tr. řádu; §73c písm. a) tr. řádu], když se s ohledem na zcela konkrétní stížnostní námitky státního zástupce ve vztahu k obviněnému D. K., ale i spoluobviněnému J. T., které směřovaly k podstatě jednání obou obviněných, konkrétně k těmto vyjádřil, avšak opakovaně zdůraznil, že se jedná o závěry předběžné, kterými nikterak nepředjímá budoucí skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a tyto činí toliko za účelem přezkumu zákonných podmínek uvedených v dovětku §67 tr. řádu (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764). Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že obviněným namítaná rozhodovací činnost odvolacího soudu se nikterak netýkala rozhodování ve věci samé. Uvedený postup odvolacího soudu tedy v tomto konkrétním případě nepředstavuje dostatečný důvod pro závěr, že uvedení soudci nemohou ve věci nestranně rozhodovat. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožňuje s odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu, které shledává jako správné, zákonné a na toto též plně odkazuje (srov. bod 4. a 5. napadeného usnesení odvolacího soudu).
20. Ve vztahu k další uplatněné argumentaci obviněného Nejvyšší soud konstatuje, že právní závěry obsažené v rozsudku Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) ze dne 25. 11. 2021 ve věci č. 63703/19 – Mucha proti Slovensku, nelze na danou věc vztáhnout, a to pro jejich zcela odlišný základ. Podle okolností obsažených v citovaném rozsudku rozhodoval ESLP ve vztahu ke stěžovateli, který byl mimo jiné odsouzen za trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině k dlouhodobému trestu odnětí svobody stejným senátem Specializovaného trestního soudu, který předtím schválil dohodu o vině a trestu uzavřenou se spolupachateli stěžovatele. Odsuzující rozsudky schvalující dohodu o vině a trestu spolupachatelů přitom obsahovaly konkrétní vymezení účasti stěžovatele (byť tento byl označen pouze iniciály) na trestné činnosti a nebyly formulovány tak, aby z nich bylo zřejmé, že stěžovatel bude teprve později souzen a že dosud nebylo o jeho trestní věci rozhodnuto. V aktuálně projednávané věci se však jedná o situaci zcela odlišnou. Nejvyšším soudem totiž nebylo zjištěno, že by odvolací soud jakkoliv překročil zákonné podmínky přezkumu, k němuž byl podanými stížnostmi státního zástupce a spoluobviněného J. T. povolán. Z uvedených důvodů tedy nelze závěry uvedené v shora citovaném rozsudku ESLP na aktuálně projednávanou věc aplikovat.
21. Stran zákonné podmínky „ pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům “ Nejvyšší soud z předloženého spisového materiálu zjistil, že předseda senátu č. 5 odvolacího soudu JUDr. Vladislav Šlapák ani soudci JUDr. Ivo Lajda a Mgr. Vítězslav Božoň nejsou v žádném osobním vztahu k obviněnému či jeho rodinným příslušníkům.
22. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu č. 5 odvolacího soudu JUDr. Vladislava Šlapáka a soudců JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Vítězslava Božoně, pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces . Nejvyšší soud ve shodě s odvolacím soudem konstatuje, že námitku podjatosti a řízení o ní nelze zásadně zaměňovat s procesními prostředky, jejichž prostřednictvím může dojít ke zvrácení již vydaného rozhodnutí. Náprava vad řízení nebo vlastního soudcovského rozhodování je totiž výlučně zajišťována vícestupňovým rozhodováním soudů, nikoliv však prostřednictvím institutu námitky podjatosti ve smyslu příslušných ustanovení §30 tr. řádu.
23. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného D. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 2. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1082, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu