ECLI:CZ:NS:2023:11.TVO.5.2023.1
sp. zn. 11 Tvo 5/2023-1178
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2023 o stížnosti obviněného J. T. , narozeného XY v XY, trvale bytem ulice XY, t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici Olomouc, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1122, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. T. zamítá.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě (dále také jen „soud prvního stupně“) ze dne 25. 11. 2022, č. j. 49 T 2/2022-991, byli J. T. (dále také jen „obviněný“) a D. K. (dále také jen „spoluobviněný“) uznáni vinnými každý zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Soud prvního stupně uložil obviněnému za tento trestný čin a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. 4. 2022, č. j. 12 T 109/2021-204, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2022, č. j. 3 To 148/2022-246, podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 13 (třinácti) let, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou. Spoluobviněnému pak soud prvního stupně podle §283 odst. 4 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 (deseti) let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali jak obviněný, tak spoluobviněný odvolání.
2. U Vrchního soudu v Olomouci (dále také jen „odvolací soud“) je aktuálně vedeno řízení ve shora uvedené trestní věci obviněného i spoluobviněného, jehož předmětem jsou jejich odvolání proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný i spoluobviněný jsou vazebně stíháni.
3. Obviněný prostřednictvím své obhájkyně v podání (č. l. 1099), které bylo odvolacímu soudu doručeno dne 16. 2. 2023, navrhl, aby odvolací soud rozhodl o vyloučení soudců senátu č. 5 tohoto soudu JUDr. Vladislava Šlapáka a Mgr. Vítězslava Božoně z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 To 3/2023, neboť (stručně řečeno) tito soudci již rozhodovali o stížnosti obviněného proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 5. 2022, č. j. 49 T 2/2022-734, o ponechání obviněného ve vazbě. V rámci tohoto rozhodování pak odvolací soud vydal usnesení ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764, v němž rozhodující soudci zaujali konkrétní stanovisko k otázce viny obviněného, a to dříve, než jim napadlo odvolání obviněného proti rozhodnutí soudu prvního stupně o vině a trestu. V rámci další argumentace obviněný uvedl, že aniž by jakkoliv zpochybňoval zachování profesionálního přístupu uvedených soudců, považuje za zřejmé, že taková situace vzbuzuje přinejmenším navenek důvodnou pochybnost o tom, zda tito soudci, jejichž rozhodnutí bylo promítnuto do usnesení ze dne 21. 6. 2022, nebudou již příliš ovlivněni názorem, který si na věc utvořili a který též aplikovali v rámci svého rozhodování o zamítnutí stížnosti obviněného. Nastalá situace tak podle obviněného objektivně vzbuzuje obavu, že tito soudci si při rozhodování o odvolání nevytvoří dostatečně kritický odstup a že budou tendovat k obraně svého dříve vysloveného právního názoru na otázku viny obviněného a budou tak a priori nahlížet na obviněného jako na vinného.
4. V rámci veřejného zasedání konaného u odvolacího soudu dne 22. 2. 2023 obviněný potvrdil, že jeho návrh na vyloučení soudců z vykonávání úkonů trestního řízení směřuje toliko proti předsedovi senátu JUDr. Vladislavu Šlapákovi a soudci Mgr. Vítězslavu Božoňovi (č. l. 1116 verte).
5. Odvolací soud o tomto návrhu obviněného rozhodl usnesením ze dne 22. 2. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1122, tak, že podle §31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v §30 odst. 1 tr. řádu nejsou předseda senátu JUDr. Vladislav Šlapák a soudce Mgr. Vítězslav Božoň vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 5 To 3/2023. V odůvodnění tohoto svého rozhodnutí především uvádí, že neshledal splněnými podmínky předpokládané §30 odst. 1 tr. řádu, pro něž by předseda senátu JUDr. Vladislav Šlapák a soudce Mgr. Vítězslav Božoň měli být vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci, neboť žádný ze jmenovaných členů senátu nemá poměr k projednávané věci, k osobám obviněných či jejich obhájcům ani k poškozeným. Oba soudci jsou do senátu č. 5 odvolacího soudu zařazeni pouze na základě rozvrhu práce tohoto soudu. Obsah obviněným uplatněné námitky podjatosti přitom podle názoru odvolacího soudu odkazuje na předchozí rozhodnutí téhož senátu, které se v tomto trestním řízení týkalo přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně o vazbě jak spoluobviněného ke stížnosti státního zástupce, tak obviněného k jeho stížnosti. Právě toliko v rámci této rozhodovací činnosti musel senát odvolacího soudu ve složení JUDr. Vladislava Šlapáka jako předsedy senátu a JUDr. Ivo Lajdy a Mgr. Vítězslava Božoně coby členů senátu reagovat na napadené usnesení a na námitky stěžovatelů, jež výrazně směřovaly přímo do samotné podstaty inkriminovaného jednání.
6. Dále odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že musel na věc nahlížet v rámci specifik rozhodování o vazbě při zohlednění obsahu spisového materiálu a do té doby provedeného dokazování optikou zodpovězení otázek, zda zjištěné skutečnosti stále nasvědčovaly tomu, že se stal skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání a posléze podaná obžaloba, zda tento měl všechny znaky žalovaného trestného činu a zda existovaly zřejmé důvody k podezření, že jej spáchal právě i obviněný (§73c tr. řádu). To by podle odvolacího soudu nebylo možné bez předchozí předběžné analýzy posuzované trestní věci. Odvolací soud dále uvádí, že se striktně vyjadřoval pouze k aktuální fázi tohoto trestního řízení, přičemž přisvědčil státnímu zástupci, že důkazní situace byla v podstatných skutečnostech stále shodná jako v přípravném řízení, stejně jako byla v době předchozího rozhodování o vazbě. Dále odvolací soud připomíná, že byl přitom výslovně zdůrazněn předmět tehdejšího stížnostního řízení ve věci, kterým nebylo přímo podrobně uzavřít ustálení skutkového děje vytýkaného jednání a rozhodnout o vině či nevině obviněného, s dodatkem, že k tomu směřuje výlučně dokazování před soudem prvního stupně, které do té doby nebylo ukončeno.
7. Pro úplnost pak ještě odvolací soud doplňuje, že pohled obviněného vyjádřený v jím vznesené námitce podjatosti ve své podstatě popírá smysl jakéhokoli rozhodování soudu o vazbě, včetně jejího přezkumu, a zasahuje tedy do vlastní rozhodovací činnosti soudu. Akceptace takového pohledu by vedla až k absurdní situaci, kdy by pro nezbytný „předběžný právní názor“, který musí každý soud při rozhodování o vazbě zaujmout, musel být pak tento vyloučen z jakéhokoli následného rozhodování ve věci, včetně rozhodování o vině a trestu, stejně tak i z jeho případného přezkumu. Ze shora uvedených důvodů pak odvolací soud uzavírá, že výhrady obviněného vyjádřené v předmětné námitce podjatosti jsou zaměřeny vůči nezávislé rozhodovací činnosti soudce a tyto nemohou být důvodem pro vyloučení soudce ve smyslu ustanovení §30 odst. 1 tr. řádu. Nápravu vad vlastního soudcovského rozhodování totiž primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně v rámci veřejného zasedání dne 22. 2. 2023 stížnost do protokolu (č. l. 1117), kterou poté odůvodnil v podání doručeném Nejvyššímu soudu dne 15. 3. 2023 do datové schránky. V odůvodnění stížnosti obviněný předně rekapituluje dosavadní průběh řízení a vyjadřuje svůj nesouhlas se závěry vyslovenými v usnesení odvolacího soudu ze dne 22. 2. 2023. Obviněný dále poukazuje na to, že důvodem vznesení námitky podjatosti nebyla vědomost o faktickém osobním vztahu mezi jmenovanými soudci a obviněným či spoluobviněným, jejich obhájci či poškozenými, nýbrž pochybnost o nestrannosti těchto soudců založená na zaujetí konkrétního stanoviska k otázce viny obviněného, které jimi bylo vyjádřeno v usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764.
9. Ve své stížnosti pak obviněný opětovně poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1456/2007, z něhož vyplývá, že podmínkou vyloučení soudce podle §30 odst. 1 tr. řádu není jeho subjektivní postoj k otázce nestrannosti rozhodování, nýbrž to, jak se jeho vztah k projednávané věci objektivně jeví navenek. V tomto kontextu odkazuje také na judikaturu Ústavního soudu, především pak na jeho nález ze dne 12. 1. 2005, sp. zn. III. ÚS 441/2004, v němž tento dospěl k obdobnému závěru.
10. Obviněný dále připomíná, že pro učinění závěru, zda jsou konkrétní soudci vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci vedené u odvolacího soudu pod sp. zn. 5 To 3/2023, je stěžejní posouzení, zda stanovisko k otázce viny obviněného vyjádřené v usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2022, dosahuje takové intenzity a takového charakteru, že objektivně vzbuzuje oprávněné pochybnosti o nestrannosti těchto soudců. Obviněný konstatuje, že v posuzovaném případě je tato podmínka naplněna a že se tudíž nejedná o pouhý „předběžný právní názor“, jak tvrdí odvolací soud. Pro učinění uvedeného závěru je podle něj v tomto konkrétním případě naopak irelevantní posuzovat, zda některý ze soudců má faktický osobní poměr k osobám obviněného a spoluobviněného, jejich obhájcům či poškozeným.
11. Obviněný konstatuje, že konkrétní stanovisko, které jmenovaní soudci zaujali k otázce jeho viny v usnesení ze dne 21. 6. 2022, nevychází pouze z předběžného posouzení, zda zjištěné skutečnosti stále nasvědčuji tomu, že se stal skutek, pro nějž je stíhán, zda má všechny znaky žalovaného trestného činu a zda existují zřejmé důvody k podezření, že jej spáchal právě obviněný, nýbrž že obsahuje i úsudky, které lze považovat za definitivní, potažmo se jako definitivní přinejmenším jeví. V tomto kontextu odkazuje především na závěr odvolacího soudu spočívající v tom, že lehkovážný přístup poškozeného S. P. k drogám nemůže vyloučit odpovědnost obou obviněných. K tomu dodává, že na tomto závěru odvolacího soudu nemůže v budoucnu změnit nic ani případné další dokazování. Proto musí být takový závěr objektivně vnímán jako konečný úsudek o vině obviněného (i spoluobviněného), což podle něj dokládá i postup soudu prvního stupně, který toto výslovně uvádí ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2022, č. j. 49 T 2/2022-991.
12. Shrnuje proto, že v projednávané věci nastala taková situace, která navenek vzbuzuje důvodnou pochybnost o tom, zda jmenovaní soudci, jež mají projednat odvolání obviněného proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, nejsou již příliš ovlivněni názorem, který si na věc utvořili a který i aplikovali v rámci svého rozhodování o zamítnutí stížnosti obviněného dne 21. 6. 2022. Závěrem obviněný vyjadřuje svůj nesouhlas s názorem odvolacího soudu, že jím vznesená námitka podjatosti ve své podstatě nabourává a popírá smysl jakéhokoliv rozhodování o vazbě, vč. jejího přezkoumání, a v této spojitosti opět připomíná kritérium objektivního vnímání podjatosti soudců.
13. Z výše uvedených důvodů obviněný navrhuje, aby z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a sám rozhodl tak, že jsou soudci senátu č. 5 odvolacího soudu JUDr. Vladislav Šlapák a Mgr. Vítězslav Božoň vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 To 3/2023.
14. Nejvyšší soud jako přezkumný orgán nejprve posoudil, zda zákon podání stížnosti v tomto případě připouští, zda byla podána řádně, včas a oprávněnou osobou, načež zjistil, že zákonné podmínky pro přezkum napadeného usnesení jsou v tomto směru splněny. Nejvyšší soud proto v souladu s revizním principem podle §147 odst. 1 tr. řádu přezkoumal na podkladě stížnosti obviněného napadené usnesení odvolacího soudu, tedy správnost jeho výroku týkajícího se návrhu na vyloučení soudců senátu č. 5 odvolacího soudu JUDr. Vladislava Šlapáka a Mgr. Vítězslava Božoně z vykonávání úkonů trestního řízení, jakož i správnost řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost obviněného není důvodná.
15. V obecné rovině je třeba předně připomenout, že podle §30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.
16. Dále je zapotřebí uvést, že pochybnosti zakládající vyloučení soudce a dalších orgánů činných v trestním řízení přitom musí být založeny na reálně existujících objektivních skutečnostech, které je vyvolávají. Jinak řečeno, pochybnosti o nestrannosti soudce musí vyplývat z faktických okolností odůvodňujících riziko jeho možného neobjektivního přístupu k věci nebo k osobám v ní vystupujícím. Pouhý subjektivní pocit soudce nebo stran, že soudce je pro podjatost vyloučen z projednávání určité trestní věci, není postačující pro posouzení otázky, zda je schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení či nikoli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1495/2015).
17. Jedná-li se o požadavek nestrannosti soudu, pak je jím rozuměna nezávislost či nepodjatost rozhodujícího tělesa ve vztahu ke konkrétním účastníkům či k předmětu řízení. Podstatným je přitom fakt, že nejde toliko o subjektivní přesvědčení soudce či účastníků řízení o podjatosti či nepodjatosti, ale též o objektivní zdání nestrannosti, tj. to, jak by se rozhodování jevilo vnějšímu pozorovateli. Tento subjektivní i objektivní aspekt přitom vyzdvihla judikatura Evropského soudu pro lidská práva, která pravidelně používá obě tato hlediska, přičemž se k tomuto pojetí přiklonil rovněž Ústavní soud. Důvody, které k rozšíření nestrannosti až na úroveň oné objektivní roviny vedou, osvětlil Ústavní soud například v nálezu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. I. ÚS 371/04: „ Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi nalezla stěží uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, také v rovině objektivní.“ Vedle toho může nestrannost nabývat dvou poloh, a to funkcionální a personální. Zatímco v případě první roviny jde o to, zda je porušením nestrannosti, pokud stejná osoba rozhoduje na různých stupních soudní soustavy, případně se podílí na rozhodování v různých funkcích, druhá rovina se týká osobních vztahů soudce s účastníky řízení či vztahu k předmětu řízení (POSPÍŠIL, I. In WAGNEROVÁ, E., ŠIMÍČEK, V., LANGÁŠEK, T., POSPÍŠIL, I. a kol. Listina základních práv a svobod . Komentář . Praha: Wolters Kluwer ČR, 2012, s. 739-740).
18. Konečně považuje Nejvyšší soud za nezbytné připomenout, že vztah k projednávané věci nelze v obecné rovině vyvozovat toliko „ze způsobu jejího rozhodování, z odůvodnění rozhodnutí, se kterým obviněný není spokojen, příp. z procesního postupu soudu, a to ani v případě, že takový postup vykazuje určité nedostatky. Důvodem pro vyloučení soudce nejsou ani výhrady zaměřené proti vedení řízení ze strany soudce nebo vůči jeho nezávislé rozhodovací činnosti, tedy jeho případné (procesní či jiné) pochybení v rámci vedení trestního procesu či nesprávný názor na právní řešení věci. Nápravu takových vad řízení či vlastního soudcovského rozhodování primárně zajišťuje vícestupňové rozhodování soudů.“ (srov. DURDÍK, T. In DRAŠTÍK A., FENYK J. a kol. Trestní řád. Komentář . Praha: Wolters Kluwer, 2017, s. 245.; srov. také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 11 Tvo 21/2018, anebo ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 11 Tvo 6/2019).
19. Při posouzení výše uvedenými hledisky a konkrétními okolnostmi dané trestní věci je přitom zřejmé, že dospěl-li odvolací soud v napadeném usnesení k závěru, že nejsou dány důvody pro vyloučení předsedy senátu JUDr. Vladislava Šlapáka a soudce Mgr. Vítězslava Božoně, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
20. K zákonné podmínce „ pro poměr k projednávané věci “ Nejvyšší soud podotýká, že za poměr k věci nemůže být považována každá skutečnost dovozovaná ze subjektivních názorů obviněného. Zásadně se jedná pouze o okolnosti, které jednoznačně svědčí o tom, že soudce není schopen ve věci objektivně, spravedlivě a nestranně rozhodnout. Takovou okolností by byla např. skutečnost, kdyby některý z výše uvedených soudců odvolacího soudu (nebo osoba jim blízká) byl přímo poškozen trestnou činností obviněného, nebo pokud by nastala jiná situace podobně zásadního významu. Z přiloženého spisového materiálu však bylo Nejvyšším soudem ověřeno, že žádná takto zásadní okolnost nebyla v tomto řízení zjištěna.
21. Za důvodnou tedy nelze považovat stěžejní námitku obviněného, podle které jsou jmenovaní soudci senátu č. 5 odvolacího soudu vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 5 To 3/2023, neboť tito v rámci rozhodování o ponechání obviněného ve vazbě (srov. usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764) provedli před rozhodnutím soudu prvního stupně ve věci samé vlastní rozbor skutkových závěrů, a to v návaznosti na provedené dokazování před soudem prvního stupně, a současně vyjádřili před rozhodnutím ve věci samé svůj právní názor na protiprávnost jednání obviněného, který byl následně (podle tvrzení obviněného) nekriticky převzat soudem prvního stupně a měl tedy pro obviněného zásadní význam pro rozhodování tohoto soudu o vině a trestu. Jak totiž Nejvyšší soud v rámci svého přezkumu zjistil, odvolací soud dne 21. 6. 2022, při rozhodování o stížnosti státního zástupce a obviněného J. T. proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 25. 5. 2022, č. j. 49 T 2/2022-734, postupoval v souladu s trestním řádem [srov. zejména dovětek §67 tr. řádu; §73c písm. a) tr. řádu], když se s ohledem na zcela konkrétní stížnostní námitky státního zástupce ve vztahu k obviněnému, ale i spoluobviněnému D. K., které směřovaly k podstatě jednání obou obviněných, konkrétně k těmto vyjádřil, avšak opakovaně zdůraznil, že se jedná o závěry předběžné, kterými nikterak nepředjímá budoucí skutkové a právní závěry soudu prvního stupně a tyto činí toliko za účelem přezkumu zákonných podmínek uvedených v dovětku §67 tr. řádu (srov. bod 9. usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764). Z uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že obviněným namítaná rozhodovací činnost odvolacího soudu se nikterak netýkala rozhodování ve věci samé. Uvedený postup odvolacího soudu tedy v tomto konkrétním případě nepředstavuje dostatečný důvod pro závěr, že uvedení soudci nemohou ve věci nestranně rozhodovat. V aktuálně projednávané věci totiž nebylo Nejvyšším soudem zjištěno, že by odvolací soud jakkoliv překročil zákonné podmínky přezkumu, k němuž byl podanými stížnostmi státního zástupce a obviněného J. T. povolán. Z těchto důvodů se Nejvyšší soud ztotožňuje s odůvodněním napadeného usnesení odvolacího soudu, které shledává jako správné, zákonné a na toto též plně odkazuje (srov. zejména bod 5. napadeného usnesení odvolacího soudu).
22. Dále k této námitce, resp. k uplatněné navazující argumentaci, v rámci které obviněný vyslovuje názor, že v tomto konkrétním případě již nastala taková situace, která vzbuzuje navenek důvodnou pochybnost o tom, zda soudci pátého senátu (5 To) odvolacího soudu, kteří mají projednat odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně, již nejsou příliš ovlivněni názorem, který si na věc utvořili (a který aplikovali) v rámci svého rozhodování o stížnosti obviněného (viz usnesení odvolacího soudu ze dne 21. 6. 2022, č. j. 5 To 30/2022-764), a zda si při rozhodování o odvolání vytvoří dostatečně kritický odstup, zda nebudou tendenčně přezkoumávat rozsudek soudu prvního stupně v neprospěch obviněného, aby si uhájili jejich předem zaujatý právní názor, Nejvyšší soud pouze krátce poznamenává, že ani tato argumentace nemůže v tomto řízení obstát, neboť se jedná toliko o ničím nepodloženou domněnku obviněného.
23. Nejvyšší soud pak v rámci provedeného přezkumu stran zákonné podmínky „ pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům, opatrovníkům a zmocněncům “ z předloženého spisového materiálu zjistil, že předseda senátu č. 5 odvolacího soudu JUDr. Vladislav Šlapák a soudce Mgr. Vítězslav Božoň nejsou v žádném osobním vztahu k obviněnému či jeho rodinným příslušníkům.
24. V souladu s výše uvedeným Nejvyšší soud konstatuje, že obviněným uváděné okolnosti nezakládají takové pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu č. 5 odvolacího soudu JUDr. Vladislava Šlapáka a soudce Mgr. Vítězslava Božoně, pro které by bylo nutné prolomit právo stran řízení na zákonného soudce coby jeden ze základních komponentů práva na spravedlivý proces . Nejvyšší soud, ve shodě s odvolacím soudem konstatuje, že námitku podjatosti a řízení o ní nelze zásadně zaměňovat s procesními prostředky, jejichž prostřednictvím může dojít ke zvrácení již vydaného rozhodnutí. Náprava vad řízení nebo vlastního soudcovského rozhodování je totiž výlučně zajišťována vícestupňovým rozhodováním soudů, nikoliv však prostřednictvím institutu námitky podjatosti ve smyslu příslušných ustanovení §30 tr. řádu.
25. Nejvyšší soud tedy závěrem konstatuje, že neshledal stížnost obviněného J. T. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 2. 2023, č. j. 5 To 3/2023-1122, důvodnou, a proto ji podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. 3. 2023
JUDr. Petr Škvain, Ph.D.
předseda senátu