ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.107.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 107/2023-840
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné voestalpine High Perfomance Metals CZ s. r. o. , se sídlem ve Vyškově - Předměstí, Průmyslová 591/1, identifikační číslo osoby 25089561, zastoupené JUDr. Veronikou Faltysovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, proti povinným 1) J. Č. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Stanislavem Pavelkou, advokátem se sídlem v Praze 3, Libická 1832/5, a 2) V. L. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Růženou Jansovou, advokátkou se sídlem v Kladně, Hajnova 40, pro 2 253 269 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 16197/2004, o dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. března 2022, č. j. 15 Co 90/2022-742, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1) V označené exekuční věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 22. 3. 2022, č. j. 15 Co 90/2022-742, k odvolání povinného 2) potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 5. 1. 2022, č. j. 13 Nc 16197/2004-681, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného 2) na částečné zastavení exekuce, která je od 1. 1. 2020 vedena u soudní exekutorky Mgr. Andrey Říhové, LL.M., Exekutorský úřad Kladno (původně pověřenou exekutorkou byla JUDr. Jana Škofová, Exekutorský úřad Kladno), za účelem uspokojení pohledávky oprávněné společnosti ve výši 2 253 269 Kč s příslušenstvím (včetně nákladů předcházejícího řízení ve výši 111 947 Kč) podle vykonatelného rozsudku soudu prvního stupně ze dne 15. 12. 1999, č. j. 42 C 160/97-80, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 28. 2. 2001, č. j. 51 Co 564/2000-160 (dále „exekuční titul“).
2) Odvolací soud připomněl, že povinný 2) se brání posuzované exekuci tvrzením o nevykonatelnosti exekučního titulu (s odkazem na důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „o. s. ř.“), argumentuje dále tím, že exekuční příkazy byly vydány před právní mocí usnesení o nařízení exekuce, a namítá, že exekuce je proti němu vedena nespravedlivě, a tudíž nepřípustně, neboť miliónové příjmy z formálně společného podnikání povinných pobíral pouze povinný 1), který na základě dohody o rozdělení majetku převzal všechny závazky, v rozporu s tím dluh oprávněné neuhradil a „v průběhu exekučního řízení (…) se stačil zbavit veškerého majetku“. Odvolací soud aproboval závěry soudu prvního stupně a nenalezl jakýkoli důvod pro zastavení exekuce vedené podle řádného exekučního titulu (včetně zjištění, že u obou povinných probíhají srážky z důchodu a po aktualizovaném ocenění budou draženy nemovité věci ve společném jmění povinného 2/ a J. L.) se zřetelem k tomu, že exekuční příkazy byly vydány až po zahájení exekučního řízení a že pasivní povinný 2) neprojevil zájem dluh splácet, „provedení exekuce urychlit“ a „dražbě tím zabránit“. Exekuční titul nebyl nikdy zrušen, k jeho věcné správnosti se vyjádřil i Nejvyšší soud a skutečnosti týkající se společného podnikání povinných, byť mohou být povinným 2) chápány jako nespravedlivé, „nejsou v tomto smyslu způsobilé opodstatněnost exekuce zvrátit“.
3) Usnesení odvolacího soudu napadl povinný 2) dovoláním, jehož přípustnost vymezil tak, že otázka, „zda nesprávný úřední postup exekutora spočívající ve zjevně nepřiměřené délce exekučního řízení a dlouholeté nerealizaci vydaného exekučního příkazu může být důvodem pro úplné či částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“ , nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena.
4) Dovolatel zdůraznil, že soudní exekutor vydal již v roce 2004 dva exekuční příkazy (prodejem nemovitých věcí a postižením obchodního podílu), aniž je od té doby realizoval. Z důvodu takové pasivity exekutora se vymáhaná pohledávka s příslušenstvím navýšila více než trojnásobně. Nastala-li vinou exekutora v exekučním řízení vylíčená situace, „je třeba uvažovat o tom, že běh takové exekuce je pro povinného nespravedlivý“. Pasivní vedení exekuce se rovněž dostává do rozporu s ústavním pořádkem (s článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), protože každý má právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů. Dovolatel přitom délku exekučního řízení žádnými obstrukcemi nezpůsobil a podle jeho názoru v době zahájení exekuce postižitelný majetek existoval. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
5) K dovolání povinného 2) se oprávněná vyjádřila podáním ze dne 3. 1. 2023 tak, že dovolání není podle o. s. ř. přípustné, neboť dovolatel se opakovaně více než dvacet let snaží „všemi možnými prostředky“ prodlužovat a mařit exekuční řízení, aniž by dobrovolně na vymáhaný závazek cokoli splnil.
6) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného 2) podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
7) Je-li nepochybným základem předestřené otázky (viz shora) délka exekučního řízení, podle názoru dovolatele nepřiměřená, nelze přehlédnout, že uvedené okolnosti se ustálená rozhodovací praxe dovolacího soudu věnovala, nikoli však ve vztahu k nepřípustnosti exekuce coby důvodu jejího zastavení (§268 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), ale v souvislosti s bezúspěšností exekuce ve smyslu ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., k čemuž ostatně námitky dovolatele fakticky míří. Platí proto judikatorní závěr, že délka (bezúspěšně) probíhající exekuce nemůže být sama o sobě důvodem pro zastavení exekuce, tedy (resp. tím spíše) i pro dovození její nepřípustnosti, a to zvláště za situace, kdy je exekuce v posuzované věci prováděna dovolatelem nerozporovanými srážkami z důchodu povinných (ke dni 18. 11. 2021 byla ve vztahu k dovolateli vymožena částka 372 735,20 Kč) a kdy je uspokojení pohledávky oprávněné perspektivní rovněž z hlediska dalších způsobů provedení exekuce, konkrétně prodejem nemovitých věcí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2021, sp. zn. 20 Cdo 1901/2021, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 12. října 2021, sp. zn. II. ÚS 2295/21, odmítl, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021, sp. zn. 20 Cdo 2365/2021). Stále je třeba mít na paměti, že přirozeným smyslem exekuce je, aby byla provedena, nikoli zastavena, čemuž odpovídá i míra ochrany, jež je poskytována povinnému a která je zásadně limitována skutečností, že povinný dobrovolně nesplnil to, co mu bylo autoritativním výrokem exekučního titulu uloženo (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. října 2014, sp. zn. 21 Cdo 3904/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 6004/2017).
8) Jestliže dovolatel délku posuzovaného exekučního řízení založil výlučně na kritice postupu soudního exekutora (na tom, že exekutor doposud nerealizoval před lety vydaný exekuční příkaz), označil tímto způsobem toliko vadu řízení, k níž dovolací soud nemůže přihlédnout (i kdyby existovala), neboť dovolatel zvolené hledisko přípustnosti dovolání (dovolacím soudem otázky dosud neřešené) neprosadil (srov. §242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
9) Tvrzení dovolatele a obsah spisu nesignalizují jakýkoli ústavněprávní deficit, k němuž by dovolací soud byl povinen přihlédnout.
10) Nejvyšší soud proto dovolání povinného 2) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11) O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. 3. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu