ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1318.2023.1
6
5
sp. zn. 20 Cdo 1318/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného F. B., narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Sylvou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Bozděchova 1840/7, proti povinnému M. W., narozenému XY, bytem v XY, pro 15 900 000 Kč s příslušenstvím, o nařízení exekuce a pověření soudního exekutora, vedené u Mgr. Tomáše Slavíčka, soudního exekutora Exekutorského úřadu Louny, pod sp. zn. 208 EX 229/23, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2023, č. j. 25 Co 42/2023-28 , takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků ani soudní exekutor nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení soudního exekutora ze dne 6. 2. 2023, č. j. 208 EX 229/23-21, ve výroku o zamítnutí exekučního návrhu a ve výroku o nákladech soudního exekutora. Současně změnil usnesení ve výroku o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uvedl, že soudní exekutor vázán pokynem exekučního soudu ve smyslu §43a odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „exekuční řád“), správně zamítl exekuční návrh s tím, že exekuční titul není materiálně vykonatelný ve vztahu k závazku ručitele, neboť při vymezení ručitelského závazku nestanoví, v jakém rozsahu ručiteli zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu při splnění dluhu dlužníkem a naopak. Ručitelský závazek není solidárním závazkem ani děleným plněním a v notářském zápise je nutné vyjádřit povinnost ručitele splnit dluh tak, aby to odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele stejně jako vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli, a to např. formulací, že plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého.
2. Podle odvolacího soudu má podkladový notářský zápis kombinovanou povahu; v první části jde o hmotněprávní dohodu účastníků, podle níž se zdejší povinný stal ručitelem. V druhé části jde o procesní dohodu o svolení k vykonatelnosti podle §71b notářského řádu, která nemá hmotněprávní povahu. Povinný jako ručitel přistoupil k závazku dlužníka (jistina 15 900 000 Kč splatná nejpozději 31. 12. 2022, smluvní úrok z jistiny 6 % ročně za dobu od 27. 1. 2022 do zaplacení a úrok z prodlení 1 % měsíčně z dlužné částky za dobu od 1. 1. 2023 do zaplacení) a prohlásil, že oprávněného uspokojí, jestliže dlužník svůj dluh nesplní. V dohodě o vykonatelnosti pak ručitel svolil k přímé vykonatelnosti notářského zápisu v rozsahu jistiny a smluvního úroku (nikoli již úroku z prodlení) v případě, že by ručitel nesplatil uvedené částky nejpozději do 31. 12. 2022. Předložený notářský zápis stanoví rozsah plnění mezi oprávněným a ručitelem, mezi oprávněným a dlužníkem, ale již ne mezi ručitelem a dlužníkem. I ten však musí být součástí dohody o vykonatelnosti (bez ohledu na to, zda je ručitelů více nebo jen jeden).
3. Usnesení odvolacího soudu napadl oprávněný dovoláním. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Tvrdí, že odvolací soud se ve vztahu k požadavkům vymezení ručitelského závazku a materiální vykonatelnosti notářského zápisu dopustil přepjatého formalismu, a tak „překročil“ dosud judikovaný právní názor dovolacího soudu. Trvá na tom, že vymezení ručitelského závazku ve vztahu k dlužníkovi v notářském zápisu je dostačující (konkrétně na str. 2 notářského zápisu) a vyjadřuje nezbytnou akcesoritu. Vytýká odvolacímu soudu, že trvá na konkrétním znění klauzule upravující vztah mezi dlužníkem a ručitelem, ačkoli formulace, že „plněním jednoho zanikne ve stejném rozsahu plnění druhého“, je pouze příkladem. Aplikovaná rozhodnutí dovolacího soudu nadto vychází ze staré právní úpravy, nikoli z ustanovení §2026 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. z.“), výslovně stanovícího, že ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Aktuální právní úprava tak předvídá, že ručitel odpovídá za dluh dlužníka ve výši, ve které nedošlo k jeho splnění (jakýmkoli ze zákonem předvídaných způsobů). Závěrem dovolatel též poukázal na nález Ústavního soudu III. ÚS 3347/12 zabývající s jiným případem extrémní interpretace, kolidující s ústavněprávními požadavky respektu k autonomii vůle subjektů notářského zápisu. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího změnil tak, že se exekuční návrh nezamítá, případně aby usnesení odvolacího soudu i soudního exekutora zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
5. Dovolání není přípustné.
6. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v názoru, že exekuční titul není materiálně vykonatelný, jestliže neobsahuje při vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu ručiteli při plnění (i částečném) dluhu dlužníkem a naopak. Je tomu tak proto, že na vztah ručitele a dlužníka nelze aplikovat obecné pravidlo, podle něhož pro materiální vykonatelnost exekučního titulu není třeba, aby notářský zápis stanovil, zda dlužníci mají povinnost k dělitelnému plnění plnit solidárně či děleně (pak se totiž uplatní zásada, že povinní mají plnit stejným dílem). Protože ručitelský závazek není závazkem solidárním ani děleným plněním, je v notářském zápise nutné vyjádřit povinnost ručitele splnit dluh takovým způsobem, aby to odpovídalo akcesorickému vztahu dlužníka a ručitele, stejně jako vztahu těchto dvou osob vůči věřiteli. Jako příklad se pravidelně uvádí formulace, že „plněním jednoho zaniká v rozsahu jeho plnění povinnost druhého“ [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 494/2014 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015, sp. zn. II ÚS 3615/14), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 140/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2475/2019, uveřejněný pod číslem 14/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní].
7. V projednávané věci je exekučním titulem notářský zápis sepsaný Mgr. Štěpánem Nývltem, notářem v Praze, dne 27. 1. 2022, sp. zn. NZ 37/2022. Podle něj povinný jako ručitel a současně jako osoba zmocněná jednat za dlužníka uzavřel s oprávněným dohodu o narovnání. Účastníci se dohodli, že práva a povinnosti stran z uvedené smlouvy zanikají a nahrazují se novým závazkem dlužníka uhradit oprávněnému 15 900 000 Kč nejpozději do 31. 12. 2022 s úrokem ve výši 6 % ročně za dobu od 27. 1. 2022 do zaplacení a smluvním úrokem z prodlení ve výši 1 % z dlužné částky za každý započatý kalendářní měsíc s tím, že prvním dnem placení tohoto úroku je 1. 1. 2023 a posledním dnem je den zaplacení celé jistiny a sjednaného úroku p. a. Dále povinný přistoupil jako ručitel ve smyslu §2018 o. z. k peněžitým závazkům dlužníka uvedeným v dohodě o narovnání a prohlásil, že oprávněného uspokojí, jestliže dlužník svůj dluh nesplní. Oprávněný ručitele přijal s tím, že ručení ručitele zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje. Ručení však nezaniká, pokud dluh zanikl pro nemožnost plnění dlužníka a ručitel jej splnit může nebo pro úmrtí dlužníka. V případě, že by ručitel svoji povinnost z důvodu Dohody o narovnání ze dne 27. 1. 2022 splatit oprávněnému částku 15 900 000 Kč a úrok 6 % ročně za dobu od 27. 1. 2022 do zaplacení nejpozději do 31. 12. 2022 nesplnil, výslovně svolil k přímé vykonatelnosti notářského zápisu, tj. k tomu, aby oprávněný vůči němu vedl výkon rozhodnutí či exekuci jakýmkoliv způsobem, který zákon umožňuje.
8. Závěr odvolacího soudu, že notářský zápis není materiálně vykonatelný, je tedy v souladu s ustálenou judikatorní praxí, protože zápis neobsahuje při vymezení ručitelského závazku, v jakém rozsahu ručiteli zaniká povinnost k plnění po splatnosti dluhu při plnění (i částečném) dluhu dlužníkem a naopak. Dovolatelem namítané ujednání o tom, že ručení zaniká zánikem dluhu, který zajišťuje, vypovídá o trvání ručitelského závazku (nikoli již o trvání zajištěného dluhu) a nemůže shora uvedený judikaturou formulovaný požadavek na obsah notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti (v kontextu notářského zápisu jako celku) naplnit.
9. Protože dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by založila přípustnost dovolání ve smyslu §237 o. s. ř., a dovoláním napadené usnesení je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se odchýlit, Nejvyšší soud dovolání odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 7. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu