ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.1384.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 1384/2023-235
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Stavební spořitelna České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Antala Staška 1292/32, identifikační číslo osoby 60197609, zastoupené Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, proti povinné L. M. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, pro 393 579,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 44 EXE 1498/2013, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. září 2022, č. j. 66 Co 980/2020-146, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
1) V záhlaví tohoto usnesení označené věci Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí (dále „soud prvního stupně“ či „okresní soud“) usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 44 EXE 1498/2013-28, zamítl návrh povinné na „úplné“ zastavení exekuce, jenž se opíral o tvrzení, že povinná byla po smrti svého manžela M. M. (dále též „zemřelý“ nebo „manžel povinné“) oddlužena v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 14 INS XY (dále “insolvenční řízení“), tj. byla rovněž osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, včetně vymáhané pohledávky oprávněné (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 1. 2020, č. j. KSOS 14 INS XY). Soud prvního stupně uzavřel, že vymáhaný závazek povinná nabyla z dědictví po zemřelém (právní mocí usnesení okresního soudu ze dne 9. 3. 2020, č. j. 15 D 477/2018-170) až po skončení vlastního insolvenčního řízení, tudíž se na uvedený závazek nemůže vztahovat insolvenčním soudem přiznané osvobození.
2) K odvolání povinné Krajský soud v Ostravě (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 4. 2021, č. j. 66 Co 980/2020-88, napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci (zcela) zastavil a rozhodl o náhradě nákladů exekučního řízení resp. exekuce, jakož i o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že posuzované exekuční řízení bylo zahájeno dne 31. 7. 2013 a původně bylo vedeno proti povinné a jejímu manželovi podle vykonatelného rozsudku okresního soudu ze dne 14. 1. 2013, č. j. 117 EC 336/2011-48, za účelem vymáhání výše specifikované pohledávky s příslušenstvím. Vedením exekuce pověřená soudní exekutorka Mgr. Pavla Fučíková, Exekutorský úřad Ostrava, vydala dne 3. 4. 2020 pod č. j. 024 EX 5121/13-194 usnesení, jímž vyslovila, že v řízení bude pokračováno místo zemřelého s povinnou, neboť v dědickém řízení povinná na základě soudem schválené dohody dědiců o rozdělení pozůstalosti se zřetelem k jí uplatněné výhradě soupisu převzala veškerý majetek zemřelého oproti tomu, že uhradí pohledávku oprávněné „oceněnou jednou polovinou na částku 251 360,53 Kč“. Odvolací soud předně konstatoval, že vymáhaný závazek je (resp. byl) solidárním dluhem (povinné a jejího manžela) ze smlouvy o úvěru a že proti zemřelému a povinné byla dříve vedena dvě samostatná insolvenční řízení, v nichž byla pohledávka oprávněné evidována jako společný závazek manželů; takto byl závazek v obou insolvenčních řízeních uspokojován do okamžiku úmrtí manžela povinné, proti němuž bylo insolvenční řízení zastaveno a splácení pohledávky pokračovalo v rámci insolvence povinné až do doby vydání rozhodnutí insolvenčního soudu o osvobození povinné od placení pohledávek (viz shora). V pozůstalostním řízení po zemřelém manželovi povinné byla ve znění dohody dědiců polovina vymáhané pohledávky oceněna a povinná převzala závazek k úhradě vymáhaného dluhu. Vždy se však jednalo „o jednu a tutéž pohledávku“, ve vztahu k níž zůstala práva oprávněné, přihlášená do obou insolvenčních řízení, zachována. Odvolací soud tím odmítl koncepci tzv. samostatných závazkových vztahů vůči jednotlivým solidárním dlužníkům, která vývoji právní úpravy podle insolvenčního zákona neodpovídá (viz institut společného oddlužení manželů či fikce manželů coby jednoho dlužníka). Na závěru jedné a téže vymáhané pohledávky nic nemění ani úmrtí manžela povinné či soudem schválená dohoda dědiců, neboť za podstatné je třeba považovat výsledek prioritního insolvenčního řízení, v němž byla povinná od placení pohledávek, včetně vymáhaného závazku, osvobozena. Oprávněné se po proběhlém pozůstalostním řízení nemůže dostat více práv, než jí přísluší, nadto povinná mohla na základě výsledku svého insolvenčního řízení, v jehož průběhu pohledávku oprávněné uhrazovala a následně byla insolvenčním soudem osvobozena od placení pohledávek, „legitimně očekávat“, že po ní nebude závazek zemřelého manžela exekučně vymáhán. Zastavení exekuce podle §268 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř“), proto koresponduje rovněž „zásadám spravedlnosti“.
3) K dovolání oprávněné Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. dubna 2022, č. j. 20 Cdo 2982/2021-124, usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž vyslovil závazný právní názor, podle kterého sice byla povinná v insolvenčním řízení osvobozena od placení zbytku pohledávek, včetně pohledávky nyní exekučně vymáhané oprávněnou, avšak její manžel jakožto solidární dlužník a současně jiná osoba, která měla vůči povinné pro tuto pohledávku právo postihu, se neoddlužil (před skončením insolvenčního řízení zemřel), a tudíž se mj. od uvedeného závazku neosvobodil podle §414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále „insolvenční zákon“). Jeho dluh byl (resp. musel být) za této situace zahrnut do pasiv dědictví, přičemž povinná takový závazek v dědickém řízení převzala (na základě dohody dědiců).
4) Odvolací soud následně usnesením ze dne 8. 9. 2022, č. j. 66 Co 980/2020-146, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.
5) Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, posléze doplněné jejím právním zástupcem, jehož přípustnost ve smyslu §237 o. s. ř. spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky, „ zda lze uzavírat závazky ohledně pohledávky, která byla naturální obligací? V konkrétním případě dohodu o vypořádání majetku? Pokud ano, jak by byl takový právní úkon kvalifikován? “, která podle jejího názoru nebyla dosud dovolacím soudem vyřešena. Dovolatelka nadále prosazuje tzv. koncepci „jedné a téže pohledávky“, podle které se na vymáhanou pohledávku oprávněné vztahuje osvobození podle §414 odst. 1 insolvenčního zákona a která se z tohoto důvodu nachází v režimu tzv. naturální obligace.
6) Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání poznamenala, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí na vyřešení otázky dosud neřešené, zabýval-li se již dovolací soud totožnou situací v posuzovaném řízení.
7) Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), neboť dovoláním otevřenou otázku (právního režimu vymáhané pohledávky oprávněné) odvolací soud vyřešil primárně v souladu se závazným právním názorem vyjádřeným v (předchozím kasačním) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2022, č. j. 20 Cdo 2982/2021-124, jakož i ve shodě s tímto usnesením odkazovanou rozhodovací praxí dovolacího soudu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. listopadu 2011, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod číslem 63/2011 Sb. rozh. obč.), od níž dovolací soud nemá důvod se odchýlit (jak lze dovolatečin návrh z kontextu dovolání vyložit). Za této situace dovolatelka nemohla zvolený předpoklad přípustnosti dovolání prosadit.
8) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 7. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu