ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3035.2023.1
sp. zn. 20 Cdo 3035/2023-305
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněného M. P. , zastoupeného Mgr. Ing. Janem Procházkou, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 583/15, proti povinnému S. J. S. G. , zastoupenému Mgr. Davidem Urbancem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1046/24, pro 1 840 083,20 EUR a 75 000 GBP s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 857/2022, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2023, č. j. 25 Co 104/2023-226, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 28. 2. 2023, č. j. 48 EXE 857/2022-208, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) zamítl návrh povinného ze dne 29. 8. 2022 na zastavení exekuce a na zrušení exekučního příkazu ze dne 15. 8. 2022, č. j. 260 EX 2248/22-68. Uvedeným exekučním příkazem soudní exekutor Mgr. Jan Škarpa rozhodl o přikázání jiné peněžité pohledávky, kterou má mít povinný vůči své dlužnici M. G. a jež má plynout z jejího bezdůvodného obohacení. Toto obohacení mají představovat náklady na vodné a stočné, elektřinu, plyn a veškeré služby spojené s užíváním bytu XY, který M. G. užívala po rozvodu manželství a uvedené náklady za ní hradil povinný. Povinný v návrhu na zastavení exekuce odkázal na dohodu, kterou s bývalou manželkou uzavřel, podle níž je oprávněna i po rozvodu manželství výlučně obývat společnou domácnost, a to minimálně po dobu jednoho roku od rozhodného dne (nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství). Právo může být každou ze stran jednostranně vypovězeno s účinky ode dne výročí rozhodného dne. Strany si dále dohodly, že bude-li povinný potřebovat prodat bytovou jednotku č. XY za účelem úhrady svých závazků, dojde k zániku práva bydlení. V bodě 7 dohody se povinný zavázal poskytovat M. G. měsíční finanční částku odpovídající příslušným platbám spojeným s užíváním společné domácnosti včetně dalších plateb (jedná se o platby za bytovou jednotku č. XY a XY), a to u bytové jednotky č. XY po celou dobu trvání práva bydlení. Obvodní soud dospěl k závěru, že povinný neprokázal neexistenci pohledávky postižené exekučním příkazem; současně uzavřel, že věc je třeba řešit podáním poddlužnické žaloby.
2. Městský soud s odkazem na §312 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“, a poté v souladu s názorem obvodního soudu uzavřel, že nemá-li poddlužník vůči dlužníkovi žádnou pohledávku, oznámí to oprávněnému, který se může bránit poddlužnickou žalobou. Podle odvolacího soudu obvodní soud pochybil, pokud se existencí přikázané pohledávky vůbec zabýval (bod 25 odůvodnění).
3. Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nesprávné a že spočívá na vyřešení otázky procesního práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena, a to zda je zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce ze dvou protichůdných důvodů na újmu uplatnění práv povinného ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011). Uvedl, že odvolací soud dospěl k závěru, že obvodní soud nepochybil, založil-li své rozhodnutí na dvou protichůdných důvodech. Pokud by správně dovodil, že závěry obvodního soudu jsou protichůdné, musel by rozhodnutí obvodního soudu přinejmenším z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Vytýká odvolacímu soudu, že citovanou judikaturu rozvíjí v rozporu s jejím smyslem a účelem, zejména pokud jde o zmiňovanou povahu újmy na uplatnění práv odvolatele. Odvolací soud zaměňuje újmu možnosti uplatnění práv odvolatele, tj. nemožnost podat řádné odvolání proti konkrétním důvodům rozhodnutí pro zmatečnost, za újmu (škodu) způsobenou provedením exekuce přikázáním (ne)existující pohledávky. Zdůraznil, že povinný mohl jen stěží efektivně brojit proti rozhodnutí založenému na dvou naprosto protichůdných důvodech. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále též „o. s. ř.“.
5. Dovolání není přípustné.
6. Dovolatel pojí přípustnosti dovolání s otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí soudu prvního stupně, jenž zamítl návrh na zastavení exekuce ze dvou protichůdných důvodů.
7. K otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí se již vyjádřil Nejvyšší soud v rozhodnutí, na něž odkazuje odvolací soud, i sám dovolatel (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V něm Nejvyšší soud vysvětlil, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. Byť rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu odvolání – na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly – podle obsahu dovolání – na újmu uplatnění práv dovolatele.
8. Tyto závěry lze vztáhnout bezpochyby i na souzenou věc. Jestliže soud prvního stupně uzavřel, že povinný neprokázal neexistenci pohledávky postižené exekučním příkazem ze dne 15. 8. 2022 a že v případě neexistence pohledávky je třeba věc řešit podáním poddlužnické žaloby, nic nebránilo povinnému, aby vedle zmatečnosti odůvodnění namítal, že žádnou pohledávku za svou bývalou manželkou nemá (srov. odvolání povinného na č. l. 214 spisu obvodního soudu), popř. že právní závěr soudu o podání poddlužnické žaloby je v souzené věci nesprávný. Mohl tedy náležitě uplatnit odvolací důvody.
9. Protože odvolací soud postupoval v souladu s uvedenou judikaturou, Nejvyšší soud dovolání povinného odmítl (§243c odst. 1 o. s. ř.).
10. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 10. 2023
JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu