ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3186.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3186/2022-194
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny, v exekuční věci oprávněné MIDESTA, s.r.o. , se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 27685098, zastoupené Mgr. Markem Indrou, advokátem se sídlem v Brně, Čechyňská č. 361/16, proti povinným 1) K. I. E. G. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, a 2) G. Ch. , narozenému dne XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Barborou Bretlovou, advokátkou se sídlem v Liberci, Vratislavická č. 1012, pro 20 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 67 EXE 2605/2018, o dovolání povinného 2) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2021, č. j. 14 Co 299/2021-124, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 7. 5. 2021, č. j. 67 EXE 2605/2018-59, zamítl návrh povinného na zastavení exekuce ze dne 17. 2. 2021. Soud po skutkové stránce uvedl, že exekučním titulem v dané věci je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 24. 8. 2015 Petrem Oulíkem jménem JUDr. Tomáše Oulíka, notáře se sídlem v Praze, pod č. j. N 814/2015, NZ 834/2015 – dále jen „exekuční titul“. Účastníky exekučního titulu byli ANO spořitelní družstvo, nyní NEY spořitelní družstvo se sídlem v Praze 8, Rohanské nábřeží č. 671/15, identifikační číslo osoby 26137755 – dále jen „NEY spořitelní družstvo“ (právní předchůdce oprávněné), jako oprávněný a povinná 1) a povinný 2) jako povinní, přičemž povinnou 1) zastupoval povinný 2) jako její jednatel. V bodu A.1.1. exekučního titulu účastníci shodně prohlásili, že dne 24. 8. 2015 uzavřeli oprávněný jako úvěrující a povinná 1) jako úvěrovaný písemnou smlouvu o úvěru č. 1348600036 – dále jen „smlouva o úvěru“, jíž se oprávněný zavázal poskytnout povinné 1) peněžní prostředky do výše 20 000 000 Kč a povinná 1) se je oprávněnému zavázala vrátit společně s příslušenstvím. Dle bodu A.1.2. povinný 2) přistoupil k dluhu povinné 1) ze smlouvy o úvěru a zavázal se společně a nerozdílně s povinnou 1) vrátit oprávněnému jistinu s příslušenstvím a další plnění ze smlouvy o úvěru. Exekuční titul však neobsahuje údaj o tom, zda byl úvěr povinné 1) skutečně poskytnut. Z výpisu z účtu povinné 1) ke smlouvě o úvěru soud zjistil, že dne 24. 8. 2015 byla na tento účet připsána částka 20 000 000 Kč. Z Dodatku č. 1 ze dne 25. 10. 2017 ke smlouvě o úvěru – dále jen „Dodatek č. 1“, soud zjistil, že NEY spořitelní družstvo a povinná 1) zastoupená povinným 2) jako jednatelem tímto dodatkem změnili mimo jiné odst. 1 smlouvy o úvěru tak, že nově zní: „Dlužník se zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství do 31. 10. 2018…“ (namísto 31. 10. 2017 v původní smlouvě o úvěru). Z dalšího notářského zápisu ze dne 25. 10. 2017, který sepsal Petr Oulík, notář v Mělníku, pod č. j. N 550/2017, NZ 724/2017, plyne, že NEY spořitelní družstvo a povinná 1) uzavřeli dohodu se svolením k vykonatelnosti podle ustanovení §71b zákona č. 358/1992, o notářích a jejich činnosti – dále jen „notářský řád“, kdy právním důvodem pohledávky je předmětná smlouva o úvěru ve znění Dodatku č. 1. Současně tímto notářským zápisem byla sjednána Zástavní smlouva k zajištění veškerého peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru. Soud uzavřel, že smlouva o úvěru je svou povahou smlouvou konsenzuální, tzn., že závazek z ní vzniká již okamžikem jejího uzavření, nikoli okamžikem poskytnutí finančních prostředků. Splnění povinnosti povinných tedy není vázáno na splnění jakékoli podmínky ze strany oprávněné [zde prokázání poskytnutí úvěru povinné 1) způsobem dle ustanovení §43 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti – dále jen „ex. řád“] a pouze nad rámec shora uvedeného soud konstatoval, že oprávněná poskytnutí předmětného úvěru v řízení prokázala. Pokud povinný 2) namítal absolutní neplatnost exekučního titulu z důvodu jeho neznalosti českého jazyka, soud tuto námitku vyhodnotil jako účelovou. Konečně k námitce povinného 2) týkající se uzavření Dodatku č. 1, soud uvedl, že dle jeho názoru v daném případě nejde o privativní novaci, která by původní závazek ze smlouvy o úvěru zrušila a nahradila jej závazkem novým, ale že šlo o novaci kumulativní, při které právní důvod původního závazku trvá a k němu kumulativně přistupuje další důvod opřený o smlouvu o novaci. Soud proto uzavřel, že i po uzavření Dodatku č. 1 závazek ze smlouvy o úvěru trvá a povinný 2) k němu platně přistoupil jako dlužník. Návrh povinného 2) na zastavení exekuce je nedůvodný, neboť k zastavení exekuce nebyly naplněny zákonem stanovené předpoklady.
2. Městský soud v Praze k odvolání povinného 2) usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu I. stupně o tom, že exekuční titul v dané věci splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. Uvedl, že při sepisu exekučního titulu nenastala situace předpokládaná ustanovením §69 notářského řádu, neboť povinný 2) ovládal český jazyk na potřebné úrovni a bylo-li zjevné, že český jazyk zná, nemusel notář vyžadovat prohlášení o znalosti českého jazyka. Námitka povinného 2), že oprávněná neprokázala předložením kvalifikovaných listin splnění podmínky jako jeden z předpokladů vykonatelnosti exekučního titulu, vychází z judikatury Nejvyššího soudu, která se váže k situaci, kdy byl notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsán před poskytnutím půjčky (nyní zápůjčky). V takovém případě jde o situaci, kdy je vykonatelnost notářského zápisu vázána na splnění odkládací podmínky, jejíž splnění musí oprávněný prokázat při podání exekučního návrhu kvalifikovanou listinou ve smyslu ustanovení §43 ex. řádu. Smlouva o úvěru je však smlouvou konsenzuální a k jejímu uzavření není nutné poskytnutí peněžních prostředků úvěrovanému. Nejedná se tedy o odkládací podmínku, jejíž splnění by oprávněný musel prokazovat výše uvedeným postupem. V projednávané věci navíc skutečnost, že povinné 1) byl úvěr ve výši 20 000 000 Kč poskytnut, vyplývá z výpisu z účtu povinné 1) a též z dalšího notářského zápisu ze dne 25. 10. 2017, který sepsal Petr Oulík, notář v Mělníku, pod č. j. N 550/2017, NZ 724/2017, v němž účastníci [předchůdce současné oprávněné NEY spořitelní družstvo a povinná 1)] tuto skutečnost potvrdili. Povinný 2) dohodou s věřitelem platně vstoupil do existujícího závazku jako další dlužník vedle povinné 1). Uzavřením Dodatku č. 1 nedošlo k zániku původního závazku, jak tvrdí povinný 2), což lze seznat i z čl. IV. bodu 2. dodatku, v němž účastníci [předchůdce současné oprávněné NEY spořitelní družstvo a povinná 1)] uvedli, že ostatní ustanovení smlouvy o úvěru, kromě změněných dodatkem, zůstávají beze změny v platnosti. Ujednáním povinné 1) s věřitelem o změně termínu splatnosti dluhu se na právním postavení povinného 2) jako spoludlužníka ničeho nezměnilo. Oprávněný navíc podal exekuční návrh proti oběma povinným až po uplynutí nově sjednané doby splatnosti. Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný dne 24. 8. 2015 Petrem Oulíkem jménem JUDr. Tomáše Oulíka, notáře se sídlem v Praze, pod č. j. N 814/2015, NZ 834/2015, tak i nadále vůči povinnému 2) zůstává platným exekučním titulem.
3. Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný 2) dovolání. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 20 Cdo 1418/2017, ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2201/2014) namítá, že exekuční titul není v dané věci vykonatelný, protože oprávněná kvalifikovaným způsobem dle ustanovení §43 odst. 2 ex. řádu neprokázala splnění podmínky – vzájemné povinnosti spočívající v poskytnutí úvěru povinné 1). Dovolatel má za to, že odvolací soud nesprávně uzavřel, že oprávněná poskytnutí úvěru prokázala, neboť výpis z účtu povinné 1) není kvalifikovanou listinou předvídanou ustanovením §43 odst. 2 ex. řádu a notářský zápis ze dne 25. 10. 2017, č. j. N 550/2017, NZ 724/2017, byl sepsán dle ustanovení §71b notářského řádu. Je tedy toliko procesní dohodou, která nemá za následek vznik, změnu nebo zánik práv a povinností, a proto také nemůže být považován za kvalifikovanou listinu dle ustanovení §43 odst. 2 ex. řádu. Exekuční titul také není platným notářským zápisem se svolením k vykonatelnosti a veřejnou listinou, protože povinnému, který bez jakýchkoli pochybností nevládne českým jazykem na potřebné úrovni, byl pouze sdělen obsah notářského zápisu bez jeho přetlumočení v rozporu s ustanovením §69 notářského řádu. Vymáhané plnění je v rozporu s hmotným právem, neboť uzavřením Dodatku č. 1 exekucí vymáhaný závazek zanikl a byl nahrazen závazkem novým, přičemž povinný k tomuto nově vzniklému závazku nepřistoupil. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání povinného 2) není přípustné.
5. Dovolatel v prvé řadě namítá, že oprávněná kvalifikovaným způsobem dle ustanovení §43 odst. 2 ex. řádu neprokázala splnění vzájemné povinnosti spočívající v poskytnutí úvěru povinné 1).
6. V tomto ohledu sice odvolací soud nesprávně (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2016, sp. zn. 20 Cdo 4761/2015, ze dne 26. října 2017, sp. zn. 20 Cdo 2968/2016, a ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 837/2022) uzavřel, že v případě vymáhaní pohledávky ze smlouvy o úvěru nemusí oprávněný při podání exekučního návrhu prokázat splnění podmínky (poskytnutí úvěru) kvalifikovanou listinou ve smyslu §43 odst. 2 ex. řádu. Odvolací soud však dále uvádí (viz odst. 48 usnesení odvolacího soudu), že oprávněná poskytnutí úvěru prokázala výpisem z účtu povinné 1) a notářským zápisem ze dne 25. 10. 2017, který sepsal Petr Oulík, notář v Mělníku, pod č. j. N 550/2017, NZ 724/2017, v němž původní věřitel (NEY spořitelní družstvo) a povinná 1) tuto skutečnost potvrdili (viz bod A.3.1. předmětného notářského zápisu). Tento další notářský zápis pak lze pokládat za kvalifikovanou listinu ve smyslu ustanovení §43 odst. 2 ex. řádu, neboť notářský zápis byl vydán v rámci působnosti notáře podle ustanovení §62 a násl. notářského řádu. Tvrdí-li dovolatel opak, vystavuje dovolání na tom, že poskytnutí úvěru nebylo prokázáno. Takové tvrzení dovolatele je skutkovou okolností, kterou odvolací soud nezjistil (respektive zjistil opak), na níž pak buduje své vlastní a od odvolacího soudu odlišné právní posouzení věci. Tím však nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, ale skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. 21 Cdo 393/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2014, sp. zn. 21 Cdo 3114/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 3. 2014, sp. zn. 21 Cdo 692/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 20 Cdo 515/2018), a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který předpokládá ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., proto tato námitka nezakládá přípustnost dovolání.
7. Dovolatel dále namítá, že notářský zápis není způsobilým exekučním titulem a veřejnou listinou, protože mu byl pouze sdělen obsah notářského zápisu bez jeho přetlumočení v rozporu s ustanovením §69 notářského řádu, když bez jakýchkoli pochybností nevládne českým jazykem na potřebné úrovni. Odvolací soud uzavřel, že při sepisu notářského zápisu, který je v projednávané věci exekučním titulem, situace předpokládaná ustanovením §69 notářského řádu nenastala, přičemž tento svůj závěr náležitě odůvodnil (viz odst. 38 usnesení odvolacího soudu), když uvedl, že povinný 2) je jednatelem dvou společností, za něž činí jednání v českém jazyce, podepisuje dokumenty v českém jazyce, podepsal i čestné prohlášení, že se seznámil s obsahem smlouvy o úvěru, obsahu smlouvy zcela rozumí a jsou mu známy veškeré povinnosti z této smlouvy vyplývající. Povinný 2) se dále jako jednatel povinné 1) účastnil sepisu i dalšího notářského zápisu ohledně zajištění předmětného úvěru (notářský zápis ze dne 25. 10. 2017, který sepsal Petr Oulík, notář v Mělníku, pod č. j. N 550/2017, NZ 724/2017). Byl-li povinnému 2) v jiné věci ustanoven tlumočník k překladu jeho výpovědi, jedná se o zcela jinou situaci, neboť podle ustanovení §18 odst. 1 o. s. ř. mají účastníci právo jednat před soudem ve svém mateřském jazyce, a to i tehdy, ovládají-li český jazyk na potřebné úrovni. Při sepisu notářského zápisu je však podstatné jen to, zná-li účastník jazyk, v němž se notářský zápis sepisuje. Tento závěr odvolacího soudu je z pohledu dovolání nikoli právním závěrem, ale skutkovým zjištěním. Povinný tak v rámci dovolání uplatňuje nepřípustnou polemiku se skutkovými zjištěními odvolacího soudu, která nelze pokládat ze svévolná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, ze dne 21. 7. 2014, sp. zn. 22 Cdo 752/2014, a ze dne 5. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 594/2022).
8. Dovolatel má konečně za to, že uzavřením Dodatku č. 1 exekucí vymáhaný závazek zanikl a byl nahrazen závazkem novým, přičemž povinný k tomuto nově vzniklému závazku nepřistoupil, a proto exekuční titul již vůči dovolateli neobstojí. Odvolací soud v této souvislosti po skutkové stránce zjistil, že exekučním titulem, jehož účastníky byli ANO spořitelní družstvo, nyní NEY spořitelní družstvo (právní předchůdce oprávněné), jako oprávněný a povinná 1) a povinný 2) jako povinní, povinný 2) přistoupil k dluhu, jenž povinné 1) vznikl vůči ANO spořitelnímu družstvu ze smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2015 č. 1348600036, s tím, že povinný 2) a povinná 1) se stávají společnými a nerozdílnými dlužníky. Dodatkem č. 1 došlo k dohodě mezi NEY spořitelním družstvem jako věřitelem a povinnou č. 1) jako dlužníkem mimo jiné o tom, že odst. 1 smlouvy o úvěru se mění tak, že nově zní: „Dlužník se zavazuje vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně příslušenství do 31. 10. 2018…“ (namísto 31. 10. 2017 v původní smlouvě o úvěru). Účastníkem tohoto dodatkového ujednání nebyl povinný 2). Z notářského zápisu ze dne 25. 10. 2017, který sepsal Petr Oulík, notář v Mělníku, pod č. j. N 550/2017, NZ 724/2017, plyne, že NEY spořitelní družstvo a povinná 1) uzavřeli dohodu se svolením k vykonatelnosti podle ustanovení §71b notářského řádu, kdy právním důvodem pohledávky je předmětná smlouva o úvěru ve znění Dodatku č. 1. Současně tímto notářským zápisem byla sjednána Zástavní smlouva k zajištění veškerého peněžitého plnění ze smlouvy o úvěru. Povinný 2) nebyl účastníkem ani této dohody. Nynější oprávněná společnost MIDESTA, s.r.o., se sídlem v Brně, Čechyňská č. 419/14a, identifikační číslo osoby 27685098, vstoupila do řízení na místo původního oprávněného na základě usnesení soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky, LL.M., Exekutorský úřad Klatovy, ze dne 9. 12. 2019, č. j. 120 EX 15806/18-464.
9. Dovolací soud již dříve dovodil, že „uzavřeli-li účastníci notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti následně dohodu o změně splatnosti pohledávky zachycené v zápise, znamená to, že oprávněný může pohledávku vymáhat podle tohoto exekučního titulu až po splatnosti nově dohodnuté, jinak by to bylo důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.“. To znamená, že již existující exekuční titul (zde původní notářský zápis sepsaný dne 24. 8. 2015 Petrem Oulíkem jménem JUDr. Tomáše Oulíka, notáře se sídlem v Praze, pod č. j. N 814/2015, NZ 834/2015) i při ujednání o změně lhůty k plnění v něm uvedené povinnosti stále obstojí s tím, že věřitel se může domáhat exekuce na jeho základě poté, co uplyne nově sjednaná lhůta splatnosti dluhu (viz např. odvolacím soudem zmíněná usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1211/2007, ze dne 3. 9. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3556/2006, či ze dne 7. 2. 2007, sp. zn. 20 Cdo 2136/2006). Tento závěr je třeba dovodit především tehdy, když dodatečná dohoda dlužníka a věřitele o změně lhůty k plnění je dohodou čistě „procesní“, tedy spočívá v tom, že věřitel poskytuje dlužníku dodatečnou lhůtu k plnění, po niž se zavazuje neexekvovat již podle hmotného práva splatný dluh a jeho příslušenství (srov. s ustanovením §160 odst. 1 o. s. ř.), aniž by došlo k jakékoli změně hmotněprávního vztahu, z něhož dluh pochází. Uvedený závěr obstojí i tehdy, když si dlužník s věřitelem nově dohodnou (posunou) samotnou hmotněprávní splatnost dluhu vymezeného v exekučním titulu, např. tak, že jistina společně s původně ujednaným příslušenstvím má být zaplacena až později. Za takových okolností se totiž jedná o tzv. kumulativní novaci, která vede k pozdějšímu sjednání hmotněprávního data původního a jinak nezměněného závazku s tím, že má být placeno až od nově sjednaného pozdějšího data splatnosti téhož dluhu. Původní exekuční titul je při kumulativní novaci překryt jen v rozsahu této kumulativní novace, v nepřekrytém zbytku je v něm uvedená povinnost i nadále vykonatelná. Původní exekuční titul v obou výše popsaných variantách obstojí s tím, že může být exekvován po uplynutí dodatečné lhůty splatnosti. Přitom platí, že došlo-li k posunu data splatnosti ve vztahu k jednomu ze společně a nerozdílně zavázaných dlužníků, požívají z logiky věci tohoto dobrodiní i ostatní solidární dlužníci (srov. i se směřováním ustanovení §1996 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Jejich závazek z původního exekučního titulu ve vztahu k věřiteli totiž i nadále trvá. Uzavřel-li tedy odvolací soud, že dodatečný posun splatnosti dluhu v rámci Dodatku č. 1, jehož účastníkem nebyl dovolatel, neměl za následek zánik dluhu popsaného v exekučním titulu vůči dovolateli, je jeho závěr v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Úsudek odvolacího soudu, že dohoda uvedená v Dodatku č. 1 nesměřovala k ničemu jinému, než právě k posunutí data splatnosti dluhu i jeho příslušenství specifikovaného v exekučním titulu, je v souladu s gramatickou dikcí dodatku; nejedná se tedy o zjevně svévolný skutkový závěr.
10. Protože je napadené usnesení odvolacího soudu v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvodu se v projednávané věci odchýlit, Nejvyšší soud dovolání povinného 2) podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
11. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu