ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3478.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3478/2022-96
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Pitambera s. r. o. , se sídlem v Praze 1 - Novém Městě, Na Florenci 1332/23, identifikační číslo osoby 05569419, zastoupené JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem v Praze, Na strži 2102/61a, proti povinnému M. B. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Janem Oswaldem, advokátem se sídlem v Praze, Bílkova 132/4, pro 347 967,13 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 52 EXE 1399/2021, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2022, č. j. 30 Co 151/2022-63, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2022, č. j. 30 Co 151/2022-63, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. března 2022, č. j. 52 EXE 1399/2021-34, se ruší a věc se vrací obvodnímu soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
1) Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále rovněž „odvolací soud“) usnesením ze dne 7. 6. 2022, č. j. 30 Co 151/2022-63, k odvolání povinného potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 25. 3. 2022, č. j. 52 EXE 1399/2021-34, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce.
2) Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena pověřeným soudním exekutorem JUDr. Ondřejem Marešem, LL.M., Exekutorský úřad Litoměřice, pod sp. zn. 124 EX 5740/21 podle vykonatelného seznamu přihlášených pohledávek Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2021, č. j. MSPH 93 INS XY (dále jen „exekuční titul“ nebo „seznam pohledávek“), pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 347 967,13 Kč s příslušenstvím, která nebyla v podkladovém insolvenčním řízení vedeném proti povinnému (úpadci) zajištěna, popřena ani částečně uspokojena.
3) Za neopodstatněné označil odvolací soud námitky povinného, že seznam pohledávek nemůže být podkladem pro vedení posuzované exekuce a že vymáhaná pohledávka měla zaniknout „pro odmítnutí plnění nabízeného oprávněné třetí osobou“. Protože v insolvenčním řízení proti povinnému došlo ke zrušení konkurzu na majetek povinného z důvodu nedostatku postižitelného majetku, není rovněž významné, „jak a kdo zahájil insolvenční řízení“ a nelze aplikovat ustanovení §396 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. I v případě odmítnutí třetí osobou nabízené úhrady vymáhaného závazku by exekvovaná pohledávka nezanikla, nastalo by pouze prodlení věřitele (oprávněné) ve smyslu §1975 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů; provedení navržených důkazů k uvedené námitce proto nebylo potřebné.
4) K povinným tvrzenému důvodu zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále „o. s. ř.“), odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně přihlédl ke stanovisku oprávněné, „která sama zastavení exekuce neiniciuje“, ke sdělení soudního exekutora a k obsahu exekučního spisu. Konstatoval, že „dostatečné šetření o majetkových poměrech povinného zatím neproběhlo“, nicméně povinný je osobou částečně invalidní, který je schopen se středoškolským vzděláním dosahovat přivýdělku, „případně nabude nějaký majetek jiným způsobem“. Je klientem zdravotnického zařízení „poskytujícího nadstandardní lékařské služby, a to za nemalé měsíční poplatky“. Závěr soudu prvního stupně „o předčasnosti (resp. nesplnění podmínek pro zastavení exekuce pro nemajetnost) musí vycházet ze zjištění soudu a z hodnocení jím zjištěných skutečností“ ve vztahu k případné „možnosti či nemožnosti alespoň částečného naplnění účelu exekuce“ (s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně na usnesení ze dne 20. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 4128/2016).
5) Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil (se zřetelem k vlastnímu obsahu dovolání) tvrzením, že se odvolací soud (spolu se soudem prvního stupně) odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně od právních závěrů vyslovených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2016, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, neboť v insolvenčním řízení a rovněž v exekučním řízení „nebyl zjištěn žádný postižitelný příjem dovolatele“, jehož matka je nemajetná (otec dovolatele již zemřel), takže nelze předpokládat, že by povinný nabyl „prostředky z dědictví“. Z invalidního důchodu, který je nižší než „minimální nezabavitelné minimum“, a za další podpory rodiny (matky a sestry) hradí povinný své potřeby. Z těchto důvodů (v podrobnostech v dovolání rozvedených) dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil.
6) Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
7) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinného podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo včas podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (§36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“), dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání je v otázce zjišťování a hodnocení předpokladů pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné, neboť se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (§237 o. s. ř.); zároveň je dovolání opodstatněné.
8) Ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitým obsahem, jež exekučnímu soudu poskytuje zdánlivě vysokou míru uvážení, zda zastaví exekuci pro zjevnou bezúčelnost způsobenou nemajetností povinného. Při posouzení, zda aplikace právní normy s relativně neurčitým obsahem byla soudem provedena správně, Nejvyšší soud zvažuje, zda úvaha (odvolacího) soudu je zjevně nepřiměřená (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2016, sp. zn. 22 Cdo 3057/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. července 2021, sp. zn. 20 Cdo 1901/2021).
9) Judikatura dovolacího soudu je ustálena v závěru, podle něhož si (exekuční) soud před věcným rozhodnutím o návrhu povinného na zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vyžádá od exekutora stanovisko a zprávu o tom, jaký majetek povinného zjistil, případně jaká je jeho hodnota a jaké jsou náklady exekuce; současně je třeba vyčkat, zda povinný bude mít objektivní možnost získat pravidelný zdroj příjmů ze zaměstnání nebo z jiné pravidelné výdělečné činnosti, takže bude možné náklady exekuce z těchto případných příjmů uhradit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. 20 Cdo 3124/2010, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2017, sp. zn. 20 Cdo 5899/2016). Vyžádaná zpráva soudního exekutora musí poskytnout dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného, neboť v opačném případě není možné vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září, sp. zn. 20 Cdo 3574/2016, na něž dovolatel za účelem vymezení přípustnosti dovolání odkazuje). Za dostatečný následně nelze bez dalšího považovat ani výsledek lustrace exekutora či jím podanou zprávu; je totiž věcí exekučního soudu, aby na základě vlastního šetření prověřil, zda případné další dotazy a lustrace ze strany exekutora mohou v dohledné budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného. Stejně tak musí exekuční soud na základě vlastních zjištění posoudit, jaké jsou další perspektivy vedení exekuce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2018, sp. zn. 20 Cdo 449/2018, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2020, sp. zn. 20 Cdo 2240/2020).
10) Z uvedeného plyne, že v posuzované věci odvolací soud nemůže při zkoumání tvrzené nemajetnosti povinného ve smyslu §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. argumentovat předčasností návrhu na zastavení exekuce z důvodu, že „dostatečné šetření o majetkových poměrech povinného zatím neproběhlo“. Je totiž primárně povinností exekučního soudu opatřit si od soudního exekutora zprávu „dostatečně“ vypovídající o majetkové situaci dovolatele a následně tuto zprávu prověřit na podkladě vlastních zjištění (formou provedení k tomu potřebných důkazů). Bez uvedeného postupu se totiž nelze dobrat konkrétních perspektiv dalšího vedení exekuce, v důsledku čehož se napadené usnesení odvolacího soudu (a jemu předcházející usnesení soudu prvního stupně) dostalo do rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
11) Za vylíčené situace Nejvyšší soud, nemaje podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozhodnutí odvolacího soudu, napadené usnesení odvolacího soudu (a jím potvrzené usnesení soudu prvního stupně, pro něž platí stejný kasační závěr) zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 1 a 2 o. s. ř.), v němž bude soud vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.), tj. především si od soudního exekutora vyžádá aktuální a důkazně hodnotnou zprávu o majetkových poměrech povinného (obsahující ucelený přehled majetkové situace povinného), přihlédne v dané souvislosti k průběhu a výsledku insolvenčního řízení proti povinnému (viz shora), zjistí, zda a jaké jsou pracovní a výdělečné možnosti dovolatele (se zřetelem k jeho částečné invaliditě), a následně vyhodnotí, zda a jaké se nabízí výhledy exekuce do budoucna (zda lze alespoň dílem a v přiměřené době dosáhnout uspokojení vymáhané pohledávky, nikoli pouze pokrytí nákladů exekuce).
12) O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o těchto nákladech bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz §87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 1. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu