ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3646.2022.1
sp. zn. 20 Cdo 3646/2022-202
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného V. E. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jiřím Kosem, MSc., advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova č. 373, proti povinné RENO – M s.r.o. se sídlem v Pardubicích, Štrossova č. 291, identifikační číslo osoby 25264346, zastoupené Mgr. Martinem Chludem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Palackého třída č. 801, pro 4 961 112 Kč a smluvní pokutu, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 16 EXE 7094/2020, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. srpna 2022, č. j. 23 Co 219/2021-157, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. srpna 2022, č. j. 23 Co 219/2021-157, v části, jíž byl potvrzen výrok II. a III. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. května 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-77, ve znění opravných usnesení ze dne 15. června 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-87, a ze dne 21. června 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-93, a výrok II. a III. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. května 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-77, ve znění opravných usnesení ze dne 15. června 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-87, a ze dne 21. června 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-93, se zrušují a věc se vrací v tomto rozsahu Okresnímu soudu v Pardubicích k dalšímu řízení.
II. Dovolání povinné proti části usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 4. srpna 2022, č. j. 23 Co 219/2021-157, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 19. května 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-77, ve znění opravných usnesení ze dne 15. června 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-87, a ze dne 21. června 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-93, se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 19. 5. 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-77, ve znění opravných usnesení ze dne 15. 6. 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-87, a ze dne 21. 6. 2021, č. j. 16 EXE 7094/2020-93, předmětnou exekuci částečně zastavil v rozsahu jistiny 1 650 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,35 % z částky 1 650 000 Kč za každý den prodlení od 14. 6. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty v částce 2 431 275 Kč (výrok I.), návrh povinné na úplné zastavení exekuce zamítl (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Soud vyšel z následujících skutkových zjištění. Exekučním titulem je v dané věci notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný JUDr. Janou Čírtkovou, notářkou se sídlem v Hradci Králové, dne 25. 1. 2017 pod sp. zn. NZ 30/2017 – dále jen „exekuční titul“. Z exekučního titulu plyne, že v něm účastníci (oprávněný a povinná) souhlasně prohlásili, že spolu dne 25. 1. 2017 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě oprávněný půjčil povinné bezúročně 12 300 000 Kč. Smlouvou o zápůjčce ze dne 25. 1. 2017 se oprávněný zavázal poskytnout povinné zápůjčku 12 300 000 Kč. Povinná svým podpisem stvrdila, že 1 650 000 Kč obdržela na svůj účet již před podpisem smlouvy. Rovněž pak před podpisem smlouvy obdržela 550 000 Kč v hotovosti a dále výslovně souhlasila s tím, aby částka 8 500 000 Kč byla zaslána na bankovní účet společnosti LEATHER s.r.o. se sídlem v Pardubicích, Štrossova č. 354, identifikační číslo osoby 25263854 – dále jen „LEATHER s.r.o.“, nejpozději do 27. 1. 2017. Částku 1 600 000 Kč se oprávněný zavázal poskytnout povinné na její účet nejpozději do 26. 1. 2017. Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 14. 5. 2015 bylo zjištěno, že povinná převedla na oprávněného 50 % podílu ve společnosti MOBIDIK s.r.o. se sídlem v Pardubicích, Štrossova č. 291, identifikační číslo osoby 25266896 – dále jen „MOBIDIK s.r.o.“, za kupní cenu 8 050 000 Kč, kterou se oprávněný zavázal uhradit v 10ti splátkách. Potvrzením Erste (České spořitelny) ze dne 7. 7. 2020 a výpisem z účtu povinné bylo prokázáno, že dne 18. 9. 2015 oprávněný zaslal na účet povinné částku 825 000 Kč s dovětkem „předčasná částečná úhrada kupní ceny MOBIDIK 1. 12. 2015“, dne 12. 11. 2015 částku 225 000 Kč s dovětkem „část. úhrada Mobidik“ a dne 27. 11. 2015 částku 600 000 Kč s dovětkem „1. splátka Mobidik“, celkem tedy 1 650 000 Kč. Dále dne 25. 1. 2017 oprávněný zaslal na účet LEATHER s.r.o. částku 8 500 000 Kč. Dle příjmových pokladních dokladů ze dnů 16. – 18. 1. 2017 povinná v těchto dnech od oprávněného obdržela v hotovosti celkem 550 000 Kč, přičemž jako účel platby byla uvedena výplata ze smlouvy o zápůjčce a všechny doklady obsahují razítko a podpis povinné. Dle příjmových pokladních dokladů ze dnů 19. – 25. 1. 2017 povinná v těchto dnech od oprávněného obdržela v hotovosti celkem 1 600 000 Kč; opět jako účel platby byla uvedena výplata ze smlouvy o zápůjčce a všechny doklady obsahují razítko a podpis povinné. Soud dospěl k závěru, že se exekuční titul obsahově shoduje se smlouvou o zápůjčce – účastníci svým podpisem stvrdili, že oprávněný měl povinné poskytnout 12 300 000 Kč postupnými platbami, částečně na účet před podpisem smlouvy (1 650 000 Kč a 550 000 Kč), na účet povinné do 26. 1. 2017 (1 6000 000 Kč) a na účet LEATHER s.r.o. do 27. 1. 2017 (8 500 000 Kč). Z provedeného dokazování však vyšlo najevo, že oprávněný dle smlouvy o zápůjčce splnil pouze platby ve výši 8 500 000 Kč na účet LEATHER s.r.o. a dále platby v hotovosti v celkové výši 2 150 000 Kč. Plnění 1 650 000 Kč pak bylo oprávněným zasláno na účet povinné z jiného právního titulu – na základě smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 14. 5. 2015, což plyne z dovětků uvedených k těmto platbám. V tomto rozsahu proto soud I. stupně shledal důvod pro částečné zastavení exekuce. K námitkám povinné o tom, že část zápůjčky ve výši 8 500 000 Kč byla poskytnuta na účet třetí osoby, přičemž zákon tento způsob plnění neumožnuje, že nebyly naplněny podstatné náležitosti smlouvy o zápůjčce a že došlo k bezdůvodnému obohacení a promlčení vymáhané pohledávky soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2008 sp. zn. 28 Cdo 3790/2008 a uvedl, že ustálená rozhodovací praxe připouští určení bankovního účtu třetí osoby jako místa, kam má být předmět půjčky (v této věci zápůjčky) převeden, pokud se na tom strany dohodnou. Oprávněný tedy jednoznačně prokázal, že povinné řádně zapůjčil 8 500 000 Kč, byť byly finanční prostředky zaslány na účet třetí osoby. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce, a tudíž nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení ani k promlčení vymáhaného závazku.
2. K odvolání oprávněného i povinné Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 4. 8. 2022, č. j. 23 Co 219/2021-157, usnesení soudu I. stupně potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu I. stupně o tom, že mezi oprávněným a povinnou byla dne 25. 1. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce a v souladu s touto smlouvou bylo poskytnuto plnění ve výši 10 650 000 Kč. Oprávněný však neprokázal poskytnutí zápůjčky v rozsahu 1 650 000 Kč, když bylo zjištěno, že toto plnění oprávněného bylo splátkou dle smlouvy o převodu obchodního podílu ze dne 14. 5. 2015. Pokud povinná namítala, že exekuční titul nemůže obstát, neboť v době jeho sepsání vymáhaný závazek neexistoval, a vytýkala soudu I. stupně, že se nedostatečně zabýval tím, kdy byla zápůjčka opravdu poskytnuta, odkázal odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, a uvedl, že dohoda osoby oprávněné a povinné obsažená v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti ze závazkového právního vztahu se může týkat nejen pohledávky, která již vznikla, ale též pohledávky, která vznikne v budoucnu. Závěrem dodal, že námitkou o nepřiměřenosti vymáhané smluvní pokuty, kterou povinná vznesla ve svém závěrečném návrhu u odvolacího jednání, se nemohl zabývat, neboť jde o „nový nárok“, který povinná může uplatnit v novém návrhu na zastavení exekuce.
3. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání. Namítá, že odvolací soud na danou věc nesprávně aplikoval závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013. Exekuční titul žádnou odkládací podmínku neobsahuje a naopak mylně vychází ze stavu, že zápůjčka již byla poskytnuta, přičemž v jeho celém textu je ve vztahu k vzniku zápůjčky užíván minulý čas. I kdyby však exekuční titul odkládací podmínku obsahoval, musel by oprávněný již při podání exekučního návrhu splnění této podmínky prokázat v souladu s ustanovením §43 odst. 2 ex. řádu. Oprávněný ale splnění podmínky dle zákona neprokázal, přičemž soudy tuto skutečnost ani náležitě nezkoumaly. Předmětná smlouva o zápůjčce nikdy nebyla platně uzavřena vzhledem k tomu, že se jedná o reálný kontrakt, ale finanční prostředky ve výši 8 500 000 Kč byly poskytnuty na účet třetí osoby. Zákon totiž vyžaduje, aby byla zápůjčka poskytnuta zapůjčitelem vydlužiteli (a nikoli třetí osobě). Proto plnění ve výši 8 500 000 Kč představuje bezdůvodné obohacení a nárok na vrácení této částky je již promlčen. Minimálně část dluhu v době sepsání notářského zápisu neexistovala, když finanční prostředky nebyly povinné poskytnuty v souladu se smlouvou o zápůjčce a dluh tak nemohl v době sepsání exekučního titulu existovat. Povinná také nemohla předmětný dluh uznat, neboť judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že lze uznat pouze takový dluh, který k okamžiku uznání existuje. Odvolací soud sice uzavřel, že peníze byly poslány na účet dne 25. 1. 2017, tedy ve stejný den, kdy byl sepsán exekuční titul, už ale nezkoumal, kdy přesně byly peníze na účet povinné (třetí osoby) připsány a ani ohledně částek 1 600 000 Kč a 550 000 není zřejmé, kdy byly povinné poskytnuty. Dovolatelka závěrem uvedla, že rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nesprávná a zcela nedostatečně odůvodněná, což zakládá jejich nepřezkoumatelnost. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil i usnesení soudu I. stupně a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
4. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. Čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné, neboť napadené usnesení odvolacího soudu není v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.
5. V projednávané věci je v exekučním titulu (notářském zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaném JUDr. Janou Čírtkovou, notářkou se sídlem v Hradci Králové, dne 25. 1. 2017 pod sp. zn. NZ 30/2017) uvedeno, že „věřitel půjčil dlužníkovi bezúročně peněžní částku v celkové výši 12 300 000 Kč“ (využit minulý čas). To znamená, že exekuční titul vychází z toho, že částka, při jejímž případném nesplnění má dojít k nucené realizaci notářského zápisu, již byla v době sepisu notářského zápisu oprávněným poskytnuta. Za takových okolností odvolací soud nepřípadně aplikoval usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, jež dopadá na situaci, kdy obsahem notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti byl závazek, na jehož základě měl dluh teprve vzniknout (smlouva o budoucím poskytnutí zápůjčky či úvěru). Avšak za situace, kdy peněžitá částka zápůjčky již dle notářského zápisu měla být poskytnuta do doby jeho sepisu a v průběhu řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce se ukáže, že zcela nebo zčásti poskytnuta nebyla, je to zcela nebo zčásti důvodem pro zastavení exekuce podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože okolnost uvedená v notářském zápisu (jenž není rozhodnutím soudu), se ukázala jako nepravdivá (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 20 Cdo 2646/2017, či ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 20 Cdo 837/2022). K prověření hmotněprávního základu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti může dojít i tehdy, když obsahuje popis hmotněprávní skutečnosti, která měla založit povinnost dlužníka plnit peněžité plnění, které je na základě notářského zápisu vykonáváno. Za takových okolností se předmětem prověřování stane to, jestli v notářském zápisu uvedená hmotněprávní skutečnost opravdu existuje nebo zda k ní vůbec došlo a zda opravdu vedla ke vzniku dluhu, který je nyní exekvován.
6. Odvolací soud tedy v daném případě nesprávně uzavřel, že pro exekuci povinnosti uvedené v exekučním titulu není podstatné, že částka ve výši 8 500 000 Kč zaslaná oprávněným na účet LEATHER s.r.o. dne 25. 1. 2017 a případně i platba oprávněného poskytnutá povinné v hotovosti dne 25. 1. 2017 (ve výši 250 000 Kč) byla poskytnuta před nebo po sepisu notářského zápisu. Exekvovat dle předmětného notářského zápisu totiž lze jen to plnění, k němuž do doby sepisu notářského zápisu skutečně došlo.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání je přípustné, Nejvyšší soud se též zabýval tím, zda řízení není zatíženo vadou ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř, když podle tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
8. Nelze pominout, že v exekuci soud zjišťuje okolnosti podstatné pro rozhodnutí i z moci úřední (§254 odst. 5 a 6 o. s. ř.). Nejvyšší soud v této souvislosti již dříve uzavřel, že povinný může i poté, co podal návrh na zastavení exekuce odůvodněný určitými okolnostmi, dodatečně doplnit tyto okolnosti o další skutečnosti a argumenty, a to až do doby, než odvolací soud rozhodne o případném odvolání do usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce. Odvolací soud je přitom limitován pouze tím, že sám od sebe (srov. s §212a odst. 3 o. s. ř.) nevyhledává další případné důvody pro zastavení exekuce, jimiž se soud prvního stupně nezabýval a účastníci je ani v průběhu odvolacího řízení nevznesli (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 274/2015, ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 20 Cdo 1102/2007, ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3416/2009, a ze dne 19. 7. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3063/2017). Jestliže však povinný nové argumenty, pro které by mělo být vyhověno návrhu na zastavení exekuce, výslovně vznesl v rámci řízení o odvolání (zde v rámci závěrečného návrhu před rozhodnutím odvolacího soudu), odvolací soud se jimi musí věcně zabývat a nemůže konstatovat, že se s nimi má soud prvního stupně vyrovnat až v dalším rozhodnutí o zastavení exekuce. Na uvedeném nic nemění, podal-li povinný až po podání předmětného odvolání nový návrh na zastavení exekuce, jenž odůvodnil týmž způsobem, jako odvolání samotné. Taková okolnost by byla důvodem pro zastavení řízení o následném návrhu na zastavení exekuce pro překážku věci zahájené, posléze pravomocně rozhodnuté (srov. ustanovení §83 odst. 1, §159a odst. 4 o. s. ř.; k tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2117/2020, ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 20 Cdo 581/2021, a ze dne 1. 6. 2021, sp. zn. 20 Cdo 1249/2021). Jestliže tedy odvolací soud uzavřel, že se námitkou povinné o nepřiměřenosti smluvní pokuty vznesené v závěrečném návrhu u odvolacího jednání nemohl zabývat, neboť jde o „nový nárok“, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
9. Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu v části, v níž byl potvrzen výrok II. a III. soudu prvního stupně, neobstojí; protože nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení podle ustanovení §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu v Pardubicích) k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
10. Dovolání povinné proti části usnesení odvolacího soudu, jíž byl potvrzen výrok I. usnesení soudu prvního stupně, kterým byla exekuce k návrhu povinné částečně zastavena v rozsahu jistiny 1 650 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 0, 35 % z částky 1 650 000 Kč za každý den prodlení od 14. 6. 2020 do zaplacení a smluvní pokuty v částce 2 431 275 Kč, dovolací soud odmítl podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř., neboť k podání dovolání proti tomuto výroku, není povinná subjektivně oprávněna. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku totiž plyne, že dovolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 1998, pod číslem 28, ze dne 25. 8. 2016, sp. zn. 20 Cdo 3703/2016, či ze dne 1. 12. 2017, sp. zn. 20 Cdo 4762/2017).
11. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem o. s. ř.).
12. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. 2. 2023
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D.
předseda senátu