ECLI:CZ:NS:2023:20.CDO.3788.2022.2
sp. zn. 20 Cdo 3788/2022-108
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněného R. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jozefem Mikloškem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská 1216/46, proti povinné E.S. Best s. r. o. , se sídlem v Praze 7 - Bubenči, Ovenecká 78/33, identifikační číslo osoby 26191458, zastoupené JUDr. Ivanem Houfkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Novotného lávka 200/5, pro nepeněžité plnění, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 148 EXE 2887/2021, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. srpna 2022, č. j. 20 Co 168/2022-75, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1) Ve shora označené věci Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 25. 8. 2022, č. j. 20 Co 168/2022-75, k odvolání povinné společnosti potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 (dále „soud prvního stupně“ nebo „obvodní soud“) ze dne 4. 4. 2022, č. j. 148 EXE 2887/2021-42, ve výroku, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinné na zastavení exekuce.
2) Odvolací soud vyšel ze zjištění, že posuzovaná exekuce je vedena pověřeným soudním exekutorem JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., podle vykonatelného rozsudku obvodního soudu ze dne 4. 2. 2021, č. j. 10 C 390/2017-362, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 14. 7. 2021, č. j. 10 C 390/2017-415, a ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu ze dne 7. 10. 2021, č. j. 22 Co 130/2021-518 (dále „exekuční titul“), za účelem vynucení nepeněžité povinnosti, mj. uveřejnění omluvy na exekučním titulem specifikovaných webových stránkách ve znění „Omlouváme se R. P., že jsme o něm na našich stránkách www.XY, www.XY a www.XY publikovali článek s názvem XY, v němž jsme nepravdivě uvedli, že si jej najala společnost XY, aby u předsedy XY zařídil zrušení tendru na výběr mýtného“ (dále rovněž „exekvovaná omluva“ či „omluva“) . Navrhovala-li povinná zastavení exekuce na základě tvrzení, že exekvovanou omluvu již zveřejnila (povinnost jí uloženou exekučním titulem splnila), odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) takový důvod k zastavení exekuce nedovodil. Omluvu totiž povinná dne 29. 10. 2021 uveřejnila pouze na jedné webové stránce ( www.XY ) s odkazem na www.XY , tedy nikoli na exekučním titulem specifikované stránce „v každém jednotlivém případě“, v důsledku čehož se od čtenáře webových stránek vyžaduje, aby se k takto zveřejněné omluvě „proklikal“ do jiných sekcí webových stránek (např. do archivu), což „nenaplňuje účel a smysl a účel uložené povinnosti“ (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2019, sp. zn. 20 Cdo 4449/2018, uveřejněného pod číslem 109/2019 Sb. rozh. obč. - dále „R 109/2019“). Tvrzení povinné, že na stránce www.XY.cz byla omluva zveřejněna přímo v úvodu, vyvrací druhá strana přílohy č. 1, na níž povinná odkazuje, ale kde se nachází toliko začátek článku bez samotného znění omluvy. Současně nebyl zveřejněn samotný text omluvy, neboť k němu povinná připojila z kontextu vytrženou část obsáhlého odůvodnění exekučního titulu (rozsudku odvolacího soudu), zjevně naznačující, že se povinná s omluvou neztotožňuje, což „smysl omluvy zcela eliminuje“ a je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (s odkazem na usnesení ze dne 28. května 2008, sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, uveřejněné pod číslem 5/2009 Sb. rozh. obč., a usnesení ze dne 13. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3729/2016).
3) Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním, jehož přípustnost založila na tvrzení, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž „posouzení“ se odvolací soud odchýlil od dosavadní ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, „resp. na vyřešení otázek, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny“ a „mají být dovolacím soudem posouzeny jinak“. Těmito otázkami jsou:
A/ zda povinnost podle exekučního titulu zveřejnit omluvu na „internetových stránkách“ automaticky zahrnuje požadavek na to, aby se jednalo výlučně o úvodní webovou stránku těchto internetových stránek ,
B/ zda je nepřípustné zveřejnit spolu s omluvou jakýkoli text či dovětek bez ohledu na jeho povahu a způsobilost relativizovat či zpochybnit omluvu, jestliže v exekučním titulu nebylo výslovně stanoveno, že omluva nesmí být doprovázena dalším textem , a
C/ zda doslovná citace závěrů nalézacího soudu uvedených v exekučním titulu zveřejněná společně s omluvou podle příslušného exekučního titulu musí být považována za nepřípustný dovětek relativizující či zpochybňující smysl a účel omluvy .
4) K otázce A) dovolatelka v podrobnostech uvedla, že povinnost zveřejnit omluvu na internetových stránkách nelze později měnit a zpřísňovat podle „domnělé vůle“ oprávněného, který, chtěl-li dosáhnout zveřejnění omluvy „přímo na úvodní stránce každé z jím uvedených internetových stránek, měl toto ve svém petitu výslovně uvést“. Jazykovou „nepreciznost“ exekučního titulu odvolací soud „ignoroval“ a nelze ji přikládat k tíži dovolatelky. Odvolací soud (a rovněž soud prvního stupně) se proto při řešení otázky A) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, která vyústila zejména v R 109/2019.
5) Otázky B) a C) nebyly v judikatuře dovolacího soudu dosud vyřešeny, avšak z rozhodovací praxe je zřejmé, že i v případě zveřejnění omluvy společně s dovětkem je nezbytné na základě všech skutkových okolností individuálně posoudit, zda příslušný dovětek svým charakterem zpochybňuje samotnou omluvu. To se v posuzované věci nestalo, přičemž citace části odůvodnění exekučního titulu nepředstavovala jakýkoli, natož subjektivní, nesouhlasný a omluvu zpochybňující komentář povinné. Citace byla navíc graficky oddělena od samotného znění omluvy.
6) Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.
7) Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (viz §10a o. s. ř.) rozhodl o dovolání povinné podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále „o. s. ř.“, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovanou účastnicí exekučního řízení (viz §36 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“) ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř., dospěl bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) k závěru, že dovolání není přípustné (§237 o. s. ř.).
8) K předestřené otázce A) je nezbytné z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu připomenout právě R 109/2019, na které přitom dovolatelka ke zvolené přípustnosti dovolání sama odkazuje a v němž Nejvyšší soud uzavřel, že ukládá-li exekuční titul bez bližší specifikace zveřejnit omluvu na určité internetové stránce, lze tuto povinnost splnit pouze zveřejněním omluvy na této internetové stránce (jakožto jednotlivé webové stránce, která se zobrazí v okně internetového prohlížeče po zadání její adresy do adresního řádku). Dovolací soud sice připustil možnost použití upřesňující informace webových stránek ve výroku exekučního titulu (např. zveřejnění omluvy „na úvodní straně webové prezentace“, „na úvodní webové stránce“ nebo „na úvodní stránce webových stránek“), současně vysvětlil, že to neznamená, že bez takové informace nemůže být ona hlavní (úvodní) stránka výrokem exekučního titulu míněna. Ztrácelo by totiž smysl, jestliže by ke splnění povinnosti zveřejnit omluvu postačila „skrytá“ konkrétní internetová stránka.
9) Požadoval-li exekuční titul v posuzované věci zveřejnění omluvy povinnou na třech webových stránkách, což povinná nesplnila, takže bylo nutné se k omluvě „propracovat“ („proklikat“) přes jiné webové stránky, nelze závěru odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně) nic vytknout, neboť otázka „zveřejnění omluvy na úvodní webové stránce“ byla vyřešena zcela v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, čímž je negována uplatněná přípustnost dovolání.
10) Významově spjatým otázkám ad B) a C) se rovněž konstantní judikatura dovolacího soudu věnovala, takže dovolatelka ohlášením otázek dovolacím soudem dosud neřešených předpoklad přípustnosti dovolání nemůže prosadit. Nejvyšší soud konkrétně uzavřel, že připojila-li osoba, která se má podle vykonatelného rozhodnutí soudu omluvit, k omluvě kritický komentář, nesplnila tím povinnost uloženou jí vykonávaným rozhodnutím (viz např. usnesení ze dne 28. května 2008, sp. zn. 20 Cdo 3272/2006, publikované pod číslem 5/2009 ve Sb. rozh. obč.). Z kontextu uveřejněné omluvy musí být nepochybné, že je míněna vážně, zejména nesmí být snižována textem, který adresát omluvy (čtenářská veřejnost) může s ohledem na uspořádání periodika pokládat za dodatek k informacím uvedeným v omluvě, jež obsah omluvy zpochybňuje (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. října 2016, sp. zn. 20 Cdo 3729/2016, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. června 2017, sp. zn. 20 Cdo 1741/2017, proti němuž podanou ústavní stížnost Ústavní soud usnesením ze dne 25. října 2017, sp. zn. II. ÚS 2655/17, odmítl).
11) Jestliže v posuzované věci odvolací soud k omluvě (přesně vymezené exekučním titulem) připojený (byť graficky formálně oddělený) dovětek ve znění „Městský soud v Praze také dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že R. P. obecně vlivem na předsedu XY P. R. disponoval, a že též vyšlo najevo, že sám R. P. své kontakty zmiňoval způsobem, který mohl být vykládán jako nadstandardní vliv na něj, a že využití takového vlivu i takto nepřímo nabízel.“ hodnotil coby dodatek, který text vlastní omluvy pro čtenářskou veřejnost snižuje a zpochybňuje, nemohl se od přijaté (a shora citované) praxe dovolacího soudu odchýlit.
12) Pro úplnost je třeba uvést, že výsledek řešené otázky ad A) značí, že dovolatelka povinnost uloženou jí exekučním titulem před zahájením exekučního řízení (bez ohledu na přítomnost dovětku) nesplnila, v důsledku čehož je eliminován význam řešení otázek ad B) a C). Přípustností těchto námitek se však dovolací soud přesto zabýval v rámci obiter dicti , a to preventivně, aby povinná při dalším zveřejňování své omluvy, k čemuž je nyní exekučně donucována, plně respektovala exekuční titul a nesnažila se jeho smysl a účel jakkoli obcházet.
13) Dovolací soud z uvedených důvodů dovolání povinné podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
14) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. ex. řádu).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 1. 2023
JUDr. Aleš Zezula
předseda senátu