ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1295.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 1295/2023-221
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. R. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/18, o 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 42 C 219/2017, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. března 2020, č. j. 42 C 219/2017-102, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. května 2020, č. j. 62 Co 164/2020-108, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 164/2020, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 4 Co 305/2020-139, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2020, č. j. 62 Co 164/2020-135, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2020, č. j. 62 Co 164/2020-135, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 4 Co 305/2020-139, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
IV. Žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. prosince 2020, č. j. 4 Co 305/2020-139, který činí 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 5. 2020, č. j. 62 Co 164/2020-108, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 3. 2020, č. j. 42 C 219/2017-102, podal žalobce dne 7. 9. 2020 žalobu pro zmatečnost, v níž požádal o osvobození od soudních poplatků pro řízení o žalobě pro zmatečnost.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 10. 2020, č. j. 62 Co 164/2020-135, rozhodl, že se žalobci osvobození od soudních poplatků nepřiznává, s odůvodněním, že žalobce „nepředložil vyplněný a zaslaný mu tiskopis pro tyto účely“, a proto soud neměl možnost „objektivně posoudit důvodnost návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků“.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 4 Co 305/2020-139, odmítl odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně, neboť jej podal opožděně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu a usnesení soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Následně podáním ze dne 20. 3. 2023 znovu požádal o „osvobození od soudních poplatků pro celé řízení se zpětnou účinností včetně všech jeho dovolání a jiných jeho návrhů“ a o ustanovení zástupce „pro řízení o všech jeho dovoláních“. Odkázal na rozhodnutí, v nichž mu bylo osvobození od soudních poplatků přiznáno, a na „obsah písemného prohlášení z 12. 7. 2022 … k sp. zn. 14 C 265/2017 Obvodního soudu pro Prahu 2“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. 62 Co 164/2020-135 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř.
Usnesení ze dne 15. 12. 2020, č. j. 4 Co 305/2020-139, jímž Vrchní soud v Praze odmítl odvolání žalobce, je sice rozhodnutím, kterým se odvolací řízení končí (§237 o. s. ř.), avšak proti takovému rozhodnutí není dovolání podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (objektivně) přípustné, neboť mimořádným opravným prostředkem, který v takovém případě slouží k prověření správnosti rozhodnutí odvolacího soudu, je žaloba pro zmatečnost podle §229 odst. 4 o. s. ř. O nepřípustnosti dovolání byl žalobce poučen v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, č. j. 4 Co 305/2020-139, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalobce sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. nebylo ani rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků, neboť osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde nepřichází v úvahu (srov. §11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a žalobci byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. i) a §11a ve spojení s §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu