ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.1713.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 1713/2023-1293
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého ve věci péče o nyní již zletilé a) AAAAA (pseudonym) a b) K. K. , , dcer J. Ch. , , a T. K. , o úpravě poměrů a výživné, o žalobě pro zmatečnost podané otcem proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. října 2019, č. j. 58 Co 378/2009-967, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 58 Co 378/2009 (u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 14 Nc 228/2001), o dovolání otce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2023, č. j. 4 Co 224/2022-1246, takto:
I. Otci se zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení neustanovuje .
II. Dovolání otce se odmítá .
Odůvodnění:
1. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 4 Co 224/2022-1246, změnil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2022, č. j. 58 Co 378/2009-1182, tak, že zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2019, č. j. 58 Co 378/2009-967, kterým bylo rozhodnuto o „péči o tehdy nezl. AAAAA“, a dále o výživném pro obě děti. Vyhověl tak návrhu otce; na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že důvod zmatečnosti podle ustanovení §229 odst. 3 o. s. ř. byl v dané věci naplněn, neboť odvolací soud „projednal odvolání otce bez účasti otce i jeho právního zástupce“, ačkoliv otec byl zastoupen v řízení advokátem JUDr. Václavem Hajšmanem, a zástupce otce nebyl k jednání vůbec předvolán.
2. Proti usnesení odvolacího soudu podal dovolání otec. Dovolání otec odůvodnil pouze tím, že „druhá vada zůstala Městskému soudu v Praze nevytknuta“.
3. Dovolání je objektivně i subjektivně nepřípustné.
4. Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.), dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
5. Podle ustanovení §30 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“), dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
6. Z uvedeného vyplývá, že v řízeních ve věcech rodinněprávních, která jsou upravena v hlavě páté části druhé z. ř. s., není dovolání přípustné, krom tří výjimek, jimiž jsou řízení o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu [§466 písm. e) z. ř. s.], řízení o určení nebo popření rodičovství (§415 a násl. z. ř. s.) a řízení o nezrušitelné osvojení (§§427 a násl. z. ř. s.).
7. Protože ve věci se nejedná o žádnou z vyjmenovaných výjimek, dovolání přípustné není.
8. Dovolání je též i tzv. subjektivně nepřípustné.
9. Podle ustanovení §240 odst. 1 věta první o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
10. Z obecného závěru, že k dovolání jsou legitimováni účastníci řízení, nelze dovozovat, že by dovolání mohl podat kterýkoliv z nich. Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že dovolání může podat jen ten účastník, kterému nebylo rozhodnutím odvolacího soudu vyhověno, popř. kterému byla tímto rozhodnutím způsobena jiná určitá újma na jeho právech. Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Při tomto posuzování také nelze brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i ne příliš významná újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí. Oprávnění podat dovolání tedy svědčí jen tomu účastníku, v jehož neprospěch vyznívá poměření nejpříznivějšího výsledku, který odvolací soud pro účastníka mohl založit svým rozhodnutím, a výsledku, který svým rozhodnutím skutečně založil, je-li zároveň způsobená újma odstranitelná tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné pod č. 28 v časopise Soudní judikatura, roč. 1998).
11. Z uvedeného vyplývá, že v rozsahu, v němž bylo účastníku (z hlediska jeho procesního zájmu) vyhověno (tedy v této věci došlo ke zrušení zmatečnostní žalobou napadeného rozsudku odvolacího soudu), nemůže tento účastník podat proti takovému rozhodnutí odvolacího soudu dovolání.
12. Nejvyšší soud proto dovolání otce proti usnesení odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 3 věty první o. s. ř. odmítl.
13. Dovolací soud nepřehlédl, že dovolatel požádal také o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Vzhledem ke zcela zjevné nepřípustnosti dovolání dovolací soud posoudil žádost jako zcela zjevně nedůvodnou a obstrukční (zcela zjevně bezdůvodné uplatnění práva – srov. ustanovení §138 o. s. ř.), a jako takové jí nevyhověl.
14. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, nerozhodoval dovolací soud o náhradě nákladů dovolacího řízení; o náhradě nákladů řízení (i dovolacího) bude rozhodnuto v rámci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení v novém řízení (§235i odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. 11. 2023
JUDr. Marek Cigánek
předseda senátu