ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.2027.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 2027/2022-1856
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce města Česká Lípa se sídlem městského úřadu v České Lípě, náměstí T. G. Masaryka č. 1/1, IČO 00260428, zastoupeného JUDr. Janem Brožem, Ph.D., advokátem se sídlem v Pardubicích, Teplého č. 2786, proti žalované VETT a.s. se sídlem v Zákupech, Borská č. 58, IČO 25404717, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze, Na Florenci č. 2116/15, o 70.512.021,87 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 11. 2019, č. j. 29 Co 73/2017-1547, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 13 C 203/2007, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. listopadu 2021, č. j. 29 Co 34/2021-1780, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jana Brože, Ph.D., advokáta se sídlem v Pardubicích, Teplého č. 2786.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 11. 2021, č. j. 29 Co 34/2021-1780, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 9. 12. 2020, č. j. 13 C 203/2007-1704 (kterým byla zamítnuta žaloba pro zmatečnost podaná žalovanou proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 22. 11. 2019, č. j. 29 Co 73/2017-1547, a rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 10.064 Kč k rukám zástupce žalobce), a rozhodnuto, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení 10.181 Kč k rukám advokáta JUDr. Jana Brože, Ph.D., není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., podle něhož není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Závěr rozhodnutí odvolacího soudu o tom, že Nejvyšší soud a Ústavní soud se ve své rozhodovací praxi drží principu incidentní retrospektivy, s výjimkou těch situací, kdy s ohledem na specifické okolnosti případu převáží nad tímto principem ústavně chráněné hodnoty jako spravedlnost soudního rozhodování, legitimní očekávání či ochrana oprávněné důvěry v právo, že v projednávané věci byly shledány specifické skutkové okolnosti (délka řízení vedeného před změnou právního názoru zvláštního senátu, řady vydaných rozhodnutí soudů všech stupňů dotýkajících se otázky pravomoci soudu k rozhodování o požadavku žalobce, zejména skutečnost, že ještě před změnou judikatury byl vydán mezitímní rozsudek, jenž nabyl právní moci, když prošel přezkumem odvolacího soudu a v následném dovolacím řízení byl názor na existenci pravomoci soudu Nejvyšším soudem potvrzen), a že shrnuté skutečnosti objektivně opodstatňují, aby v této věci, byť při respektování změněného právního názoru zvláštního senátu na danou problematiku v případech dalších, rozhodovaly obecné soudy, je v souladu se závazným právním názorem dovolacího soudu, který byl – přímo v této věci – vyjádřen v předchozích usneseních Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 28 Cdo 5101/2017-1276, a ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 Cdo 1521/2020-1654 (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o. s. ř.), a na němž nemá dovolací soud důvod cokoliv měnit.
V posuzovaném případě žalovaná v žalobě pro zmatečnost (v níž nesouhlasila s postupem odvolacího soudu, který ve věci meritorně rozhodl, neboť podle žalované věc nenáleží do pravomoci soudů) napadla rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci, ze dne 22. 11. 2019, č. j. 29 Co 73/2017-1547, jímž byl rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 7. 2015, č. j. 13 C 203/2007-1092, změněn ve výroku I. tak, že se žaloba zamítá o dalších 3.422.991,59 Kč s příslušenstvím a v části ukládající žalované povinnost zaplatit 31.540.985 Kč (pokud jde o jistinu pohledávky) se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje, dále byl rozsudek změněn v části týkající se vyčísleného příslušenství a účastníci byli povinni nahradit ve stanoveném rozsahu náklady řízení. Dovolání, které žalovaná podala proti tomuto rozsudku, bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 Cdo 1521/2020-1654, pro nepřípustnost odmítnuto. Usnesením Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. I. ÚS 2024/20, byla odmítnuta ústavní stížnost žalované proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2020, č. j. 28 Cdo 1521/2020-1654, rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 11. 2019, č. j. 29 Co 73/2017-1547, rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 7. 2015, č. j. 13 C 203/2007-1092, a dále proti předchozím rozsudkům Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2013, č. j. 28 Cdo 778/2013-564, Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 4. 12. 2012, č. j. 29 Co 393/2009-527, a Okresního soudu v České Lípě ze dne 20. 4. 2009, č. j. 13 C 203/2007-288, jako zjevně neopodstatněná.
Žalovaná v dovolání nepředkládá dovolacímu soudu k řešení žádnou otázku, která by zakládala přípustnost dovolání. Námitky uplatněné žalovanou v dovolání nepolemizují se závěry odvolacího soudu z hlediska opodstatněnosti posuzované zmatečnostní žaloby. Tyto námitky vyjadřují nesouhlas dovolatelky s rozsudkem napadeným zmatečnostní žalobou, případně s jemu předcházejícím rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. 7. 2015, č. j. 13 C 203/2007-1092 (o zaplacení 70.512.021,87 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého v období od 1. 7. 2003 do 31. 12. 2006 z důvodu tvrzené neplatnosti smlouvy o závazku veřejné služby k zajištění ostatní dopravní obslužnosti města Česká Lípa), a to z důvodů, jež pro posouzení tohoto rozhodnutí z pohledu existence zmatečnostních vad nemohou být významné; proto nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení §237 o. s. ř.
Závěr o přípustnosti dovolání nezakládají ani námitky dovolatelky, že „odvolací soud se nikterak nezabýval její námitkou na jednání dne 29. 11. 2021 (o nedostatku pravomoci civilních soudů rozhodovat ve věci), s předestřenou argumentací se nikterak nevypořádal, čímž se dopustil procesního pochybení, a porušil tak základní právo žalované na spravedlivý proces“, neboť uvedené námitky nejsou dovolacím důvodem (způsobilým založit přípustnost dovolání) podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., ale mohly by (kdyby byly důvodné) představovat jen tzv. jinou vadu řízení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř.; k takové vadě však může dovolací soud přihlédnout – jak vyplývá z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. – pouze tehdy, jestliže je dovolání přípustné. Uvedený předpoklad však v projednávané věci – jak uvedeno výše – naplněn není. V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci bez dalšího.
Usnesení odvolacího soudu bylo napadeno v celém rozsahu (tedy i ve výrocích o náhradě nákladů řízení); dovolání proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 1. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu