ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.2631.2022.2
sp. zn. 21 Cdo 2631/2022-642
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně EKO-UNIBAU a. s. Praha se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Ječná č. 1255/25, IČO 63483866, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Václavská č. 316/12, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, o návrhu na popření pohledávky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 43 C 82/2020, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2022 č. j. 53 Co 42/2022-584, takto:
Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2022, č. j. 53 Co 42/2022-584, se v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. září 2021, č. j. 43 C 82/2020-543, odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci; jinak se návrh žalované na odklad právní moci rozsudku městského soudu zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 3. 9. 2021, č. j. 43 C 82/2020-543, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 1999, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5243/1999, není po právu, eventuálně, aby byla vyloučena pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 1999, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5243/1999, z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10 (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 3. 2022 č. j. 53 Co 42/2022-584, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, se vylučuje pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 25. 8. 1999, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 5243/1999, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání a současně navrhla, aby dovolací soud odložil jeho právní moc. Má za to, že nabytím právní moci rozsudku může být velmi závažně ohroženo její majetkové právo vyplývající z její pohledávky zajištěné zástavním právem, která jí byla, ač dosud nepravomocně, přiznána po téměř 20 letech v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 247/2002. Pokud by právní moc nebyla odložena, byla by předmětná pohledávka žalované vyloučena z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí v daném exekučním řízení a výtěžek z prodeje by tak nevratně připadl dalším věřitelům v pořadí. V případě, že by dovolací soud přisvědčil argumentům uvedeným v podaném dovolání a rozsudek by zrušil, žalovaná by již neměla jak se svého práva vyplývajícího z předmětné pohledávky domoci.
Podle §243 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud, aniž by předjímal výsledek dovolacího řízení, dospěl k závěru, že důvody žalované uvedené v jejím návrhu naplňují podmínky pro odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o změně rozsudku soudu prvního stupně a vyhověno návrhu žalobce na vyloučení uspokojení pohledávky žalované z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí, a v této části právní moc rozsudku odložil do právní moci rozhodnutí o dovolání.
Ve zbývající části byl návrh žalované na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu zamítnut, neboť v části, v níž bylo výrokem I rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto o potvrzení zamítavého rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolatelka není ohrožena na svých právech (v této části navíc není dovolání subjektivně přípustné – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2023/98, uveřejněné pod č. 39/2000 Sb. rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4690/2009), a v případě výroku II, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit náhradu nákladů řízení, může žalovaná čelit jeho nepříznivým důsledkům návrhem na odklad vykonatelnosti, nikoliv návrhem na odklad právní moci rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu