ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3073.2023.1
sp. zn. 21 Cdo 3073/2023-282
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/16, o 280 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 36/2016, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2019, č. j. 62 Co 321/2018-136, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2019, č. j. 4 Co 207/2019-147, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 62 Co 321/2018, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021, č. j. 62 Co 321/2018-227, takto:
I. Řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. srpna 2021, č. j. 62 Co 321/2018-227, se zastavuje .
II. Dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, se odmítá .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
IV. Žalobce je povinen do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 2 soudní poplatek za dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. prosince 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, ve výši 4 000 Kč.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 8. 2021, č. j. 62 Co 321/2018-227, rozhodl, že žalobci se pro řízení o jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, č. j. 3 Co 64/2020-187, nepřiznává osvobození od soudních poplatků a neustanovuje zástupce z řad advokátů.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti uvedenému usnesení odvolacího soudu a jím potvrzenému usnesení soudu prvního stupně (výslovně proti všem jejich výrokům) podal žalobce (nezastoupený advokátem) dne 28. 3. 2022 dovolání, v němž požádal o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu (§236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Opravným prostředkem sloužícím k přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání (srov. §201 o. s. ř.). Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, který nelze odstranit. Nejvyšší soud proto podle ustanovení §104 odst. 1 věty první o. s. ř. ve spojení s ustanovením §243b o. s. ř. zastavil řízení o dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 8. 2021, č. j. 62 Co 321/2018-227 (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99, uveřejněné pod č. 45/2000 v časopise Soudní judikatura, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Podle §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o návrhu na osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek.
Podle §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o žádosti účastníka o ustanovení zástupce.
Dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem I, jímž rozhodl o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, není přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. i) o. s. ř., a pokud jím bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně ve výroku pod bodem II, jímž rozhodl o žádosti žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů, není dovolání přípustné podle ustanovení §238 odst. 1 písm. j) o. s. ř.
O nepřípustnosti dovolání byl žalobce poučen v písemném vyhotovení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2021, č. j. 3 Co 133/2021-235, podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Žalobce sice nesplnil podmínku povinného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (§241 o. s. ř.), vzhledem k ustanovení §241b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. však nebyl důvod činit opatření k odstranění tohoto nedostatku podmínky dovolacího řízení.
S ohledem na odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle §238 o. s. ř. nebylo ani rozhodováno o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků, neboť osvobození dovolatele od soudního poplatku za dovolání zde nepřichází v úvahu (srov. §11a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“), a žalobci byla uložena povinnost k zaplacení soudního poplatku za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. i) a §11a ve spojení s §3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích]; výše poplatku vyplývá z položky 23 bodu 2 Sazebníku soudních poplatků.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 11. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu