ECLI:CZ:NS:2023:21.CDO.3657.2022.1
sp. zn. 21 Cdo 3657/2022-547
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobkyně EKO-UNIBAU a. s. Praha se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Ječná č. 1255/25, IČO 63483866, zastoupené JUDr. Adamem Rakovským, advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Václavská č. 316/12, proti žalované České republice – Ministerstvu financí se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Letenská č. 525/15, IČO 00006947, o popření pravosti pohledávky přihlášené k rozvrhu výtěžku prodeje nemovité věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 46 C 78/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2022, č. j. 22 Co 93/2022-518, takto:
Právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2022, č. j. 22 Co 93/2022-518, se v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. prosince 2021, č. j. 46 C 78/2020-489, ve výroku o věci samé, odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci; jinak se návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku městského soudu zamítá .
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 8. 12. 2021, č. j. 46 C 78/2020-489, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31. 10. 1996, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 6020/1996, není po právu, eventuálně, aby byla vyloučena pohledávka žalované ve výši 6 000 000 Kč, kterou si přihlásila do exekučního řízení vedeného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10, z titulu smlouvy o úvěru č. 209796090 uzavřené dne 31. 10. 1996, ve znění pozdějších dodatků, a z titulu zástavního práva zřízeného na základě smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 31. 10. 1996, zapsaného do katastru nemovitostí pod č. j. V2 6020/1996, z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitostí prováděného soudním exekutorem JUDr. Ivo Luhanem, Exekutorský úřad Praha 1, pod sp. zn. 099 EX 3665/10 (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 6. 2022, č. j. 22 Co 93/2022-518, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení 600 Kč (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že uvedená pohledávka žalované není po právu nebo že se vylučuje z uspokojení z rozvrhu výtěžku prodeje nemovitosti. Současně podala dne 18. 1. 2023 návrh na odklad právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu. Domnívá se, že nabytím právní moci napadeného rozsudku může být velmi závažně ohrožena na svých právech, pokud by výtěžek z prodeje nemovitosti byl v exekučním řízení v rámci dodatečného rozvrhu použit k uspokojení pohledávky žalované. Došlo by tak k narušení právní jistoty a legitimního očekávání žalobkyně, že v rámci exekuce dojde po prodeji nemovitosti k uspokojení pohledávky oprávněné a ukončení exekuce, která významným způsobem omezuje podnikatelskou činnost žalobkyně. Uvedla, že odkladem právní moci a s tím souvisejícím nevyplacením výtěžku do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání nebudou dotčeny právní poměry jiných osob než účastníků tohoto řízení.
Podle ustanovení §243 o. s. ř. před rozhodnutím o dovolání může dovolací soud i bez návrhu odložit
a) vykonatelnost napadeného rozhodnutí, kdyby neprodleným výkonem rozhodnutí nebo exekucí hrozila dovolateli závažná újma, nebo
b) právní moc napadeného rozhodnutí, je-li dovolatel závažně ohrožen ve svých právech a nedotkne-li se odklad právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro odklad právní moci rozhodnutí odvolacího soudu, když napadeným rozhodnutím odvolacího soudu by dovolatelka mohla být závažně ohrožena ve svých právech, a vzhledem k tomu, že odklad právní moci se nedotkne právních poměrů jiné osoby než účastníka řízení, rozhodl (aniž by tím jakkoli předjímal rozhodnutí o dovolání směřujícím proti rozhodnutí ve věci samé), že právní moc rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, č. j. 22 Co 93/2022-518, se v části výroku I, v níž bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 8. 12. 2021, č. j. 46 C 78/2020-489, ve výroku o věci samé, odkládá do právní moci rozhodnutí o dovolání žalobkyně [§243 písm. b) o. s. ř.].
Ve zbývající části byl návrh žalobkyně na odklad právní moci rozsudku odvolacího soudu zamítnut, neboť v části, v níž bylo výrokem I rozsudku odvolacího soudu rozhodnuto o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, jakož i v případě výroku II, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení, může žalobkyně čelit jeho nepříznivým důsledkům návrhem na odklad vykonatelnosti, nikoliv návrhem na odklad právní moci rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 1. 2023
JUDr. Pavel Malý
předseda senátu