ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.50.2023.1
sp. zn. 21 Nd 50/2023-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobce P. Č., narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalovaným 1) F. & P., a. k., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému P. F., advokátem se sídlem v XY, a 2) P. F., IČO XY, se sídlem v XY, o 10 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 46/2020, o přikázání věci z důvodu vhodnosti, takto:
Věc vedená u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 29 C 46/2020 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Českých Budějovicích.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 26. 11. 2019 domáhal, aby byla žalovaným uložena povinnost „společně nahradit škodu způsobenou škodolibým a zastřeným odmítnutím úkolu povinně ustanoveného zástupce v kasačním přezkumu před NSS pod značkou 3 Ads 2014/2019“ ve výši 10 600 Kč žalobci.
Okresní soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 1. 2020, č. j. 16 C 361/2019-20, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Městskému soudu v Brně jako soudu místně příslušnému.
Podáním doručeným Městskému soudu v Brně dne 28. 11. 2022 žalobce navrhl „přikázání žaloby (zpět) OS v Č. Budějovicích (16 C 361/2019) – pro vhodnost“. Návrh zdůvodnil tím, že „bude nutné provádět dokazování (pro vyvracení lží F.: prý není jediným společníkem F. & P. – žalobce žalovanému ,č. 2ʼ vyhrožoval), čemuž žalobce má být přítomen – jenže velmi chudobný navrhovatel nemá peníze na dalekou cestu do Brna“.
Žalovaní s přikázáním věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích „zcela nesouhlasí“ a „odkazují“ na ustanovení §84 občanského soudního řádu, které „jasně definuje místní příslušnost soudu v občanském soudním řízení“, a na ustanovení §85 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy „v obou případech“ je místně příslušným Městský soud v Brně, a žalovaní proto „trvají“ na rozhodnutí věci právě Městským soudem v Brně. Uvedli, že žalobce měl být před podáním žaloby obeznámen s místní příslušností soudu a na základě této skutečnosti pak podat takovému soudu žalobu, že pokud žalobce není schopen nést náklady se soudním řízením související, pak by neměl ani podávat návrh na zahájení soudního řízení, a že nedostatek finančních prostředků žalobce by rozhodně neměl být k tíži žalovaným.
Podle ustanovení §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem. Přitom je ale třeba mít na zřeteli, že místní příslušnost soudu, který má podle zákona věc projednat, je základní zásadou a že případná delegace této příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je nutno – právě proto, že jde o výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 144/2000, uveřejněný pod č. 172 ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 2001, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2011, sen. zn. 29 NSČR 33/2010, uveřejněné pod č. 3/2012 Sb. rozh. obč.).
Obecně platí, že situace, kdy některý z účastníků nemá bydliště v obvodu věcně a místně příslušného soudu, musí překonat mezi místem bydliště a sídlem tohoto soudu větší vzdálenost a cesta k příslušnému soudu je pro něj spojena s různými zdravotními, finančními a jinými problémy, jsou spíše běžné a nemohou samy o sobě přesvědčivě odůvodnit přikázání věci jinému soudu (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. 4 Nd 368/2009, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Nd 185/2013).
V posuzované věci žalobce neuvádí v návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích takové skutečnosti, které by umožnily hospodárnější, rychlejší, spolehlivější nebo důkladnější projednání věci. Skutečnost, že bydliště žalobce je mimo obvod Městského soudu v Brně, přikázání věci jinému soudu neodůvodňuje, neboť nejde o takovou okolnost, která by umožnila hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem [žalobce se jednání u Městského soudu v Brně může účastnit prostřednictvím zástupce, kterého si zvolí nebo který mu může být na jeho žádost ustanoven (za podmínek uvedených v ustanovení §30 o. s. ř.) soudem, a jeho případný výslech jako účastníka řízení může být proveden prostřednictvím dožádaného soudu (§39, §122 odst. 2 o. s. ř.); ekonomická zátěž spojená s dosažením místně příslušného soudu by se v případě přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích pouze přesunula z žalobce na žalované a delegace by proto nemohla vést k celkovým úsporám na nákladech řízení účastníků]. Důvody uváděné žalobcem pro delegaci vhodnou nepovažuje Nejvyšší soud za natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.
Nejvyšší soud, jakožto soud nejblíže společně nadřízený Městskému soudu v Brně a Okresnímu soudu v Českých Budějovicích, proto návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Českých Budějovicích podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. nevyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu