ECLI:CZ:NS:2023:21.ND.98.2023.1
sp. zn. 21 Nd 98/2023-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Pavla Malého v exekuční věci oprávněného Vodafone Czech Republic a. s. se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, náměstí Junkových č. 2808/2, IČO 25788001, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, proti povinnému J. O. S. K., narozenému dne XY, bytem v XY, Kamerunská republika, pro 3 434 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 64/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc, vedenou u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 9 EXE 64/2023, projedná a rozhodne Okresní soud v Příbrami.
Odůvodnění:
Soudní exekutor Exekutorského úřadu Plzeň–město Mgr. Martin Tunkl podal dne 12. 1. 2023 u Okresního soudu v Příbrami spolu s exekučním návrhem oprávněného ze dne 6. 1. 2023 žádost o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 3 434 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro východočeskou oblast, ze dne 25. 10. 2022, č. j. ČTÚ-36 073/2022-636/IV.vyř.-CiP.
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 26. 1. 2023, č. j. 9 EXE 64/2023-17, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu k určení, který soud věc projedná a rozhodne. Vyšel ze zjištění, že povinný „nemá pobyt v České republice“ a že „ohledně jeho majetku nejsou soudu ani oprávněnému známy žádné informace“, a dovodil, že podmínky místní příslušnosti tak nelze zjistit.
Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, Odboru azylové a migrační politiky, ze dne 25. 1. 2023 Nejvyšší soud zjistil, že povinný, který jako XY „v minulosti hrál za F. V. P.“, „nemá povolen dlouhodobý pobyt na našem území“, že „v minulosti naposledy od 4. 7. 2020 do 30. 6. 2022 měl povolen pobyt v ČR kategorie: dlouhodobý/P, účel pobytu: sportovní, důvod ukončení: uplynutí doby“, a že „od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2022 jako zaměstnavatel uveden subjekt 1. F. P. (nyní název F. V. P.), IČO XY, sídlo XY“.
Podle ustanovení §11 odst. 1 věty první a druhé o. s. ř. se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný; pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti („exekuční řád“) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč., vyložil a odůvodnil právní názor, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci.
V daném případě je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinný podle obsahu spisu nemá místo trvalého pobytu ani pobytu cizince na území České republiky, a není ani známo místo, kde má nějaký majetek postižitelný exekucí. Skutečnost, zda má povinný exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až při činnosti soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného (k tomu srov. usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněné pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč.).
Vzhledem k tomu, že v projednávané věci nelze zjistit skutečnosti rozhodné pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud po předložení věci Okresním soudem v Příbrami (§105 odst. 2 o. s. ř.) podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř., přihlížeje k zásadě hospodárnosti, rozhodl, že věc projedná a rozhodne Okresní soud v Příbrami, u něhož byla podána žádost o pověření a nařízení exekuce a který ve věci provedl prvotní úkony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 3. 2023
JUDr. Jiří Doležílek
předseda senátu