ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.1.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 1/2023-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Davida Havlíka ve věci žalobkyně J. I. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Jiřím Linhartem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. 14/9, proti žalovanému R. V. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Václavem Růžičkou, advokátem se sídlem v Křemži, Náměstí 35, o nahrazení projevu vůle, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 335/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2022, č. j. 19 Co 291/2022-132, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 14 036 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta Mgr. Václava Růžičky.
Odůvodnění:
Okresní soud v Českých Budějovicích („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 11. 2021, č. j. 25 C 335/2020-110, výrokem I zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení projevu vůle žalovaného uzavřít s žalobkyní kupní smlouvu, jejíž znění je v tomto výroku specifikováno, a výrokem II rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Krajský soud v Českých Budějovicích („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 19 Co 291/2022-132, výrokem I potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, vyjma kupní ceny, jejíž výši změnil výrokem II, a dále výrokem III rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Podstata věci: Žalobkyně byla spolu s H. P. rovnodílnou spoluvlastnicí nemovitosti, žalovaný nabyl celý podíl H. P. vydražením, a to v nucené dražbě nařízené a provedené v roce 2012 soudním exekutorem. Žalobkyně tvrdí, že se tak stalo za porušení jejího předkupního práva, které nyní (po 9 letech) v řízení uplatňuje vůči žalovanému jako nabyvateli. Porušení předkupního práva spatřuje v tom, že v dražbě nebyla respektována její práva jako osoby oprávněné z předkupního práva.
Přípustnost dovolání opírá o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“); tvrdí rozpor při postupu doručování exekuční vyhlášky s uvedenými rozhodnutími dovolacího soudu; uvádí, že pro tento rozpor nemohlo usnesení o příklepu nabýt právní moci a „proto nemohlo ani dojít k přechodu vlastnického práva k podílu na žalovaného“. Za otázky v judikatuře dovolacího soudu dosud neřešené považuje: „Zda v případě porušení procesních předpisů exekutorem, spočívajícího v nedoručení dražební vyhlášky o místě a konání dražby podílu druhému spoluvlastníkovi, majícímu zákonné předkupní právo k draženému podílu, může platně nabýt právní moci usnesení o příklepu“, dále „zda dražba podílu proběhla platně, jestliže dražební vyhláška nebyla doručena zákonnému okruhu účastníků, kterým měla být vyhláška doručována a současně nebyla dodržena předepsaná forma doručování“. S odkazem na odbornou literaturu zpochybňuje závěr soudu, že ve věci zaniklo zákonné předkupní právo podle §336l odst. 3 o. s. ř.; tvrdí, že toto ustanovení se vztahuje na předkupní právo věcné či smluvní, v této věci však jde o právo zákonné. Konečně klade jako neřešenou právní otázku, „zda v případě, že podílový spoluvlastník se reálně nemůže procesně bránit proti usnesení o příklepu, když se v důsledku protiprávního postupu exekutora objektivně dozvěděl o tom, že proběhla dražba a že bylo vydáno usnesení o udělení příklepu, to vše až po marném uplynutí lhůty podle ust. §336k odst. 2 o. s. ř., lze odepřít spoluvlastníkovi právní ochranu s odkazem, že právo na odvolání se nevyužil“.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 o. s. ř.) odkazuje.
Uvedené otázky však nemohou založit přípustnost dovolání, jejich řešení nemůže mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí odvolacího soudu, které na nich nespočívá.
Protože k porušení předkupního práva dražbou mělo dojít v roce 2012, posoudil dovolací soud věc podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. 12. 2012, jakož i podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník („obč. zák.“).
Dovolání je zjevně bezdůvodné a není ani přípustné.
Dovolání postrádá logiku a je proto zjevně bezdůvodné (§243c odst. 1 o. s. ř.); je postaveno na tvrzení, že (z různých důvodů v něm uvedených) k přechodu vlastnického práva na žalovaného nedošlo. V takovém případě by ovšem proti němu nebylo možno uplatnit předkupní právo, spoluvlastnicí podílu by byla nadále P.
Dále: Odvolací soud opřel zamítnutí žaloby též o (správný) závěr, že v této věci jde o přechod spoluvlastnického práva v nucené (exekuční) dražbě, avšak §140 obč. zák. se vztahuje jen na převod vlastnického či spoluvlastnického práva. Tento závěr dovolatelka nenapadá.
V usnesení ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, Nejvyšší soud zdůraznil závěr, že i podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 platí, že spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady vymezené v §237 o. s. ř. Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných, než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. ustanovení §242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněném pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, dostupném na https//nalus.usoud.cz). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže, a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 1999, sp. zn. 2 Cdon 808/97, uveřejněné pod číslem 27/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 22 Cdo 992/2010, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2002, sp. zn. 20 Cdo 910/2000, ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4105/2008, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 22 Cdo 961/2014).
Proto nemůže být dovolání přípustné.
Již jen nad rámec dovolacího přezkumu se uvádí:
Předkupní právo k vydražené nemovitosti zaniká dnem, kterým se stal vydražitel jejím vlastníkem (§336l odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012).
Jde-li o prodej spoluvlastnického podílu k nemovitosti, soud doručí spoluvlastníku povinného pravomocné usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a dražební vyhlášku; spoluvlastník povinného může podat za podmínek uvedených v §336c odst. 5 odvolání proti dražební vyhlášce. Zúčastní-li se spoluvlastník povinného dražby a učiní-li s jinými dražiteli stejné nejvyšší podání, udělí se mu příklep; ustanovení §336j odst. 1 věty druhé se nepoužije. Spoluvlastník povinného je oprávněn podat za podmínek uvedených v §336k odst. 2 větě druhé odvolání proti usnesení o příklepu (§338 odst. 3 o. s. ř.).
Vlastníkem vydražené nemovitosti se stane vydražitel zpětně ke dni vydání usnesení o příklepu, nabude-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatí-li vydražitel nejvyšší podání. Dnem, kdy se vydražitel stal vlastníkem nemovitosti, zaniká předkupní právo jak smluvní, tak i věcné, a to i v případě, že se nositel tohoto práva o dražbě vůbec nedozvěděl (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. 33 Cdo 485/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2972/2013, publikované pod č. 21/2015 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Zákonné předkupní právo spoluvlastníka je právem věcným (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005).
Předkupní právo lze uplatnit proti nabyvateli podílu, tedy proti tomu, kdo se stal jeho „vlastníkem“. Proti osobě, která se nestala subjektem spoluvlastnického práva, nelze předkupní právo uplatnit; taková osoba není oprávněna podíl převádět. Protože žalobkyně uplatnila předkupní právo, mohla mít její žaloba – „teoreticky“ – naději na úspěch jen v případě, že žalovaný podíl platně nabyl, tedy že usnesení o příklepu nabylo právní moci. Pak by však předkupní právo směřující proti původní „vlastnici“ podílu, H. P., k okamžiku nabytí podílu žalovaným zaniklo (§336l odst. 3 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2012). To, že předkupní právo takto zanikalo, potvrdila i judikatura (viz výše); pro zákonné předkupní právo neznala tehdejší úprava výjimku. Samozřejmě platí, že spoluvlastníkovi zůstává zachováno zákonné předkupní právo proti novému spoluvlastníkovi, tedy tomu, kdo nabyl podíl v dražbě, tedy proti vydražiteli, pokud by jej chtěl prodat; není tu však ve vztahu mezi spoluvlastníkem, jehož podíl se dražil, dalším spoluvlastníkem a vydražitelem, pokud jde o přechod práva v nucené dražbě.
Nenabylo-li usnesení o příklepu právní moci a žalovaný se spoluvlastníkem nestal, nebylo by proti němu možno uplatnit předkupní právo. Jestliže by tedy v důsledku údajných vad dražby tvrzených dovolatelkou toto rozhodnutí nenabylo právní moci a žalovaný se nestal spoluvlastníkem, nebyl by pasivně legitimován a žaloba z předkupního práva by proti němu nemohla být úspěšná.
Ani v jedné z uvedených variant by řešení problému neposkytovala žaloba z předkupního práva, a to ani v případě, že by se spoluvlastník o dražbě nedověděl.
Nelze přisvědčit argumentaci, že se uvedená ustanovení občanského soudního řádu nevztahovala na zákonné předkupní právo. Termín „zákonné“ se vztahuje ke způsobu vzniku předkupního práva, zákonné předkupní právo spoluvlastníka je právem věcným (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005), neboť vázne na věci bez ohledu na to, kdo je jejím vlastníkem. To, že při nucené dražbě předkupní právo podle výslovného znění pozdějších předpisů (přijatých až po ukončení dražby v této věci) nezaniká, může znamenat jen to, že spoluvlastník má proti vydražiteli podílu (za splnění zákonných podmínek) předkupní právo pro případ, že by se vydražitel rozhodl podíl převést na jiného.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalobkyně přípustným, a navíc jej posoudil jako zjevně nedůvodné, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobkyně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalovaný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 11. 7. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu