ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.120.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 120/2022-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce V. K. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Barborou Tmejovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13, proti žalovanému M. K. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému Mgr. Štěpánem Ciprýnem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, o zaplacení 100 539 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 351/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. června 2021, č. j. 68 Co 179, 180/2021-190, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 1 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupkyně Mgr. Barbory Tmejové, advokátky se sídlem v Praze 3, Kolínská 1686/13.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 1. 2021, č. j. 11 C 351/2018-133, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 15. 2. 2021, č. j. 11 C 351/2018-139, žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 100 539 Kč s úrokem z prodlení z této částky od 11. 6. 2018 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II a III).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 30. 6. 2021, č. j. 68 Co 179, 180/2021-190, rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu výroku I a III potvrdil a v rozsahu nákladového výroku II částečně změnil (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž vymezil jako neřešenou otázku, zda může být spoluvlastníkovi uložena povinnost spolupodílet se na nákladech, které byly vynaloženy nad rámec zachování věci. Podle žalovaného soudy nesprávně posoudily, zda byly náklady žalobcem vynaloženy účelně, v zájmu všech spoluvlastníků a s cílem záchrany věci. Ve výzvě stavebního úřadu bylo výslovně uvedeno, v čem má požadovaná náprava spočívat. Reálně však byla oprava rozsáhlejší – nad rámec výzvy a v souvislosti s ní vyhotoveného znaleckého posudku. I tyto opravy soudy nesprávně podřadily s odkazem na §1136 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) pod náklady nutné k záchraně věci. Vícepráce přitom nebyly provedeny v zájmu všech spoluvlastníků (např. demontáž soukromé antény). Původní cenová nabídka zhotovitele, která byla spoluvlastníkům zaslána na vědomí, byla vyčíslena na částku ve výši 273 800 Kč bez daně z přidané hodnoty, konečná cena za opravu dosáhla výše 349 700 Kč bez daně z přidané hodnoty. Soud měl zprostit žalobce důkazního břemene a nedostatečně se vypořádat s rozporem požadavků na opravu a reálně provedených oprav a i s tím, zda šlo o opravy nezbytné k záchraně věci a v zájmu všech spoluvlastníků. Uvedl, že znalec i zhotovitel měli přímé vazby na žalobce. Jednomu spoluvlastníkovi bylo umožněno autoritativně rozhodovat o úpravách celé nemovitosti na základě rozhodnutí správního orgánu, jež se vztahovalo jen k části nemovitosti. Oprava střechy nebyla ani v těch částech, v nichž se prováděly úkony uvedené ve znaleckém posudku, provedena podle požadavků v daném posudku. Soud měl podle žalovaného povolat třetí nezávislou stranu, aby zkoumala rozpory a odůvodněnost postupu. Žalovaný dále uvedl výčet úkonů, které byly provedeny v rozporu se znaleckým posudkem a nelze je považovat za odsouhlasené spoluvlastníky podle §1129 o. z., ani za náklady na záchranu věci a v zájmu ostatních spoluvlastníků podle §1136 o. z. – střecha byla opravena i nad nevytápěnými prostory, bleskosvod nebyl opraven, nýbrž nahrazen novým, zakrytí vývodu emisí od plynového kotle na komínovém tělese spoluvlastníka J. H. nebylo provedeno v zájmu ostatních spoluvlastníků a nebylo nezbytné k záchraně věci. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání zdůraznil, že nešlo o náklady vynaložené nad rámec zachování věci, ale o náklady vynaložené při plnění povinnosti stanovené správním orgánem. Provedení veškerých prací bylo nezbytné ke splnění stanovené povinnosti stavebním úřadem. Námitky navíc byly vzneseny opožděně. Mezi žalobcem a znalcem Ing. Rodem a zhotovitelem panem Š. žádné přímé vazby nejsou. S rozsudky nalézacích soudů souhlasí. Navrhl, aby bylo dovolání zamítnuto a žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle §237 přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Podle procesněprávní úpravy účinné od 30. 9. 2017 není dovolání přípustné, jestliže žádný z nároků se samostatným skutkovým základem, které jsou předmětem dovolacího řízení, není nárokem na peněžité plnění přesahující 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv nebo o pracovněprávní vztahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 1791/2018).
Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalovaný vymezil jako neřešenou otázku, zda může být spoluvlastníkovi uložena povinnost spolupodílet se na nákladech, které byly vynaloženy nad rámec zachování věci.
Tato otázka nemůže založit přípustnost, neboť dovolání již samo trpí vadami, pro které nelze pokračovat v dovolacím řízení.
Z obsahu dovolání se podává, že žalovaný nesouhlasí s některými pracemi, které měly být provedeny nad rámec výzvy stavebního úřadu podle vyhotoveného znaleckého posudku. Rozsah těchto prací a jejich hodnotu však v dovolání neuvedl. Z takto formulovaného dovolání není dovolací soud s to zjistit, v jakém rozsahu napadá rozsudek odvolacího soudu a zda jde o nárok dosahující v souladu s §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. alespoň 50 000 Kč. Sám žalovaný v dovolání uvedl, že původní cenová nabídka zhotovitele byla vyčíslena na 273 800 Kč bez daně z přidané hodnoty, konečná cena za opravy však dosáhla 349 700 Kč bez daně z přidané hodnoty. Jestliže by byl předmětem přezkumu, což se dovolacímu soudu jeví jako pravděpodobné, zřejmě pouze rozdíl mezi těmito částkami navíc rozdělený mezi čtyři spoluvlastníky se stejnými spoluvlastnickými podíly, činil by napadený nárok 18 975 Kč bez daně z přidané hodnoty, což je částka i s připočtením daně z přidané hodnoty zdaleka nedosahující dovolacího majetkového cenzu.
Dále žalovaný přesně nespecifikoval dovolací důvod. Vymezení dovolacího důvodu v této věci neobsahuje konkrétní právní posouzení věci, které žalovaný pokládá ve vztahu k vymezené právní otázce za nesprávné, a vyložení, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Naopak jde o zcela obecnou polemiku s různými aspekty napadeného rozhodnutí.
Nad rámec lze uvést, že by dovolání nebylo přípustné ani tehdy, pokud by netrpělo vadami.
Veškerá dovolací argumentace dovolatele směřuje k výtkám ohledně aplikace §1136 o. z. a podmínek v něm obsažených; dovolatel však přehlíží, že na uvedeném zákonném ustanovení není rozhodnutí odvolacího soudu vůbec založeno.
Odvolací soud nad rámec své základní úvahy uvedl (s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu vyjádřenou v rozsudku ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 125/2011 a rozsudku ze dne 14. 8. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1546/2020), že vynaložené náklady lze kvalifikovat i jako náklady nutné na záchranu věci. Své rozhodnutí však založil na výchozí úvaze, že pokud je spoluvlastníku ve správním řízení uložena povinnost k odstranění či naopak provedení stavby, je povinen tuto stavbu odstranit či provést, aniž by byla nezbytná dohoda spoluvlastníků či rozhodnutí na základě principu majority; nárok na poměrnou náhradu účelně vynaložených nákladů vůči spoluvlastníkům pak vyplývá již ze samotného rozhodnutí správního orgánu. Jednoznačně uzavřel, že rozsah prací odpovídal znaleckému posudku a tyto práce byly nutné pro zachování věci či nutně souvisely se způsobem provedení oprav vlastní střechy. Vlastní oprava střechy, včetně jejího zateplení, tak i nutně související práce byly provedeny v nezbytném rozsahu, šlo o účelně vynaložený náklad na zachování věci. Šlo o práce podle znaleckého posudku a související výzvy stavebního úřadu ke sjednání nápravy havarijního stavu střechy, nebo práce zcela nutně související a nutné, aby stavebním úřadem uloženou povinnost bylo možno splnit.
S těmito pro věc určujícími závěry pak dovolání nijak nepolemizuje, natož pak v rovině vymezení přípustnosti dovolání a formulace dovolacího důvodu. V tomto kontextu se dovolací otázka, zda může být spoluvlastníkovi uložena povinnost spolupodílet se na nákladech, které byly vynaloženy nad rámec zachování věci, jeví jako bezpředmětná, neboť soudy neučinily závěr, že by některé opravy byly učiněny nad rámec zachování věci. Odvolací soud své závěry vůbec nespojil s aplikací §1136 o. z., kterého se dovolává dovolatel, ale vyšel z účelně vynaložených nákladů, a to v nezbytném rozsahu, tak aby byla splněna povinnost uložená rozhodnutím správního orgánu.
K námitkám o výměně hromosvodu a dalším námitkám ohledně rozsahu provedených prací pak odvolací soud uvedl, že šlo o námitku uplatněnou opožděně, tj. po účincích koncentrace řízení a nemůže k nim být z tohoto důvodu přihlédnuto. Proti závěru o opožděnosti jejich uplatnění však žalovaný v dovolání nic nenamítl.
Pokud jde o námitku, že oprava nebyla provedena v souladu s výzvou stavebního úřadu a vyhotoveným znaleckým posudkem, jedná se o námitku skutkové povahy. Takové námitky jsou však vyloučeny z dovolacího přezkumu, neboť jediným dovolacím důvodem může být nesprávné právní posouzení věci (srov. §241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolací soud je proto vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily nalézací soudy.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaný povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 23. 2. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu