ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.259.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 259/2023-416
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobců a) M. S., narozeného XY, bytem XY, b) M. S., narozeného XY, bytem XY a c) A. S., narozené XY, bytem XY, všech zastoupených Mgr. Vítem Feberem, advokátem se sídlem v Havířově, Ostravská 586/4, proti žalovaným 1) V. O. , narozenému XY, bytem XY a 2) Š. O. , narozené XY, bytem XY, oběma zastoupeným Mgr. Tomášem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Novém Jičíně, K Nemocnici 166/14, o uplatnění předkupního práva, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 346/2020, o dovolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 9. 2022, č. j. 11 Co 44/2022-380, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Okresní soud v Novém Jičíně (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 5. 1. 2022, č. j. 14 C 346/2020-366, připustil, aby na místo původních žalovaných J. O., narozeného XY, a L. O., narozené XY, obou bytem XY, vstoupili do řízení na straně žalované V. O. a Š. O.
K odvolání žalovaných Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 2. 9. 2022, č. j. 11 Co 44/2022-380, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud při rozhodování o procesním nástupnictví vyšel z toho, že spoluvlastnický podíl o velikosti 1/5 na pozemcích parc. č. XY, XY, XY, XY a XY v katastrálním území XY, který od původních žalovaných J. a L. O. nabyl kupní smlouvou ze dne 8. 3. 2018 P. M., byl posléze převeden do vlastnictví V. a Š. O. Další spoluvlastnický podíl o velikosti 1/5 na předmětných pozemcích byl kupní smlouvou ze dne 8. 3. 2018 J. a L. O. prodán J. N., který 1. 11. 2021 od této kupní smlouvy odstoupil. J. a L. O. pak kupní smlouvou ze dne 22. 11. 2021 prodali tento spoluvlastnický podíl V. a Š. O.
Na základě těchto zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro rozhodnutí o vstupu právních nástupců původních žalovaných do řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a v němž uplatňují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. Namítají, že „skutečnost - odstoupení od kupní smlouvy - není způsobilá mít za následek převod nebo přechod povinnosti uzavřít kupní smlouvu z titulu nedodrženého potenciálního předkupního práva.“ Předkládají otázku, zda „lze ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř. považovat odstoupení kupujícího od kupní smlouvy, jejímž obsahem byl převod vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu na nemovitých věcech, kterou mělo být porušeno (tvrzené) zákonné předkupní právo vlastníků zbývajících podílů, za právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení.“ Žalovaní mají za to, že předmětné odstoupení od kupní smlouvy takovou skutečností není a odkazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1374/2015. Navrhují, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobci s dovoláním žalovaných nesouhlasí a považují je za neopodstatněné. Rozsáhle rozebírají problematiku předkupního práva a uzavírají, že odstoupení od kupní smlouvy je při rozhodování o předkupním právu právní skutečností, s níž právní předpis spojuje převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka. Navrhují, aby dovolací soud dovolání zamítl.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolání není přípustné.
Podle §107a o. s. ř . má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 (odst. 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odst. 2).
Závěr, že odstoupení od smlouvy o převodu věci je (může být) právní skutečností ve smyslu ustanovení §107a o. s. ř., jelikož dochází k obnovení předchozího vlastnictví na základě právní skutečnosti nastalé po zahájení řízení, plyne již z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1000/2005 (toto a dále uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu dostupná na www.nsoud.cz ). Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4451/2007.
Usnesení ze dne 19. 5. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1374/2015, které dovolatelé na podporu svých úvah zmiňují, není k dané věci přiléhavé, neboť Nejvyšší soud jím žádnou právní otázku neřešil (dovolání odmítl jako nepřípustné, protože dovolatelka zpochybnila pouze skutkové okolnosti). Nadto otázka procesního nástupnictví nebyla v tomto rozhodnutí vůbec řešena. Nejvyšší soud pouze konstatoval, že o procesním nástupnictví bylo nalézacími soudy rozhodnuto, aniž by jejich závěry věcně hodnotil.
Z uvedeného vyplývá, že závěr odvolacího soudu, podle něhož v dané věci nastala skutečnost, se kterou právní předpisy spojují přechod práva účastníka řízení, o něž v řízení jde, není v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu. Otázku oprávněnosti hmotného nároku žalobců posoudí soud prvního stupně v rozhodnutí o věci samé.
O náhradě nákladů řízení rozhodne soud v konečném rozhodnutí ve věci samé (§243g odst. 1 o. s. ř. per analogiam ).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu