ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2714.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2714/2023-181
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce M. L. , zastoupeného Mgr. Ing. Martinem Matějkou, se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11, proti žalovaným 1) B. M. H. , a 2) L. Q. H. , zastoupeným Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem v Brně, Lidická 960/81, o určení věcného práva k věci cizí, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 87/2021, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2023, č. j. 18 Co 157/2022-157, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 3 400 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobců Mgr. Ing. Martina Matějky, advokáta se sídlem v Brně, Jana Babáka 2733/11.
Odůvodnění:
[1] Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
[2] Okresní soud ve Znojmě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 9. 3. 2022, č. j. 11 C 87/2021-117, zamítl žalobu na určení, že pozemek parc. č. st. XY v k. ú. XY je zatížen věcným břemenem jízdy ve prospěch pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
[3] K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 18 Co 157/2022-157, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že určil, že pozemek parc. č. st. XY v k. ú. XY je zatížen věcným břemenem jízdy ve prospěch pozemku parc. č. st. XY v k. ú. XY (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
[4] Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle nich spočítávat na nesprávném právním posouzení věci, neboť se „odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a částečně nebyla tato otázka dovolacím soudem dosud řešena“ (právní argumentace dovolatelů je uvedena v další části dovolání). Navrhli proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[5] Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že považuje rozsudek odvolacího soudu za správný. Vyjádřil se k jednotlivým dovolacím námitkám a navrhl odmítnutí dovolání.
[6] Dovolání není přípustné.
[7] Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
[8] Podle §241a odst. 1–3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
[9] Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na klíčovém závěru, že žalobce jako kupující na základě kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2018 nabyl právo k panujícímu pozemku parc. č. XY v k. ú. XY, přičemž podle §984 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nabyl i právo s převáděným pozemkem spojené, tj. pozemkové věcné břemeno jízdy přes zatížený pozemek ve spoluvlastnictví žalovaných, neboť žalobce splnil zákonnou podmínku úplatnosti a současně byl i v dobré víře ve správnost zápisu práv v katastru nemovitostí. Panující pozemek byl na žalobce převeden za splnění všech podmínek vyplývajících z §984 odst. 1 o. z.
[10] Žalovaní v dovolání namítají odklon rozhodnutí odvolacího soudu od ustálené judikatury prezentované rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2769/2018 v otázce tzv. úplatnosti.
[11] Podle §984 odst. 1 o. z. není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, svědčí zapsaný stav ve prospěch osoby, která nabyla věcné právo za úplatu v dobré víře od osoby k tomu oprávněné podle zapsaného stavu. Dobrá víra se posuzuje k době, kdy k právnímu jednání došlo; vzniká-li však věcné právo až zápisem do veřejného seznamu, pak k době podání návrhu na zápis.
[12] Tato námitka přípustnost dovolání nezakládá.
[13] Dovolací soud především uvádí, že ve věci sp. zn. 22 Cdo 2769/2018 se řešila situace zcela odlišná oproti souzené věci, a to případ, kdy v souvislosti s darovací smlouvou byla uzavřena i smlouva o výměnku. V této souvislosti dospěl Nejvyšší soud k závěru, že je-li spolu s darovací smlouvou uzavřena smlouva o výměnku, posuzuje se pro účel předpokládaný §984 odst. 1 o. z. darovací smlouva zpravidla jako úplatná.
[14] V této věci naproti tomu žalobce nabyl vlastnické právo k pozemku na základě kupní smlouvy (podle zjištění soudu prvního stupně za 650 000 Kč) uzavřené s insolvenčním správcem dlužníka J. K., Mgr. Vladimírem Turoněm.
[15] Podle §241a odst. 6 o. s. ř. v dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy.
[16] S tvrzením o absenci splnění podmínky úplatnosti přicházejí žalovaní až v dovolání a dovolacímu soudu není zřejmé, v čem by měl být zjevný, zřetelný nepoměr mezi nabytým vlastnickým právem k pozemku jako předmětu kupní smlouvy, v jehož prospěch existuje věcné břemeno, a kupní cenou.
[17] Dále dovolatelé v dovolání uvádějí, že „odvolací soud nectil v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí dovolacího soudu, že jednání bylo zdánlivé, neboť nedošlo k nabytí od dobrověrného, nýbrž od osoby vědoucí se osobní povahy věcného břemene, neboť ten věděl, že nenabyl věcného břemene in rem , nýbrž in personam , tedy jeho vůle nebyla taková, že by služebnost pozemkovou převedl na jiného. Odvolací soud tak pominul ten fakt, že na straně kupujícího podle smlouvy uzavřené s žalobcem dne 27. 6. 2018 neexistovala vážná vůle převést věcné právo k předmětu koupě“. Pokud tedy byla zásada materiální publicity vztažena i na právní jednání absolutně neplatné, stalo se tak v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1980/2020.
[18] Ani tato námitka přípustnost dovolání nezakládá, neboť závěry odvolacího soudu nejsou s rozhodnutím sp. zn. 22 Cdo 1980/2020 v rozporu.
[19] V prvé řadě i zde platí to, co uvedl dovolací soud výše, totiž že s námitkou zdánlivosti právního jednání přicházejí dovolatelé nepřípustně až v dovolacím řízení. O rozpor s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1980/2020 nemůže jít již proto, že v uvedeném rozhodnutí dospěl Nejvyšší soud k závěru, že princip tzv. materiální publicity nelze vztáhnout na absolutně neplatná právní jednání; o takovou situaci však v dané věci nešlo, protože odvolací soud závěr o absolutní neplatnosti kupní smlouvy neučinil, naopak vyšel z toho, že uzavřená kupní smlouva je platná.
[20] Nadto je tato námitka vnitřně rozporná a nelogická. Uvádějí-li dovolatelé, že „jednání bylo zdánlivé, neboť nedošlo k nabytí od dobrověrného“, pak dovolací soud uvádí, že v režimu §984 odst. 1 o. z. je dobrověrným nabyvatelem ten, kdo dané právo nabývá – v tomto případě žalobce – a nikoliv ten, kdo právo převádí. Obdobně námitka, že „odvolací soud pominul fakt, že na straně kupujícího dle smlouvy uzavřené s žalobcem dne 27. 6. 2018 neexistovala vážné vůle převést věcné právo k předmětu koupě“, je rozporná již proto, že v dané kupní smlouvě byl právě žalobce kupujícím, a nemůže tak jít o smlouvu uzavřenou mezi „kupujícím a žalobcem“. I zde však platí, že námitka zdánlivosti právního jednání je uplatněna až v dovolání, a není zřejmé (pokud došlo k záměně kupujícího za prodávajícího), proč by prodávající insolvenční správce neměl mít vážnou vůli k převodu pozemku, k němuž se váže služebnost. Ostatně otázka vážnosti vůle je otázkou skutkových zjištění, která dovolacímu přezkumu nepodléhají.
[21] To platí v plném rozsahu i pro poslední dovolací námitku (naznačující absenci řešení dovolacím soudem), a to „otázku vážnosti vůle převodce neexistujícího věcného práva ve vztahu k tomu, zda takové jednání je s ohledem na tuto okolnost absolutně neplatné bez ohledu na dobrou víru nabyvatele“, neboť otázka vážnosti vůle nebyla v průběhu řízení žalovanými zpochybňována, jde o otázku skutkových zjištění a není zde formulována žádná právní otázka, která by mohla založit přípustnost dovolání. Jinak řečeno, se závěry a argumentací směřující k absolutní neplatnosti kupní smlouvy ze dne 27. 6. 2018 pro absenci vážnosti vůle na straně převodce (prodávajícího) přicházejí žalovaní až v dovolání; tato námitka v dřívějších fázích řízení uplatněna nebyla.
[22] Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaných přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
[23] V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 20. 12. 2023
Mgr. Michal Králík Ph.D.
předseda senátu