ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.2739.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 2739/2023-1045
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně I. F., zastoupené Mgr. Lucií Hrdou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Pod Marjánkou 1680/31, proti žalované M. L. , zastoupené JUDr. Matějem Krupou, advokátem se sídlem v Praze, Anny Letenské 34/7, o zaplacení 1 317 786,50 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 6 C 64/2005, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2023, č. j. 35 Co 16/2023-986, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 880 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Lucie Hrdé.
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 14. 11. 2022, č. j. 6 C 64/2005-944, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení
- z částky 35 533,675 Kč od 21. 7. 2001 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,5 % p. a.
- z částky 19 536,01 Kč od 21. 7. 2001 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,05 % p. a.,
- z částky 83 615,63 Kč od 21. 7. 2001 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,05 % p. a.,
- z částky 20 563,60 Kč od 21. 7. 2001 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,05 % p. a.,
- z částky 94 075 Kč od 22. 11. 2003 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,05 % p. a.,
- z částky 6 257,78 Kč od 18. 2. 2003 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,05 % p. a.,
- z částky 32 358,28 Kč od 19. 4. 2005 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,05 % p. a.,
- z částky 3 247,03 Kč od 22. 11. 2006 do 30. 6. 2010 ve výši 8 % p. a., od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012 ve výši 7,75 % p. a., od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012 ve výši 7,5 % p. a., od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 ve výši 7,05 % p. a., od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022 ve výši 8,05 % p. a. (výrok I),
v části týkající se zákonných úroků z prodlení z částky 35 533,675 Kč od 1. 4. 1998 do 20. 7. 2001, z částky 19 536,01 Kč od 1. 4. 1999 do 20. 7. 2001, z částky 83 615,63 Kč od 1. 4. 2000 do 20. 7. 2001, z částky 20 563,60 Kč od 1. 4. 2001 do 20. 7. 2001, z částky 94 075 Kč od 1. 4. 2002 do 21. 11. 2003, z částky 32 358,28 Kč od 1. 4. 2004 do 18. 4. 2005 a z částky 3 247,03 Kč od 1. 4. 2005 do 31. 11. 2006 žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III, IV a V).
2. V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalovaná byla v prodlení se zaplacením podílu ze zisku hospodaření s domem ve spoluvlastnictví žalobkyně, žalované a I. V. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni podíl ze zisku hospodaření se společným domem bylo pravomocně rozhodnuto, dlužná částka ve výši 166 967 Kč byla žalovanou zaplacena dne 24. 2. 2022. Předmětem tohoto řízení byl jen nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení za dobu do 24. 2. 2022. Splatnost závazku odvodil soud prvního stupně z výzev žalobkyně k plnění, za které považoval vzájemný návrh učiněný 31. 5. 2001 a jeho rozšíření učiněná dne 21. 11. 2003, 11. 4. 2005 a 15. 11. 2006. K výši úroku z prodlení uvedl, že jde o výši určenou dle nařízení vlády účinného v době počátku prodlení, tedy dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. , kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, prodlení, které nastalo v době od 15. 7. 1994 do 27. 4. 2005, ve znění novely č. 163/2005 Sb., nastalo-li prodlení od 28. 4. 2005 do 30. 6. 2010, ve znění novely č. 33/2010 Sb., nastalo-li prodlení od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2013, ve znění novely č. 180/2013 Sb., nastalo-li prodlení od 1. 7. 2013 do 31. 12. 2013 a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, nastalo-li prodlení od 1. 1. 2014.
3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 3. 2023, č. j. 35 Co 16/2023-986, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I a III až V potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II). Vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně označil odvolací soud jako věcně správný s tím, že soud prvního stupně správně prodlení určil na den následující po doručení výzvy k plnění žalované. K výši zákonného úroku z prodlení určeného soudem prvního stupně se nijak nevyjádřil.
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 149/2019, sp. zn. 8 Tdo 1292/2016 a sp. zn. 21 Cdo 1322/2017).
5. Dovolání odůvodnila tím, že odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a aproboval tak jeho nesprávné určení výše zákonného úroku z prodlení. Soud prvního stupně určil výši zákonného úroku z prodlení nikoli podle předpisu účinného k prvnímu dni prodlení dlužníka pro celou dobu prodlení, jak to odpovídá rozhodovací praxi dovolacího soudu, ale výši určoval rozdílně pro období účinnosti nařízení vlády ve znění novel, což vedlo k výsledné kapitalizované výši v neprospěch žalované, a to 456 037,63 Kč namísto 315 250,12 Kč. Odvolací soud označil jeho rozhodnutí za věcně správné, v bodě 21 odůvodnění svého rozsudku přitom jako kapitalizovanou výši přiznaného úroku z prodlení uvádí částku 315 211,03 Kč.
6. Navrhla, aby dovolací soud změnil výrok I napadeného rozsudku tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku zákonný úrok z prodlení z částek 35 533,675 Kč, 19 536,01 Kč, 83 615,63 Kč a 20 563,60 Kč ve výši 8 % p. a. od 21. 7. 2001 do 24. 2. 2022, z částky 94 075 Kč ve výši 2 % p. a. od 22. 11. 2003 do 24. 2. 2022, z částky 6 257,78 Kč ve výši 3 % p. a. od 18. 2. 2003 do 24. 2. 2022, z částky 32 358,28 Kč ve výši 2 % p. a. od 19. 4. 2005 do 24. 2. 2022 a z částky 3 247,03 Kč ve výši 9 % p. a. od 22. 11. 2006 do 31. 12. 2006, 9,5 % p. a. od 1. 1. 2007 do 30. 6. 2007, 9,75 % . a. od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, 10,5 % p. a. od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, 10,75 % p. a. od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, 9,25 % p. a. od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, 8,5 % p. a. od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, 8 % p. a. od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2012, 7,75 % p. a. od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, 7,5 % p. a. od 1. 1. 2013 do 30. 6. 2013 a 8,05 % p. a. od 1. 7. 2013 do 24. 2. 2022.
7. Žalobkyně navrhla, aby dovolací soud dovolání odmítl, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je zcela správné. Dodala, že námitku o nesprávném vypsání období prodlení uplatňuje žalovaná poprvé, a tedy nepřípustné, až v dovolacím řízení. V odvolacím řízení námitku neuplatnila, a odvolací soud se jí tedy nezabýval, jeho rozhodnutí nemůže proto jen z tohoto důvodu spočívat na nesprávném právním posouzení věci, jak plyne z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2507/2011, či z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 449/2014.
8. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř. “) není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
9. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
10. Dovolatelka v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně nesprávně určenou výši zákonného úroku z prodlení nenamítala. Soudu prvního stupně v odvolání vytýkala, že nesprávně dovodil počátek prodlení žalované, nepřihlédl k celkové době řízení (více než 20 let) a namítala dále nepřezkoumatelnost rozsudku v části týkající se nepřiznání náhrady nákladů řízení a nemravnost rozhodnutí o nákladech státu. Odvolací soud se se všemi odvolacími námitkami žalované vypořádal v odůvodnění svého rozsudku, správností výše zákonného úroku z prodlení stanovené v rozsudku soudu prvního stupně, zejména tím, zda je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu stanovena pro celou dobu prodlení ve výši podle právního předpisu účinného v okamžiku počátku prodlení, se nezabýval.
11. S námitkou nesprávné určené výše zákonného úroku z prodlení přichází žalovaná nepřípustně až v dovolání.
12. Nejvyšší soud vychází trvale z názoru, že v občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, která klade důraz na odpovědnost účastníka za výsledek řízení, a to i řízení odvolacího. I když lze v odvolacím řízení rozsudek soudu prvního stupně přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny, samotná skutečnost, že odvolací soud se otázkou v odvolacím řízení neuplatněnou nezabýval, nezakládá dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení věci (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 122/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 22 Cdo 468/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4131/2010, rozhodnutí dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu na www.nsoud.cz ). Pokud tedy účastník svou námitku neuplatní v odvolacím řízení, a odvolací soud se jí proto nezabýval, nemůže jeho rozhodnutí jen proto spočívat na nesprávném právním posouzení věci, jestliže s touto námitkou přichází až v dovolání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 22 Cdo 2507/2011, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 4409/2014).
13. Dovolatelka neuplatnila ve svém dovolání způsobilý dovolací důvod ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř., dovolání žalované tak trpí vadou, která nebyla ve lhůtě dle §241b odst. 3 o. s. ř. odstraněna a pro kterou nelze pokračovat v dovolacím řízení. Nejvyšší soud proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání odmítl.
14. V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li povinnost stanovená tímto usnesením splněna dobrovolně, lze se domáhat jejího splnění návrhem na soudní výkon rozhodnutí anebo u soudního
V Brně dne 19. 9. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu