ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3166.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 3166/2023-658
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobkyně K. P. , zastoupené Mgr. Tomášem Výborčíkem, advokátem se sídlem v Kladně, Huťská 1383, proti žalovanému M. P. , zastoupenému JUDr. Luďkem Lisse, Ph.D., LL.M., MPA, advokátem se sídlem v Praze 7, Jablonského 640/2, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 23 C 55/2019, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 5. 2023, č. j. 28 Co 19/2023-635, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 23 C 55/2019-500, přikázal z věcí, které patřily do společného jmění manželů (dále i „SJM“), do výlučného vlastnictví žalobkyně jednotku č. 987/20, byt v budově, která je součástí pozemku parc. č. XY, s podílem o velikosti 5997/537252 na společných částech budovy a pozemků parc. č. XY, XY, XY a XY, vše v katastrálním území XY (výrok I), do výlučného vlastnictví žalovaného 100% podíl na základním kapitálu společnosti M. M. s.r.o. v likvidaci, a cenné papíry na účtu obchodníka s cennými papíry Interactiv Brokers v částce 78 335,41 USD (výrok II). Rozhodl, že žalobkyně je výlučně zavázána k úhradě dluhu vůči společnosti Komerční banka, a. s., IČO: 45317054, ze smlouvy o hypotečním úvěru č. 0099005653686 ze dne 1. 7. 2013 ve výši 1 097 887,76 Kč na jistině, a to včetně úroků (výrok III), zamítl návrh žalobkyně na vypořádání 1 286 000 Kč (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výroky V – VIII). Usnesením ze dne 22. 11. 2022, č. j. 23 C 55/2019-519, určil soud prvního stupně výši nákladů státu stanovených ve výroku VII a VIII rozsudku (výroky I a II usnesení).
2. Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 18. 5. 2023, č. j. 28 Co 19/2023-635, rozsudek prvního stupně ve spojení s usnesením ve výrocích IV, VI až VIII rozsudku a výrocích I a II usnesení zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok I), ve výroku II změnil tak, že se návrh na vypořádání cenných papírů na účtu obchodníka s cennými papíry Interactive Brokers (U.K.) Ltd. v částce 20 182,50 USD zamítá, výroku III tak, že účastníci jsou povinni nahradit dluh Komerční bance, a.s., IČO 453 17 054, ze smlouvy o hypotečním úvěru č. reg. 0099005653686 ze dne 1. 7. 2013 ve výši 1 033 694,55 Kč s příslušenstvím rovným dílem, a ve výroku V tak, že výše vypořádacího podílu je 1 630 061 Kč (výrok II), ve zbývající části výroku II a V a ve výroku I ve správném znění tak, že se do výlučného vlastnictví žalobkyně ze společného jmění manželů přikazuje jednotka č. 987/20, byt, v budově č. p. XY, XY, bytový dům, na pozemku parc. č. XY, a související spoluvlastnický podíl o velikosti 5997/537252 vzhledem k celku na společných částech budovy č. p. XY na pozemku parc. č. XY a na pozemcích parc. č. XY, XY, XY a XY, vše v katastrálním území XY, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok III).
3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále i „dovolatelka“) včasné dovolání.
4. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka v tom, že odvolací soud se ve svém rozhodnutí, kterým se řízení končí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019), a to při řešení právní otázky, „zda lze při vypořádání SJM vycházet ze znaleckého posudku, který stanoví tržní hodnotu obchodní společnosti (resp. obchodního závodu) nabytou jedním z účastníků za trvání SJM částkou, která je podstatně nižší, než je zjištěná obvyklá cena jedné z věcí náležejících do tohoto obchodního závodu“.
5. Za související právní otázku, která by měla být dovolacím soudem posouzena jinak, než tomu bylo v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, považuje dovolatelka otázku možnosti přezkumu volby metody ocenění, bylo-li zjištěno, že se určená hodnota podstatně odlišuje od podloženého odhadu obvyklé ceny. Rozhodující pro určení ceny věci při vypořádání SJM je totiž i dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu cena obvyklá, tj. cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné věci ve stejné době a v obvyklém obchodním styku.
6. Za právní otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud vyřešena nebyla, považuje dovolatelka otázku, zda v poměrech vypořádání SJM tvoří všechny věci, které náleží do obchodní společnosti v SJM účastníků, případně které z nich, rovněž obchodní závod ve smyslu §502 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) v případě, že aktiva obchodní společnosti, která k podnikatelské činnosti obchodní společnosti neslouží, tvoří majoritu hodnoty společnosti.
7. Odvolací soud se dle dovolatelky odchýlil také od rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně od rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1205/2019), když při ocenění bytu v SJM účastníků nevycházel z obvyklé ceny, která je dána v době rozhodování soudu.
8. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a s ním i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
9. Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
10. Dovolání není přípustné.
11. Podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř. “), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
12. Podle §241a odst. 1 až 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
K otázce výše hodnoty podílu v obchodní korporaci a možnosti přezkumu volby metody ocenění
13. Dovolatelka odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019 (dostupný, stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz ), ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že „při určení ceny věci tvořící součást vypořádávaného SJM je rozhodující cena obvyklá. Tento závěr vyplývá již z §492 odst. 1 věty druhé o. z. Podkladem pro vypořádání může být jen obvyklá cena věci, tj. cena, které by bylo dosaženo při prodeji obdobné věci ve stejné době a v obvyklém obchodním styku. Jinými slovy jde o cenu, za kterou by určitou věc bylo možno v určitém čase reálně prodat nebo koupit.“ Z toho žalobkyně dovozuje, že Nejvyšší soud dbá o to, aby v soudních sporech byla zjišťována reálná hodnota věci – obvyklá cena určená tzv. porovnávací metodou. Cena zjištěná na základě znaleckého posudku v daném řízení je nižší, než „laický úsudek o předpokládané obvyklé ceně celého obchodního závodu“, který je odůvodněn dílčími obvyklými cenami. Podle názoru žalobkyně není možné vycházet ze znaleckého posudku, který celkovou cenu určí nižší, než jaká je obvyklá cena jedné věci zahrnuté do této hromadné věci, aniž je k tomu jiný relevantní důvod (např. úvěrové zatížení).
14. Nejvyšší soud už v rozsudku ze dne 4. 4. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2045/2009, uvedl, že jestliže obvyklou (tržní) cenu není možné zjistit, je na soudním znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Bude-li soud mít pochybnost o správnosti závěrů soudních znalců ohledně ceny obchodního podílu, bude třeba nejprve znalce k této otázce vyslechnout, a pokud by ani potom nebyly pochybnosti soudu o správnosti posudku odstraněny, dát jej přezkoumat jiným znalcem, vědeckým ústavem nebo jinou institucí (viz také usnesení Nejvyšší soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1866/2019). Soud, který nemá příslušné odborné znalosti, nemůže metodiku ocenění stanovit (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 22 Cdo 4452/2010, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 542/2020).
15. Znalecký posudek je jedním z důkazních prostředků, který soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle §132 o. s. ř, od jiných se však liší tím, že odborné závěry v něm obsažené nepodléhají hodnocení soudem. Soud hodnotí přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Z uvedeného vyplývá, že soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 22 Cdo 6023/2017).
16. Otázka správnosti stanovení obvyklé ceny věci k tomu povolaným soudním znalcem není otázkou právní, ale skutkovou a je na znalci, aby v souladu s poznatky dosaženými v jeho oboru zvolil, jakou metodu ocenění použije. Již z toho plyne, že pokud účastník řízení v dovolání nesouhlasí s obvyklou cenou vypořádávaných věcí, zjištěnou na základě znaleckého dokazování (včetně volby metodiky ocenění), nepřípustně nenapadá právní závěry, ale pouze skutková zjištění, která jsou pro právní závěry podstatná. Takové námitky nemohou přípustnost dovolání vůbec založit právě pro svou skutkovou povahu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4165/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3956/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 6038/2017-II., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1866/2019).
17. Otázka, zda může být „tržní“ cena podílu v obchodní korporaci nižší, než hodnota jedné ze součástí obchodního závodu této obchodní korporace, rovněž není otázkou právní. V dané věci navíc znalec přesvědčivě vysvětlil, proč při zvolené metodě uvažoval o dvojím zdanění (výnosů z prodeje daní z příjmu právnických osob a následný příjem jediného společníka daní z příjmu) a proč takové zdanění uvažoval ve vztahu k veškerému majetku společnosti s ručením omezeným, tedy i bytové jednotky s garáží, které představují 66,4 % celkových aktiv společnosti.
18. Dovolací soud neshledává žádné důvody pro žalobkyní navrhovanou změnu ustálené rozhodovací praxe, podle které volba metody ocenění soudnímu přezkumu nepodléhá, a to ani pro případ, že se „určená hodnota ocenění podstatným způsobem odlišuje od podloženého odhadu obvyklé ceny“. Takový přezkum je vyloučen už zněním §127 o. s. ř., který stanoví závazný postup soudu pro případ, že k posouzení určité skutečnosti je třeba odborných znalostí, a povahou samotné volby metody ocenění, která odborné znalosti vyžaduje. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem (§132 o. s. ř.) navíc soudu umožňuje, aby v případě, že znalec nebude schopen odklon od jiného ocenění stejné věci včetně zvolené metody ocenění logicky a přesvědčivě odůvodnit ani v rámci svého výslechu, nechal znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (§127 odst. 2 o. s. ř.).
K otázce, zda obchodní závod ve smyslu §502 o. z. tvoří pro účely vypořádání obchodní společnosti v SJM účastníků i aktiva obchodní korporace neužívaná k podnikání
19. Přípustnost dovolání nezakládá ani tato otázka, neboť na jejím řešení odvolací soud své rozhodnutí nezaložil. Předmětem vypořádání nebyl totiž obchodní závod jako organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti (§502 věta první o. z.), ale podíl na obchodní korporaci, který představuje účast společníka v obchodní korporaci a práva a povinnosti z této účasti plynoucí /§31 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)/. Pro účely vypořádání SJM bylo proto třeba zjistit hodnotu tohoto aktiva (podílu v obchodní korporaci), nikoli hodnotu pouze té části majetku, který obchodní korporace užívala k podnikání.
20. Případné zohlednění skutečnosti, že obchodní korporace disponovala převážně majetkem, který k provozu její činnosti nebyl určen, při stanovení obvyklé hodnoty podílu v obchodní korporaci pro účely vypořádání SJM, představuje odborný závěr, který nepodléhá hodnocení soudem a který nemůže učinit ani sám soud.
21. Dovolací soud pro úplnost dodává, že v dané věci znalec při stanovení hodnoty podílu ve společnosti s ručením omezeným pro účely vypořádání SJM s ohledem na zvolenou metodu ocenění ani nerozlišoval, které jmění bylo k provozování činnosti této společnosti určeno.
K ocenění bytové jednotky
22. Při svém rozhodnutí ze dne 18. 5. 2023 vycházel odvolací soud z nesporného tvrzení účastníků, kteří se dle dovolatelky měli dne 16. 6. 2022 shodnout na tom, že hodnota bytové jednotky je 7 500 000 Kč. Odvolací soud nepostupoval v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 1205/2019, jak se dovolatelka domnívá, neboť pokud účastníci netvrdili, že hodnota bytové jednotky je k okamžiku rozhodnutí odvolacího soudu jiná, a informace o tom, že částka 7 500 000 Kč aktuální hodnotě bytové jednotky neodpovídá, nevyšla v řízení ani jinak najevo, neměl odvolací soud žádný důvod se účastníků dotazovat, zda s hodnotou bytové jednotky ve výši 7 500 000 Kč nadále souhlasí. I při ocenění věci znaleckým posudkem se předpokládá, že posudek je třeba obvykle aktualizovat po více než dvou letech od jeho pořízení, a kratší časový rozdíl je třeba zohlednit v případě specifických okolností případu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1805/2021), odvolací soud tedy neměl povinnost zjišťovat, zda nesporné tvrzení o ceně nechtějí účastníci revidovat, ani s ohledem na plynutí času.
23. Dovolací soud proto podle §podle §243c odst. 1 o. s. ř. dovolání žalobkyně odmítl.
24. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v rozhodnutí, jímž se řízení skončí (§243b a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 10. 2023
Mgr. David Havlík
předseda senátu