ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3369.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 3369/2022-345
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců Mgr. Davida Havlíka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. Č. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Michalem Vejlupkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 97/4, proti žalovanému F. M. , narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova 1120/43, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 13 C 343/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. května 2022, č. j. 84 Co 76/2021-294, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Návrh na odklad právní moci rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. května 2022, č. j. 84 Co 76/2021-294, se zamítá .
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech dovolacího řízení 4 114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalobce JUDr. Michala Vejlupka, advokáta se sídlem v Ústí nad Labem, Hradiště 97/4.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 9. 2020, č. j. 13 C 343/2006-241, určil, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. XY o výměře 13 m 2 v k. ú. XY, obci XY, jak je vyznačen v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku č. 86-142/2000 ze dne 6. 9. 2002, ověřeného oprávněným zeměměřickým inženýrem, P. V. (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 84 Co 76/2021-294, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil s tím, že nedílnou součástí rozsudku je geometrický plán úředně oprávněného zeměměřického inženýra P. V. ze dne 6. 9. 2002, č. 86-142/2000 (výrok I). Dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl neurčitost, nepřesnost a nesrozumitelnost výroku napadeného rozhodnutí odvolacího soudu ohledně vymezení části zemského povrchu, jenž měl být předmětem určení vlastnictví, neboť má za to, že geometrický plán, který odvolací soud učinil součástí rozsudku, nesplňuje předepsané náležitosti tak, aby část pozemku, jež má být předmětem vydržení, byla vymezena bez jakýchkoliv pochybností a nezaměnitelným způsobem, a není tudíž způsobilá jednoznačně identifikovat část pozemku, kterou měl žalobce v úmyslu učinit předmětem řízení; odvolací soud se měl takto odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016, popřípadě analogicky rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013). Současně odvolací soud řízení zatížil vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť provedl důkaz geometrickým plánem z vlastní inciativy až v odvolacím řízení a následně jej učinil součástí napadeného rozhodnutí, přestože tento geometrický plán měl být součástí již rozsudku soudu prvního stupně. Dovolatel rovněž předkládá, jako otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, zda měly soudy řešit (jako předběžnou) otázku právního režimu kamenné zídky nacházející se na sporném pozemku, a sice zda je tato zídka samostatnou věcí či součástí pozemku. Předmět sporu se totiž týkal zejména sporu o vlastnictví kamenné zídky, a proto posouzení právního režimu této zídky bylo pro rozhodnutí ve věci významné. Navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se žaloba zamítá, současně aby zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně, a uložil žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady řízení před soudy nižších stupňů i dovolacím soudem.
Žalovaný dále navrhuje odložit právní moc napadeného rozsudku odvolacího soudu, neboť žalobce podal na základě tohoto pravomocného rozhodnutí návrh na vklad příslušnému katastrálnímu úřadu, přičemž již bylo zahájeno vkladové řízení. Dovolatel navrhl zamítnutí návrhu na vklad pro nezpůsobilost vkladové listiny (geometrického plánu) pro zápis do katastru nemovitostí, nicméně ze strany katastrálního úřadu bylo avizováno, že vklad v tomto případě povolit lze. Žalovaný se domnívá, že jakmile bude vklad povolen, žalobce si nechá vytyčit nové hranice pozemku podle zapsané změny a následně začne konat v terénu činnosti, jež by mohly ohrozit žalovaného v jeho právech a jejichž vlivem by mohlo dojít k závažným a těžko napravitelným škodám na majetku žalovaného.
Žalobce ve vyjádření k dovolání žalovaného uvedl, že považuje dovolání žalovaného za nedůvodné a nepřípustné. Uvedl, že geometrický plán, který žalobce soudu spolu s žalobou předložil, byl způsobilým geometrickým plánem, na nějž soudy obou stupňů odkazovaly a správně ve věci rozhodly; odvolací soud neopatřoval sám tento geometrický plán jako důkaz ve prospěch žalobce, nýbrž pouze napravoval formální pochybení soudu prvního stupně. Odkazuje také na sdělení katastrálního úřadu o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu ve spojení s rozhodnutím soudu prvního stupně je způsobilé k zápisu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Uvádí rovněž, že součástí spisu je i notářský zápis ze dne 5. 3. 2003, jehož součástí je též předmětný geometrický plán ze dne 6. 9. 2002. Rozsudky soudů obou stupňů považuje za věcně správné, přičemž se soudy neodchýlily od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nemůže obstát ani námitka, že Nejvyšší soud danou věc ve své rozhodovací praxi dosud neřešil. Navrhl, aby dovolací soud dovolání žalovaného jako nepřípustné odmítl, případně jako nedůvodné zamítl a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady dovolacího řízení.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 1 – 3 o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Žalovaný namítá, že geometrický plán, jenž odvolací soud učinil součástí napadeného rozhodnutí, nesplňuje náležitosti tak, aby mohla být dostatečně jasně určena část pozemku, jež měla být předmětem vydržení, přičemž se odvolací soud v tomto směru odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu – zejména rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016, a analogicky rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013.
Tato námitka nezakládá přípustnost dovolání.
Odvolací soud se od namítané ustálené rozhodovací praxe neodchýlil, neboť část pozemku, jež byla předmětem sporu o určení vlastnictví a následného vydržení, byla jednoznačně určena na základě geometrického plánu, jenž odvolací soud učinil součástí napadeného rozhodnutí. Geometrický plán přitom splňuje veškeré náležitosti nezbytné pro jednoznačné vymezení předmětné části sporného pozemku.
Žalovaný namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu – konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016, v němž se mimo jiné uvádí, že „určuje-li soud vlastnické právo k části pozemku, která není samostatně evidována v katastru nemovitostí, musí podle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu tuto část pozemku vždy zřetelně vymezit oddělovacím geometrickým plánem, na který ve výroku rozhodnutí odkáže a učiní jej přílohou soudního rozhodnutí.“
Ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího soudu citovaném žalovaným v dovolání dovolací soud mimo jiné shrnul ustálenou soudní praxi týkající se určitosti výroku soudního rozhodnutí v souvislosti s jednoznačným vymezením části pozemku prostřednictvím geometrického plánu, jenž má být součástí rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČSSR ve své směrnici ze dne 23. 11. 1968, sp. zn. Pls 6/67 (uveřejněné pod č. V/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), uvedl, že „nezbytnou náležitostí jednotlivých výroků soudního rozhodnutí musí být určitost stanovení jimi ukládané povinnosti nebo určení právního vztahu či práva, aby tak ze znění výroku bylo zcela jednoznačně patrno, jak soud rozhodl. Nemá tedy být výrok rozsudku formulován pouhým odkazem na obsah žalobního návrhu slovy ‚návrhu se vyhovuje‘ nebo ‚návrh se zamítá‘. Odvolává-li se výrok rozsudku na geometrický plán, případně jiný podobný doklad, stává se obsah této listiny součástí rozsudečného výroku; proto musí být tato listina označena rovněž s nepochybnou určitostí.“
Z rozboru a zhodnotenia rozhodovacej činnosti súdov Slovenskej socialistickej republiky vo veciach ochrany vlastníctva k nehnuteľnostiam a stanoviska občianskoprávneho kolégia Najvyššieho súdu SSR ze dne 27. 6. 1972, sp. zn. Cpj 57/71 (uveřejněného pod č. 65/1972 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), se podává, že „vo všetkých pripadoch, keď v dôsledku súdneho rozhodnutia vzniká medzi pozemkami nová hranica, ktorá doteraz nie je evidenčne v mapových podkladoch zachytená, treba vyhotoviť znalecký plán, majúci náležitosti geometrického plánu, ktorý bude súčasťou vyneseného rozsudku. Tento plán musí vyhotoviť znalec; nemôže sa teda súd odvolávať na vlastný náčrtok, ani na údaje, ktoré sám zakreslil do znaleckého náčrtku, ani na body, ktoré síce v prírode existujú, ktoré však v mapových podkladoch zachytené nie sú. Náčrtky súdu slúžia iba ako orientačná pomôcka pre pojednávanie a pre úpravu dávanú znalcovi; súčasťou rozsudku má však byť plán zodpovedajúci predpisom o vyhotovení geometrických plánov, pretože iba ten môže byť podkladom pre zmeny v evidencii nehnuteľností. Chybné sú teda napr. rozhodnutia, v ktorých sa súd odvoláva len na vlastný náčrtok, práve tak jako rozhodnutia, ktoré sa síce odvolávajú na plán, ale neuvádzajú údaje potrebné k identifikácii plánu, alebo rozhodnutia poukazujúce na hraničnú čiaru, ktorú vyznačil na vyhotovenom pláne sudca sám.“
V rozsudku ze dne 9. 6. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1404/2009 (uveřejněném pod č. C 7325 v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck), Nejvyšší soud zdůraznil, že „určuje-li soud rozsudkem vlastnické právo k pozemku, který se neshoduje s parcelami vymezenými v operátech katastru nemovitostí, postupuje správně, odkáže-li v rozsudku na geometrický plán, který předmětný pozemek polohově vymezuje. Jedině geometrický plán totiž umožňuje uvedení stavu zobrazeného v katastrálních operátech (mapách) do souladu se stavem zjištěným v soudním řízení (srov. §19 odst. 1 katastrálního zákona, podle něhož je geometrický plán neoddělitelnou součástí listin, podle nichž má být proveden zápis do katastru, je-li třeba předmět zápisu zobrazit do katastrální mapy).“
Od výše citované ustálené rozhodovací praxe se tak odvolací soud neodchýlil, naopak postupoval přesně v souladu s ní. Geometrický plán byl předložen již při zahájení řízení spolu s žalobou a splňoval veškeré náležitosti nezbytné pro to, aby bylo oběma stranám sporu i soudu zřejmé, o jakou část pozemku je spor veden a jaké části pozemku se má týkat předmětné vydržení. Již soud prvního stupně z tohoto geometrického plánu ve svém rozhodnutí vycházel a odkázal na něj i v rámci svého rozhodnutí. Přestože soud prvního stupně výslovně neuvedl, že je předmětný geometrický plán součástí rozhodnutí, ve výroku I na něj odkázal, přičemž zcela jednoznačně uvedl, z jakého konkrétního geometrického plánu vycházel. Tento formální nedostatek pak doplnil odvolací soud, který již geometrický plán ve výroku I napadeného rozhodnutí výslovně učinil nedílnou součástí rozsudku. V tomto postupu dovolací soud neshledává žádné pochybení (jak bude uvedeno rovněž níže k namítané vadě řízení), přičemž z výroku napadeného rozhodnutí je zcela jednoznačně seznatelné, o jaký geometrický plán se rozhodnutí odvolacího soudu opírá, a následně z geometrického plánu je bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, o jakou část zemského povrchu je spor o určení vlastnictví v projednávané věci veden. Napadený rozsudek je tak spolu s geometrickým plánem, jenž je jeho nedílnou součástí, rovněž způsobilý zápisu do katastru nemovitostí (srov. rovněž sdělení Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrálního pracoviště Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 2022, č. j. V-5153/2022-510-7, v němž se s odkazem na relevantní ustanovení zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, a vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí, uvádí, že navrhovaný vklad na základě napadeného rozsudku odvolacího soudu včetně geometrického plánu lze povolit; sdělení katastrálního úřadu je založeno v soudním spise na č. l. 323).
Další judikatura uváděná žalovaným k určitosti označení části pozemku, kterého se žaloba týká, jinými způsoby než geometrickým plánem (rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 1997, sp. zn. 2 Cdon 180/96, ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 22 Cdo 382/2002, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1217/2009), není v projednávané věci přiléhavá, neboť sporná část pozemku byla jednoznačně označena právě geometrickým plánem.
V dané věci není pak zcela přiléhavý ani odkaz na analogické použití rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 30 Cdo 710/2013, týkajícího se obecných pravidel výkladu právního jednání. Od tohoto rozhodnutí dovolacího soudu se odvolací soud nemohl odchýlit už proto, že geometrický plán není právním jednáním, na nějž by tudíž bylo možné aplikovat pravidla výkladu skutečné vůle stran atp. A připustil-li by dovolací soud jistou možnost analogického použití těchto pravidel, zejména co do určitosti vymezení sporné části pozemku, pak uzavírá (jak bylo uvedeno již výše), že z geometrického plánu je jednoznačně patrné, o jakou část pozemku, která má být předmětem vydržení, se v projednávané věci jedná, a současně tento geometrický plán splňuje veškeré náležitosti požadované katastrálním úřadem pro způsobilost zápisu do katastru nemovitostí.
Žalovaný dále namítá, že odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a sice že z vlastní iniciativy provedl důkaz geometrickým plánem až v rámci odvolacího řízení, a sám tak napravil nedostatek rozhodnutí soudu prvního stupně, který geometrický plán opomenul ve výroku učinit součástí rozsudku.
Ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť se jedná o namítanou vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ke které by však dovolací soud mohl v rámci dovolacího přezkumu přihlédnout pouze za předpokladu, že by dovolání bylo přípustné (srov. §242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), což v tomto případě splněno není.
Zcela nad rámec pak dovolací soud uvádí, že ani tak v postupu odvolacího soudu nelze shledávat žádné pochybení či jinou vadu řízení, jež by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nýbrž je tomu naopak. Odvolací soud v rámci odvolacího řízení (rovněž k výslovné námitce žalovaného uplatněné v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně) zcela správně zhojil formální nedostatek rozhodnutí soudu prvního stupně, který sice z geometrického plánu ve svém rozhodnutí vycházel, nicméně jej následně opomenul formálně učinit součástí rozsudku výslovným uvedením této skutečnosti ve výroku rozhodnutí. Takový postup nejenže není vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ale naopak je postupem, který takovému rozhodnutí brání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 22 Cdo 2884/2020).
Žalovaný dále předkládá, jako otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou, zda měly soudy nižších stupňů v dané věci řešit předběžnou otázku právního režimu kamenné zídky nacházející se na sporné části pozemku, přičemž se domnívá, že posouzení toho, zda se jedná o samostatnou věc či součást pozemku bylo pro rozhodnutí ve věci významné.
Ani tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu, ani soudu prvního stupně, nebylo založeno. Předmětem sporu bylo od počátku řízení určení vlastnického práva k části pozemku (na němž se v některých částech nachází kamenná zídka), nikoliv určení vlastnického práva ke kamenné zídce jako takové. Pro rozhodnutí ve věci proto nebylo významné ani to, zda je tato kamenná zídka samostatnou věcí či součástí sporného či jiného pozemku, ani to, kdo je jejím vlastníkem. Soudy nižších stupňů se proto správně otázkami spojenými s právním režimem kamenné zídky blíže nezabývaly, neboť tyto otázky neměly pro rozhodnutí merita věci žádný relevantní význam.
Jelikož Nejvyšší soud neshledal dovolání žalovaného přípustným, podle §243c odst. 1 o. s. ř. je odmítl.
Vzhledem k tomu, že dovolání nebylo shledáno přípustným, zamítl dovolací soud pro nedůvodnost návrh na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 78/2016, či ze dne 4. 10. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3999/2017 (dostupná na www.nsoud.cz )], a to v rozhodnutí kterým bylo rovněž dovolací řízení skončeno [srovnej nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16 (dostupný na http://nalus.usoud.cz )].
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nebude-li ve stanovené lhůtě splněna povinnost tímto usnesením uložená, může se žalobce domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 23. 2. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu