ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3589.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 3589/2022-213
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce: Tenisový klub LTC Hradec Králové, spolek , IČO 00483699, se sídlem v Hradci Králové, Zámostí 684/1, Malšovice, zastoupeného JUDr. Karlem Poupětem, advokátem se sídlem v Praze 6, Zátopkova 100/2, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových , IČO 69797111, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o určení vlastnického práva k nemovitým věcem, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 21 C 68/2019, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 6. 2021, č. j. 17 Co 42/2021-179, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Hradci Králové („soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 21. 10. 2020, č. j. 21 C 68/2019-129, zamítl žalobu na určení, že žalobce je vlastníkem pozemků st. par. č. 1138 a st. par. č. 1012, vše v katastrálním území Malšovice u Hradce Králové, obec Hradec Králové, zapsáno na listu vlastnictví číslo 60000 u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Hradec Králové (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
Krajský soud v Hradci Králové („odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 6. 2021, č. j. 17 Co 42/2021-179, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku podává žalobce („dovolatel“) dovolání, jehož přípustnost výslovně nevymezuje, tvrdí jen, že „oba soudy rozhodovaly ve věci, která doposud nebyla dovolacím soudem vyřešena,“ resp. že „došlo k porušení procesního práva i nesprávnému právnímu posouzení hmotněprávních otázek, které nebyly doposud řešeny dovolacím soudem, přičemž se značně odlišují od ustálené praxe obecných soudů“.
Obsah rozsudků soudů obou stupňů, obsah dovolání i vyjádření k němu jsou účastníkům známy, a proto na ně dovolací soud pro stručnost (§243f odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád – „o. s. ř.“) odkazuje.
Dovolání není projednatelné.
Dovolací soud odmítne dovolání, které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§243c odst. 1 o. s. ř.).
Mezi povinné náležitosti dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř. patří vymezení důvodu dovolání a uvedení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Dovolatel je povinen vymezit otázku hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§237 o. s. ř.). Dovolatel je tedy ze zákona povinen uvést jak právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné (a vyložit, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení), tak tuto nesprávnost – při vymezení splnění předpokladů přípustnosti dovolání – konfrontovat s dosavadní rozhodovací činností Nejvyššího soudu, kterému náleží úkol sjednocovat rozhodovací činnost soudů v civilním řízení. Dovolatel je tedy povinen jasně vymezit relevantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu a uvést, v čem se odvolací soud odchýlil od této relevantní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu či v čem je tato praxe rozporná nebo v čem je třeba ji změnit, případně že jde o právní otázku Nejvyšším soudem dosud nevyřešenou. K tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, publikovaný pod č. 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní. Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení.
Nesplní-li dovolatel svou argumentační povinnost, Nejvyšší soud odmítne dovolání jako vadné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, na který jsou kladeny vyšší požadavky, než na řádné opravné prostředky (odvolání). K jeho projednatelnosti tedy již nestačí, aby dovolatel jen uvedl, jaký právní názor (skutkové námitky jsou nepřípustné) má být podle něj podroben přezkumu, resp. aby uvedl svůj právní názor; je – v souladu s uplatněním zásad projednací a dispoziční i v dovolacím řízení - třeba konkrétně vymezit i důvody přípustnosti dovolání; teprve v případě, že jsou tyto důvody řádně vymezeny, otevírá se prostor pro přezkumnou činnost dovolacího soudu. Protože v dovolacím řízení se uplatňuje zásada projednací, je povinností dovolatele nejen uvést dovolací důvod (proč považuje právní posouzení věci za nesprávné), ale především vymezit důvod přípustnosti dovolání (to výslovně stanoví §241a odst. 2 o. s. ř.). Rozlišení podmínek přípustnosti a důvodnosti dovolání a jejich vymezení předpokládá poměrně sofistikovanou úvahu, nicméně právě proto zákon stanoví povinné zastoupení advokátem v dovolacím řízení. Z úpravy přípustnosti dovolání je zřejmé, že Nejvyšší soud se nemá zabývat každým vyjádřením nesouhlasu s rozhodnutím odvolacího soudu, nýbrž vyjádření nesouhlasu musí být kvalifikované (k tomu viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou). Teprve řádné vymezení důvodu přípustnosti dovolání vytváří předpoklad k tomu, aby se dovolací soud zabýval otázkou, zda důvod přípustnosti je opravdu dán, a v kladném případě se zabýval důvodností dovolání.
V této věci žalobce v dovolání přípustnost dovolání výslovně nevymezil, ani se zjevně nepodává z obsahu dovolání. V reakci na vyjádření žalované k dovolání, ve kterém se upozorňuje na to, že dovolání nesplňuje požadované náležitosti, zejména vymezení předpokladu přípustnosti, se žalobce v podání ze dne 11. 2. 2023 pokusil tuto vadu odstranit, nicméně opět řádně nevymezil právní otázku, na které rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, pouze uvádí, že „uvedená problematika“ nebyla Nejvyšším soudem řešena a rozhodnutí dovolacího soudu, která výše uvádí, na daný případ nedopadají. Ani zde tedy nebyl předpoklad přípustnosti dovolání řádně uveden, ostatně uvedené vyjádření bylo doručeno až po uplynutí lhůty k podání dovolání (viz §243c odst. 1 ve spojení s §241b odst. 3 o. s. ř.), k případnému odstranění vady by došlo až po marném uplynutí lhůty k tomu určené.
Jelikož dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud je podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 5. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu