ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.3755.2022.1
sp. zn. 22 Cdo 3755/2022-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Michalem Králíkem, Ph.D., ve věci oprávněného L. M. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Pavlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/2, proti povinné V. M. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Martinem Smrkovským, advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1599/13, o návrhu na nařízení exekuce pro částku 886 988 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 15 EXE 2912/2017, o žalobě pro zmatečnost, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, č. j. 72 Co 212/2020-189, takto:
I. Dovolání povinné se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Podle §243f odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně uvede, proč je dovolání opožděné, nepřípustné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo proč muselo být dovolací řízení zastaveno.
Povinná podala dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 20. 8. 2021, č. j. 72 Co 212/2020-43, resp. usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) ze dne 24. 2. 2022, č. j. 4 Co 53/2021-61, kterými byla zamítnuta její žaloba pro zmatečnost proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 16. 9. 2020, č. j. 72 Co 212/2020-167.
Následně byla soudem prvního stupně vyzvána k zaplacení soudního poplatku za dovolání (usnesení na č. l. 188), který však ve stanovené lhůtě neuhradila, pročež soud prvního stupně usnesením ze dne 27. 6. 2022, č. j. 72 Co 212/2020-189, dovolací řízení zastavil. K odvolání povinné odvolací soud usnesením ze dne 17. 8. 2022, č. j. 4 Co 36/2022-202, usnesení soudu prvního stupně o zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku potvrdil.
Následně povinná prostřednictvím svého zástupce podala dovolání (č. l. 213). Podání je nazváno jako dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, č. j. 72 Co 212/2020-189, nicméně z něj lze dovodit, že směřuje (také) proti výroku I usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 8. 2022, č. j. 4 Co 36/2022-202, kterým bylo usnesení o zastavení původního dovolacího řízení potvrzeno. Dále cituje §237 o. s. ř. a vyjadřuje se k okolnostem, které vedly k nezaplacení soudního poplatku za podané dovolání, který v důsledku technické chyby nebyl uhrazen ve lhůtě. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, č. j. 72 Co 212/2020-189, a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť podání povinné nesplňuje ani jednu ze základních zákonem stanovených náležitostí dovolání nezbytných pro to, aby je Nejvyšší soud vůbec mohl projednat.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Z dovolání povinné v prvé řadě nelze ani jednoznačně dovodit, proti kterému rozhodnutí směřuje, zda proti rozhodnutí soudu prvního stupně (č. l. 189), anebo rozhodnutí odvolacího soudu (č. l. 202), kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, neboť povinná své podání nazvala jako „dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 6. 2022, č. j. 72 Co 212/2020-189“, poté v bodě I. dovolání v rámci vymezení rozsahu dovolání uvedla, že brojí výslovně proti výroku usnesení potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně, aby následně v bodě IV. v rámci vymezení dovolacího návrhu požadovala zrušení opět usnesení soudu prvního stupně (č. l. 189). Odhlédne-li dovolací soud od skutečnosti, že dovolání s ohledem na §236 odst. 1 o. s. ř. lze podat pouze proti rozhodnutí odvolacího soudu, lze rovněž uzavřít, že podání povinné je z hlediska vymezení rozsahu dovolání a dovolacího návrhu neurčité. Co se týče přípustnosti dovolání, ani ta není v rámci dovolání povinné nijak konkrétně vymezena. Povinná se v bodě II. dovolání omezuje na pouhou citaci doslovného znění §237 o. s. ř., aniž by uvedla, který z v tomto ustanovení uvedených předpokladů přípustnosti považuje v dané věci za splněný, anebo jakkoliv vymezila konkrétní právní otázku a k ní relevantní právní argumentaci ve vztahu k rozhodovací praxi dovolacího soudu. Totéž se týká i vymezení důvodu dovolání jako další z obligatorních náležitostí dovolání – dovolání povinné neobsahuje nic, co by se byť jen vzdáleně blížilo vymezení nesprávného právního posouzení věci ze strany odvolacího soudu, ani v čem dovolatelka nesprávnost tohoto právního posouzení spatřuje.
Vzhledem k tomu, že dovolání povinné neobsahuje zákonem stanovené náležitosti dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř., a dovolání nebylo o tyto náležitosti v průběhu trvání lhůty k dovolání ve smyslu §241b odst. 3 o. s. ř. doplněno, byl dovolací soud nucen dovolání povinné pro tyto vady podle §243c odst. 1 ve spojení s §243f odst. 2 o. s. ř. bez dalšího odmítnout.
V souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. 2. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu