ECLI:CZ:NS:2023:22.CDO.815.2023.1
sp. zn. 22 Cdo 815/2023-1551
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců Mgr. Davida Havlíka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce D. V. , narozeného XY, bytem ve XY, zastoupeného prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, proti žalovaným 1) I. H., narozené XY, bytem v XY, a 2) P. T. , narozenému XY , bytem v XY, zastoupeným Mgr. Lukášem Venclem, advokátem se sídlem v Berouně, Pražská 212/38, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 217/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 148/2022-1507, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 4 114 Kč k rukám zástupce žalobce prof. JUDr. Aleše Gerlocha do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud Praha – východ (dále soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. 2. 2022, č. j. 5 C 217/2014-1443, určil, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. XY, parc. č. XY a parc. č. XY, vše v k. ú. XY, obec XY, okres XY, určených v k. ú. XY geometrickým plánem č. 521-8/2021, vypracovaným dne 16. 12. 2021 S. K., s nímž vyslovil souhlas Katastrální úřad pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště XY, dne 22. 12. 2021 pod č. j. XY. Geometrický plán tvoří nedílnou přílohu rozsudku (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II – IV).
K odvolání účastníků Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 21. 9. 2022, č. j. 21 Co 148/2022-1507, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Přípustnost dovolání opírají o §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád („o. s. ř.“), který citují s tím, že se nejedná o věc uvedenou v §238 o. s. ř. Uvádějí, že dovolání podávají podle §241a odst. 1 o. s. ř., když mají zato, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ne nesprávném právním posouzení věci. Polemizují s revizním znaleckým posudkem a namítají nesprávnost skutkových zjištění a neprovedení důkazů leteckými snímky, a rozhodnutím Zeměměřičského a katastrálního inspektorátu v Praze ze dne 4. 5. 2016. Soudy určily vlastnickou hranici mezi pozemky, aniž odstranili objektivně existující pochybnosti. Určení vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví žalobce podle geometrického plánu považují žalovaní za citelný zásah do jejich vlastnictví k pozemkům. Procesní postup odvolacího soudu vnímají tak, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení věci a poškození jejich vlastnických práv. Žalovaní navrhli, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že dovolání nesplňuje základní obsahové a formální náležitosti vyžadované občanským soudním řádem. Má-li být dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné, nepostačuje pouhá citace tohoto ustanovení nebo jeho části. K tomu odkázal na judikaturu Ústavního soudu a dovolacího soudu. Dovolání je podle obsahu nesouhlasem se skutkovými závěry. Žalobce navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Dovolání není projednatelné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání mimo jiné uvedeno, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Podle §241b odst. 3 věty první o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až §238a o. s. ř.) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Podle §243c odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř.) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu §237 o. s. ř. (či jeho části) – viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Cdo 3931/2013, publikovaný pod č. 15/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní). Dovozování otázky přípustnosti z obsahu dovolání má své meze, neboť není možné, aby si dovolací soud sám otázku přípustnosti dovolání vymezil namísto dovolatelů, neboť takovým postupem by porušil zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení. K tomu viz zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, a další judikaturu tam citovanou.
Současná právní úprava dovolacího řízení nepřipouští, aby dovolacím důvodem byla nesprávná skutková zjištění odvolacího soudu, respektive skutečnost, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Avšak právě tento charakter mají námitky, které dovolatelé v dovolání vymezují. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu §241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout dovolacím důvodem dle §241a odst. 1 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1803/2014, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 28 Cdo 4295/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1235/2014, publikovaný pod č. 68/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní).
Dovolání není projednatelné, neboť dovolatelé nevymezili, o co opírají jeho přípustnost; pouhý odkaz na §237 o. s. ř. nestačí. Dovolání tak trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§241b odst. 3 o. s. ř. ) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat. Navíc podle jeho obsahu nepřípustně uplatňují jen skutkovou námitku. Nejvyšší soud dovolání proto podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neobsahuje v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodnění.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaní povinnost uloženou jim tímto usnesením, může se žalobce domáhat nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 11. 7. 2023
JUDr. Jiří Spáčil, CSc.
předseda senátu