ECLI:CZ:NS:2023:22.ND.6.2023.1
sp. zn. 22 Nd 6/2023-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Davida Havlíka ve věci oprávněné CETL Cargo s. r. o. , se sídlem v Hlinsku, Nádražní 1703, IČO: 28821742, zastoupené JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 124/15, proti povinné LOGMAR s. r. o. , se sídlem ve Slovenské republice, IČO: 47103833, Nacina Ves, Vybuchanec 1010, o pověření k vedení exekuce pro částku 750 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 EXE 9/2022, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 EXE 9/2022 projedná a rozhodne Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou.
Odůvodnění:
Mgr. Bohumil Brychta, Exekutorský úřad Rychnov nad Kněžnou, se sídlem v Týništi nad Orlicí, Nádražní 486, požádal dne 23. 9. 2022 Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou o udělení pověření k vedení exekuce proti povinné pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 750 EUR s příslušenstvím.
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 29. 9. 2022, č. j. 7 EXE 9/2022-14, vyslovil svou místní nepříslušnost (výrok I) a předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o tom, který soud věc projedná a rozhodne (výrok II). V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že sídlo povinné podle slovenského obchodného registru se nachází na Slovensku, na adrese Vybuchanec 1010, 071 01 Nacina Ves; jiná adresa povinné nebyla zjištěna. Podle exekučního návrhu má mít povinná majetek ve Žďáru nad Sázavou, nicméně k tomuto tvrzení oprávněná nepředložila žádné důkazy, toto tvrzení tedy není ničím podložené a jedná se pouze o spekulaci, prostřednictvím které by mohlo být obcházeno ustanovení §45 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“) o místní příslušnosti.
Podle §11 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), se řízení koná u toho soudu, který je věcně a místně příslušný. Pro určení věcné a místní příslušnosti jsou až do skončení řízení rozhodné okolnosti, které tu jsou v době jeho zahájení.
Podle §45 exekučního řádu místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Je-li povinný právnickou osobou, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný sídlo. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, nebo nemá-li povinný, který je právnickou osobou, sídlo v České republice, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek (odstavec 2). Je-li podle odstavce 2 místně příslušných několik soudů, je místně příslušným ten soud, jehož název je první v abecedním, případně číselném pořadí (odstavec 3).
Podle §11 odst. 3 o. s. ř., který se použije i pro exekuční řízení (§52 odst. 1 exekučního řádu), jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněném pod č. 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, vyložil a odůvodnil závěr, že je-li Nejvyšší soud žádán o určení místně příslušného soudu podle §11 odst. 3 o. s. ř. na základě pravomocného rozhodnutí, jímž soud prvního stupně vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl o postoupení věci Nejvyššímu soudu za účelem určení místně příslušného soudu, Nejvyšší soud určí místně příslušný soud, aniž zkoumá (aniž je oprávněn zkoumat), zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů s kladným závěrem zabýval předkládající soud.
V daném případě není zpochybněno, že věc patří do pravomoci českých soudů, a je zřejmé, že nelze určit soud povinného ve smyslu §45 odst. 2 exekučního řádu, neboť povinná nemá sídlo v České republice. V usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012 (uveřejněném pod č. 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozh. obč.), Nejvyšší soud uvedl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného: „Skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného. Nejvyšší soud rozhodující podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. určí místně příslušný soud podle zásady hospodárnosti.“
Jelikož jsou splněny předpoklady uvedené v §11 odst. 3 o. s. ř. pro určení místní příslušnosti, Nejvyšší soud, přihlížeje k zásadě rychlosti a hospodárnosti řízení, rozhodl, že věc projedná a rozhodne soud, u něhož bylo exekuční řízení zahájeno, tj. Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, či ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 22 Nd 70/2019 (dostupná na www.nsoud.cz )]. Nejvyšší soud přihlédl také k tomu, že v obvodu tohoto soudu se má nacházet majetek povinné, neboť oprávněná v exekučním návrhu ze dne 19. 9. 2022 uvedla, že má za to, že majetek povinné se nachází ve Žďáru nad Sázavou.
Nejvyšší soud proto podle §11 odst. 3 o. s. ř. určil Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou soudem, který věc projedná a rozhodne.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 1. 2023
Mgr. Michal Králík, Ph.D.
předseda senátu