ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1337.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1337/2023-116
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci oprávněné Oblastní nemocnice Jičín a. s., se sídlem v Jičíně, Bolzanova 512, identifikační číslo osoby 26001551, proti povinnému P. R., narozenému XY, bytem v XY, o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, č. j. 23 Co 263/2020-28, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 10 C 251/2021, o dovolání povinného ze dne 20. 3. 2023 proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 1. 2022, č. j. 10 C 251/2021-20, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, č. j. 19 Co 141/2022-31, takto:
I. Řízení o „dovolání“ povinného proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 14. 1. 2022, č. j. 10 C 251/2021-20, se zastavuje .
II. Dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 5. 2022, č. j. 19 Co 141/2022-31, se odmítá .
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Nymburce je pod sp. zn. 10 C 251/2021 vedeno řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2020, č. j. 23 Co 263/2020-28, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 25. 8. 2020, č. j. 12 C 180/2020-8, o zamítnutí žádosti povinného o osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinným proti usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 4. 12. 2019, č. j. 22 EXE 5487/2014-185, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2020, č. j. 19 Co 57/2020-205 (v řízení o zmatečnostní žalobě si účastníci zachovávají stejné procesní postavení jako v původním řízení – srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4387/2011, které je veřejnosti dostupné, stejně jako dále citovaná rozhodnutí dovolacího soudu, na https://www.nsoud.cz ).
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 5. 2022, č. j. 19 Co 141/2022-31, odmítl jako nepřípustné odvolání povinného (tam označeného jako žalobce) proti usnesení ze dne 14. 1. 2022, č. j. 10 C 251/2021-20, kterým Okresní soud v Nymburce vyzval povinného (tam označeného jako žalobce) k odstranění vad podání ze dne 5. 1. 2022 (datovaného dnem 27. 12. 2021).
Proti usnesení odvolacího soudu a výslovně též proti usnesení soudu prvního stupně podal povinný dne 20. 3. 2023 dovolání, v němž současně požádal o odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí. Šlo přitom již o další jeho dovolání proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu. Dovolací řízení o jeho dříve podaném dovolání bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2022, sp. zn. 20 Cdo 2944/2022.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Povinný však svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i usnesení soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč.).
Podle §240 odst. 1 a 2 o. s. ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2).
Z obsahu spisu se podává, že povinnému bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu (obsahující řádné poučení o tom, že dovolání proti němu není přípustné) doručeno dne 20. 6. 2022. Tento okamžik je rozhodný pro určení počátku běhu dvouměsíční lhůty pro podání dovolání (§240 odst. 1 o. s. ř.), jejímž posledním dnem tak bylo pondělí 22. 8. 2022 (§57 odst. 2 věta první o. s. ř.). Bylo-li (toto další) dovolání povinným podáno až dne 20. 3. 2023, stalo se tak zjevně po marném uplynutí zákonné lhůty. Nejvyšší soud proto dovolání povinného proti rozhodnutí odvolacího soudu podle §243b odst. 5 věty první ve spojení s §218a o. s. ř. odmítl jako opožděné. Pro úplnost dovolací soud dodává, že dovolání nebylo ani objektivně přípustné podle §238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3553/2021).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť toto rozhodnutí není rozhodnutím, kterým se řízení (o žalobě pro zmatečnost) končí (§243b ve spojení s §151 odst. 1 o. s. ř.), a toto řízení nebylo již dříve skončeno (srov. například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněného pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Se zřetelem k tomu, že bylo dovolání v přiměřené době odmítnuto (resp. zčásti bylo řízení o dovolání zastaveno), dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. 5. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu