ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1387.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 1387/2022-75
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Marka Doležala, ve věci ve věci žalobců a) J. Š. , b) A. Š. , obou zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem se sídlem v Brně, Kopečná 241/20, proti žalované Smartwings, a. s ., se sídlem v Praze 6, K Letišti 1068/30, identifikační číslo osoby 25663135, o zaplacení 800 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 291/2021, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2022, č. j. 72 Co 401/2021-56, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítl návrh žalobců na přerušení řízení, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 12. 10. 2021, č. j. 10 C 291/2021-40, ve výrocích, jimiž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 800 EUR z titulu odškodnění za zpoždění letu, jakož i ve výroku o nákladech řízení, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, výslovně ve všech jeho výrocích.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“ Dovolání žalobců, které může být přípustné jen podle §237 o. s. ř., přípustným neshledal.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle §241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolatelé mají dovolání za přípustné pro řešení právních otázek, které považují za otázky v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešené, a to zda:
1. lze přímo použitelný předpis Evropské unie považovat za „přepravní řád“ ve smyslu §2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“,
2. lze označit za správný postup soudu, kdy se tento bez dostatečného zdůvodnění odchýlí od ustanovení unijního právního aktu a ustálené rozhodovací praxe Soudního dvora Evropské unie,
3. lze označit za správný postup soudu, kdy tento bez zdůvodnění svého postupu nerespektuje smysl a účel existujícího unijního právního aktu,
4. lze připustit, aby vnitrostátní soud bez opory v unijním právním aktu či ustálené rozhodovací praxi Soudního dvora Evropské unie rozšiřoval podmínky ztěžující uplatnění nároků spotřebitelů v neprospěch spotřebitelů v rozporu se smyslem a účelem takového unijního právního aktu,
5. lze považovat za eurokonformní výklad Nařízení [míněno Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, poznámka Nejvyššího soudu] a §2553 o. z., že nárok ze zpožděného (či zrušeného) letu se promlčí za 6 měsíců.
Prostřednictvím takto formulovaných otázek dovolatelé zpochybňují závěr odvolacího soudu, že jim nelze přiznat právo na náhradu škody, která jim vznikla zpožděním letu provozovaného žalovanou, protože žalovanou nevyzvali k plnění ve lhůtě stanovené ustanovením §2553 odst. 3 o. z. Předložené otázky jsou podle obsahu a se zřetelem na související dovolací argumentaci ve skutečnosti otázkou jedinou, totiž zda mezi práva, která podle §2553 odst. 3 o. z. musí cestující u dopravce uplatnit bez zbytečného odkladu, nejpozději do šesti měsíců, patří i právo na náhradu, kterou cestujícím, jejichž let byl významným způsobem zpožděn, přiznává Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, jímž se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů.
Tato otázka v mezidobí Nejvyšším soudem vyřešena byla, v rozsudku ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022 (jenž je, stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupný na jeho webových stránkách), a to kladně. Ze závěrů tohoto rozhodnutí pak Nejvyšší soud vyšel v usnesení ze dne 22. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3821/2022, v němž s poukazem na tyto závěry dovolání žalobkyně (cestující) odmítl jako nepřípustné.
Otázka hmotného práva, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu závisí, tedy již byla v rozhodovací praxi dovolacího soudu vyřešena, odvolací soud tuto otázku řešil způsobem, který byl rozhodovací praxí dovolacího soudu dodatečně aprobován (tj. odvolací soud se od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil), a dovolací soud neshledává důvody, proč by měl takto v jeho rozhodovací praxi vyřešenou právní otázka posoudit jinak (tj. dosavadní rozhodovací praxi změnit).
Dovolatelka napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu, tj. též ve výroku o zamítnutí návrhu na přerušení řízení a ve výrocích o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Kromě toho, že dovolání v této části nevyhovuje požadavkům na obligatorní náležitosti dovolání stanoveným v §241a odst. 2 o. s. ř., neboť postrádá jakoukoliv argumentaci, dovolatelka zřejmě přehlédla, že proti nákladovým výrokům rozsudku odvolacího soudu je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř. ani proti rozhodnutí odvolacího soudu o návrhu na přerušení řízení, neboť nejde o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, a přípustnost dovolání není založena ani ustanovením §238a o. s. ř., jestliže rozhodnutí o návrhu na přerušení řízení v tam uvedeném výčtu rozhodnutí odvolacího soudu v průběhu odvolacího řízení uvedeno není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 2. 2016, sp. zn. 32 Cdo 3945/2015, a ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 5602/2017).
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 12. 10. 2023
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu