ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1607.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1607/2023-119
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně CT-Products s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Vinohrady, Benešovská 1954/22, identifikační číslo osoby 27801691, zastoupené JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem v Ostravě, Matiční 730/3, proti žalované IPM Elektromatic GmbH , se sídlem v Dornbirnu, Jodok-Stülz-Weg 17, Rakouská republika, registrační číslo osoby 374033Z, zastoupené Mgr. Bc. Davidem Navrátilem, advokátem se sídlem v Plzni, Hluboká 1336/55, o zaplacení 90 686 EUR s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 24 C 299/2021, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 12. 2022, č. j. 15 Co 211/2022-105, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění:
Žalobkyně se v řízení domáhá zaplacení shora uvedené částky jako kupní ceny podle kupních smluv uzavřených mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující.
Žalovaná v podání ze dne 24. 3. 2022 namítla nedostatek mezinárodní příslušnosti českých soudů, neboť dle jejího tvrzení strany učinily volbu soudní příslušnosti dle čl. 25 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění), dále jen „nařízení Brusel I bis“.
Okresní soud v Novém Jičíně usnesením ze dne 12. 9. 2022, č. j. 24 C 299/2021-85, rozhodl, že se mezinárodní nepříslušnost Okresního soudu v Novém Jičíně neprohlašuje.
K odvolání žalované Krajský soud v Ostravě dovoláním napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání s tím, že je považuje za přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se vznesené námitce nedostatku mezinárodní příslušnosti vyhovuje, popřípadě aby napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se k dovolání žalované nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§240 odst. 1 a §241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné.
Dle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Ustanovení §241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.). O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Přípustnost dovolání žalované nezakládá dle jejího tvrzení v praxi dovolacího soudu dosud neřešená otázka, zda ustanovení článku 25 odst. 1 písm. c) nařízení Brusel I bis zakládá na sjednání všeobecných obchodních podmínek, resp. prorogační dohody, co do formy jejího uvedení v objednávce a co do způsobu její akceptace jiné (přísnější) formální požadavky, než jaké jsou kladeny na uzavření kupní smlouvy, jejíž má být součástí, neboť na řešení této otázky rozhodnutí odvolacího soudu (výlučně) nezávisí.
Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí (především) zjištěním, že žalobkyně neakceptovala podřízení smluvního vztahu obchodním podmínkám žalované, které navíc na vztah mezi účastnicemi nedopadají, neboť se týkají situace, v nichž vystupuje žalovaná jako dodavatel a nikoli jako zákazník, a tudíž mezi účastnicemi nedošlo k dohodě o mezinárodní příslušnosti soudů.
Jelikož tento závěr odvolacího soudu nebyl dovoláním (úspěšně) zpochybněn, pak žalovanou vymezená otázka týkající se dalšího závěru odvolacího soudu o tom, že i v případě uzavření žalovanou tvrzené dohody o mezinárodní příslušnosti soudů by tato dohoda nesplňovala formální náležitosti podle čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis, přípustnost jejího dovolání sama o sobě založit nemůže.
Dovolací soud ve svém rozhodování dospěl k ustálenému závěru, podle kterého založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou či více na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvody ostatní. To platí i tehdy, nemohl-li být některý z těchto důvodů podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen, nebo proto, že otázka týkající se tohoto důvodu nesplňuje předpoklady vymezené v ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn. 3 Cdon 1374/96, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2303/2013, či ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4722/2017).
Jestliže tedy obstojí jeden z důvodů, na nichž odvolací soud své rozhodnutí založil, nemůže žádný další dovolací důvod naplnit podmínky přípustnosti dovolání podle §237 o. s. ř., neboť ani odlišné vyřešení takto vymezeného předmětu dovolacího řízení by se nemohlo v poměrech dovolatelky nijak projevit, což činí její dovolání i ve zbylém rozsahu nepřípustným (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Přípustnost dovolání nezakládá ani druhá otázka dovolatelky, zda je umístění odkazu na všeobecné obchodní podmínky, kde velikost písma je o 20 % menší než u zbylého textu, v rozporu s právním předpisem či se zásadami poctivého obchodního styku.
Podle §237 o. s. ř. je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, či ze dne 14. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 5777/2017).
Odvolací soud závěr, že by shora uvedené umístění odkazu na všeobecné obchodní podmínky bylo v rozporu s právním předpisem či se zásadami obchodního styku, v napadeném rozhodnutí neučinil a dovolatelkou vymezenou otázku v napadeném rozhodnutí odvolací soud neřešil (řešit nemusel), a tudíž na řešení takové otázky rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí. Jak uvedeno shora, rozhodnutí odvolacího soudu je odůvodněno zjištěním, že mezi účastnicemi dohoda o mezinárodní příslušnosti soudů uzavřena nebyla, a i pro případ, že by se tak stalo, nesplňoval by žalovanou tvrzený způsob uzavření této dohody formální náležitosti stanovené v čl. 25 odst. 1 nařízení Brusel I bis.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání žalované podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se u něho řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 9. 2023
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu