ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1875.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1875/2023-1151
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně FENIX Protector s.r.o. , se sídlem v Novém Kníně, Žižkova 278, identifikační číslo osoby 02819392, zastoupené JUDr. Robertem Šulcem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti žalované S.P.M. Liberec s.r.o. , naposledy se sídlem v Liberci IX – Janův Důl, Čerchovská 15, identifikační číslo společnosti 25026364, zaniklé ke dni 24. 7. 2023, o porušení práv k průmyslovému vlastnictví, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 15 Cm 26/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2016, č. j. 3 Cmo 122/2014-1053, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§243f odst. 3 o. s. ř.):
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2013, č. j. 15 Cm 26/2010-874, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 6. 1. 2014, č. j. 15 Cm 26/2010-912, uložil žalované povinnost zdržet se výroby, nabízení, prodeje a uvádění na trh výrobků tlumok velký pro průzkumníky, tlumok střední pro průzkumníky a tlumok malý pro průzkumníky, blíže specifikovaných v rozsudku soudu prvního stupně (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 114 659,30 Kč (výrok II.), uložil původní žalované 2) (tj. České republice – Ministerstvu obrany, když věc o žalobě proti ní vedená původně pod. sp. zn. 15 Cm 7/2011 byla usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 2. 2013, č. j. 15 Cm 26/2010-755, spojena s projednávanou věcí ke společnému řízení, následně pak usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 9. 2016, č. j. 15 Cm 26/2010-1074, byla tato věc vyloučena k samostatnému řízení) povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 326 444,70 Kč (výrok III.), zastavil řízení o uložení povinnosti žalované zdržet se vývozu a dovozu výrobků specifikovaných ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně (výrok IV.), ve vztahu žalobkyně a žalované zastavil řízení o zaplacení částky 644 120,70 Kč a ve vztahu žalobkyně a původní žalované 2) zastavil řízení o zaplacení částky ve výši 533 953,70 Kč (výrok V.), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobkyně a žalované (výrok VI.), rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu žalobkyně a původní žalované 2) (výrok VII.), uložil žalované povinnost uveřejnit v časopise A – REPORT omluvu ve znění uvedeném v rozsudku soudu prvního stupně (výrok VIII.), rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a původní žalovanou 2) (výrok IX.) a rozhodl o vrácení zálohy na vypracování znaleckých posudků žalobkyni (výrok X.).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná co do výroků I., II., VI. a VIII. odvolání. Původní žalovaná 2) podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání co do výroků III., VII. a IX. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 5. 2016, č. j. 3 Cmo 122/2014-1053, rozsudek soudu prvního stupně ve znění doplňujícího usnesení ve výroku II. potvrdil (první výrok), ve výroku I. potvrdil v rozsahu tam uložených povinností žalované zdržet se výroby, nabízení, prodeje a uvádění na trh tlumoků tam specifikovaných po dobu platnosti průmyslových vzorů žalobkyně č. 28550, č. 28551, č. 30916, ve zbývající části výrok I. změnil tak, že žaloba o uložení zde uvedených povinností nad dobu platnosti jmenovaných průmyslových vzorů se zamítá (druhý výrok), výrok VIII. změnil tak, že žaloba o poskytnutí omluvy v tam uvedeném znění se zamítá, ve výrocích III., VII. a IX. rozsudek zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (třetí výrok), rozhodl o náhradě nákladů řízení a odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou (čtvrtý a pátý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním v rozsahu výroků, v nichž odvolací soud potvrdil výroky rozsudku soudu prvního stupně (první výrok napadeného rozhodnutí a potvrzující část druhého výroku) a proti výrokům o náhradě nákladů řízení (čtvrtý a pátý výrok napadeného rozhodnutí). Žalovaná považuje dovolání za přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí dle žalované na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, či které v praxi dovolacího soudu dosud nebyly řešeny nebo které mají být vyřešeny jinak.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) při zkoumání podmínek řízení (§243b ve spojení s §103 o. s. ř.) zjistil z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Ústí nad Labem, oddíl C, vložka 12916, že žalovaná byla dne 24. 7. 2023 vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce. Výmazem z obchodního rejstříku žalovaná zanikla (srov. §185 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), v důsledku čehož ztratila způsobilost být účastníkem řízení (srov. §19 o. s. ř.).
Jestliže žalovaná zanikla v průběhu dovolacího řízení bez právního nástupce [není tu subjekt, který by vstoupil do jejích práv a povinností, popřípadě který by převzal práva a povinnosti, o něž v řízení jde (srov. §107 odst. 3 o. s. ř.)], pak povaha věci neumožňuje, aby bylo v dovolacím řízení pokračováno (srov. §243b ve spojení s §107 odst. 1 větu první o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolací řízení podle ustanovení §243b ve spojení s §107 odst. 5 o. s. ř. zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. 12. 2023
JUDr. Pavel Tůma Ph.D.
předseda senátu