ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.1996.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 1996/2023-317
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobce P. R. , proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o náhradu nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C 69/2016, o žalobách pro zmatečnost proti usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 2. 2019, č. j. 4 Co 346/2019-149, ze dne 21. 9. 2020, č. j. 4 Co 168/2020-173, ze dne 27. 4. 2021, č. j. 4 Co 96/2021-193, a ze dne 2. 12. 2021, č. j. 4 Co 328/2021-261, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 28 Co 382/2018-282, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2022, č. j. 2 Co 71/2022-288, takto:
I. Řízení o „dovolání“ proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2022, č. j. 28 Co 382/2018-282, se zastavuje .
II. Dovolací řízení se zastavuje .
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 8. 2022, č. j. 28 Co 382/2018-282, odmítl žaloby pro zmatečnost ze dne 8. 6. 2020, 15. 2. 2021, 7. 7. 2021 a 9. 2. 2022 a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 9. 12. 2022, č. j. 2 Co 71/2022-288, potvrdil usnesení soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce (nezastoupený advokátem) včasné dovolání. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a současně odložení jejich právní moci a vykonatelnosti. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle §243b o. s. ř. ve spojení s §104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz ).
Podle §4 odst. 1 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti (§7 odst. 1 věta první zákona o soudních poplatcích).
Podle §9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).
Ze spisu vyplývá, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 5. 2023, č. j. 28 Co 382/2018-310, mimo jiné vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve výši 4 000 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení (usnesení bylo žalobci doručeno dne 7. 6. 2023) a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Žalobce soudní poplatek nezaplatil.
Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. §4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. §7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván (a to opakovaně, neboť jej k zaplacení soudního poplatku za dovolání vyzval též dovolací soud usnesením ze dne 18. 7. 2023, č. j. 23 Cdo 1996/2023-313, které bylo žalobci doručeno dne 31. 7. 2023, a v němž žalobce současně upozornil, že se nepřihlíží k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, resp. též k žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, jež byla obsažena v dovolání) Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Při zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání není rozhodné, že žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. 29 NSČR 6/2012, uveřejněné pod č. 57/2012 Sb. rozh. obč.). Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž není nutné samostatně rozhodovat.
Pro úplnost Nejvyšší soud (opětovně) uvádí, že nepřihlížel k žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, resp. o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, jež byla obsažena v dovolání, a to z důvodu, že je zřejmé, že záměrem počínání žalobce při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§1 o. s. ř.), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu, neboť samotné žaloby pro zmatečnost (směřující proti rozhodnutím, proti kterým tento mimořádný opravný prostředek zjevně není ze zákona přípustný) jsou zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva. Takový zneužívající procesní postup účastníka řízení ve shodě s §2 a 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle §41a odst. 3 o. s. ř. nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád (§1 až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Nd 159/2016].
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu