ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2712.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 2712/2023-244
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobců a) E. T. , zastoupené Mgr. Denisem Karbusem, advokátem se sídlem v Praze, Kovářova 1081/3, b) V. J. , a c) J. J. , zastoupeni Mgr. Jakubem Vavříkem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 438/45, proti žalované M. M. , zastoupené JUDr. Ing. Helenou Horovou, LL.M., advokátkou se sídlem v Praze, V Luhu 754/18, o určení vlastnického práva k nemovité věci, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 319/2021, o dovolání žalobců b) a c) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 5. 2023, č. j. 21 Co 47/2023-228, takto:
Věc vedená u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 23 Cdo 2712/2023 se postupuje velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Odůvodnění:
Tříčlenný senát č. 23, který měl podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu dovolání projednat a o něm rozhodnout, dospěl při řešení otázky posouzení předpokladů odstoupení od smlouvy věřitelem pro prodlení dlužníka k závěru, že tato otázka je dovolacím soudem rozhodována rozdílně.
Dovolací soud nejdříve v rozsudku ze dne 25. 2. 2021, sen. zn. 29 ICdo 81/2019, odkázal na závěry judikatury k předchozí úpravě soukromého práva v zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), konkrétně v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2014, sen. zn. 29 ICdo 26/2012, uveřejněném pod číslem 25/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Podle této judikatury případné nedodržení lhůty „bez zbytečného odkladu“ pro odstoupení z důvodu podstatného porušení smluvní povinnosti (§345 odst. 1 obch. zák.) a absence určení dodatečné přiměřené lhůty k plnění pro odstoupení z důvodu nepodstatného porušení smluvní povinnosti, má za následek jen to, že prodlení lze hodnotit (jen) jako nepodstatné porušení smluvní povinnosti a že účinky odstoupení od smlouvy nastávají teprve po marném uplynutí přiměřené dodatečné lhůty, jež měla být poskytnuta k plnění povinnosti. Tyto závěry se podle rozsudku sen. zn. 29 ICdo 81/2019 prosadí pro odstoupení od smlouvy i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014.
Následně Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 456/2021, uvedl, že stávající občanský zákoník nepřevzal předchozí úpravu §345 odst. 3 obch. zák., kdy nevyužití práva odstoupit pro podstatné porušení ve stanovené lhůtě znamenalo nastoupení režimu stanoveného pro porušení nepodstatné.
Závěry výše citovaných rozhodnutí jsou ve svých právních následcích v rozporu.
Tříčlenný senát č. 23 proto rozhodl podle §20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, o postoupení věci k rozhodnutí velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 11. 2023
JUDr. Pavel Horák, Ph.D.
předseda senátu