ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.28.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 28/2023-182
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně SEŽEV facility s. r. o. , se sídlem v Brně, Vídeňská 298/135, PSČ 619 00, IČO 29244960, zastoupené Mgr. Ing. Jaromírem Škárou, advokátem se sídlem v Brně, Blatného 1885/36, PSČ 616 00, proti žalované HC REBEL, a. s. , se sídlem v Havlíčkově Brodě, U Stadionu 2777, PSČ 580 01, IČO 64259757, o zaplacení částky 303 426,25 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 11 C 136/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 3. 2017, č. j. 47 Co 11/2017-126, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 906 Kč na náhradě nákladů dovolacího řízení k rukám právního zástupce žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění:
(§243f odst. 3 o. s. ř.)
Okresní soud v Havlíčkově Brodě rozsudkem ze dne 19. 10. 2016, č. j. 11 C 136/2015-100, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 303 426,25 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem I) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení (výrok pod bodem II).
K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 21. 3. 2017, č. j. 47 Co 11/2017-126, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení (výrok pod bodem II).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná včasně podaným dovoláním, neboť podle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a s ohledem na neprovedené důkazy navrhované žalovanou bylo dokazování neúplné, nepřezkoumatelné a nedostatečné. Dále navrhla odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí podle §243 o. s. ř.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že předmětné dovolání nesplňuje zákonné náležitosti podle §237 a 241a o. s. ř., a proto by mělo být jako vadné odmítnuto.
Dovolání je vadné, neboť dovolatelka neuvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání dle §237 o. s. ř.
Požadavek, aby dovolatelka v dovolání uvedla, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle §241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení §237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2013, sen zn. 29 NSCR 97/2013, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnosti proti tomuto usnesení Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 383/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen zn. 29 NSCR 114/2013, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sen zn. 29 NSCR104/2015).
Dovolatelka v dovolání však žádnou relevantní právní otázku nevymezila. Pouze polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem s tím, že soud neprovedl dovolatelkou navrhované důkazy, aniž by v něm byla nastolena právní otázka splňující jedno z kritérií přípustnosti dovolání uvedených v §237 o. s. ř.
K namítanému nesprávnému právnímu posouzení věci odvolacím soudem, uvádí dovolací soud, že pouhý argument, že odvolací soud věc nesprávně právně posoudil, není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání. Jiný výklad by vedl k absurdnímu (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu §237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2563/2015, jež obstálo i v ústavní rovině – ústavní stížnost proti tomuto usnesení Ústavní soud usnesením ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. II ÚS 2924/2015, odmítl). S ohledem na povahu činnosti dovolacího soudu jakožto sjednotitele judikatury je třeba otázku přípustnosti dovolání omezit na případy právních otázek uvedených v §237 o. s. ř.
Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání odmítnout podle §243c odst. 1 o. s. ř., neboť v dovolacím řízení nelze pokračovat pro vadu, kterou dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila.
Rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení se v souladu s §243f odst. 3 větou druhou o. s. ř. neodůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalovaná dobrovolně povinnost uloženou tímto rozhodnutím, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.
V Brně dne 8. 3. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu