ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3495.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3495/2022-331
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobců a) B. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, a b) P. P. , narozeného dne XY, bytem v XY, proti žalované Oluwa s.r.o. , se sídlem v Prešově, Hlavná 50, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 50800621, zastoupené JUDr. Jiřím Gajdarusem, advokátem se sídlem v Praze 6, Synkovská 1327/6, o zrušení rozhodčího nálezu sp. zn. R OLW/4/2018/PK, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 36 Cm 61/2020, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022, č. j. 4 Cmo 74/2022-291, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Žalobci se v řízení domáhají zrušení rozhodčího nálezu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. R OLW/4/2018/PK, dále jen „rozhodčí nález“, vydaného rozhodcem JUDr. Pavolem Kuspanem, z důvodů podřaditelných pod ustanovení §31 písm. b), c), e), g), h) a i) zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, dále jen „zákon o rozhodčím řízení“.
Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací k odvolání žalované napadeným usnesením potvrdil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2022, č. j. 36 Cm 61/2020-73, jímž Krajský soud v Brně jako soud prvního stupně rozhodl, že návrhu žalované ze dne 13. 10. 2021 na přerušení řízení se nevyhovuje.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná včas podaným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle ustanovení §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Žalobci v podaném vyjádření k dovolání rozporovali argumentaci žalované, označili její dovolání za nepřípustné a nedůvodné a navrhli, aby je Nejvyšší soud odmítl, případně aby je zamítl.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaná dovolacímu soudu předkládá (podle jejího názoru v rozhodování dovolacího soudu dosud neřešenou) otázku, zda řízení o vyloučení rozhodce z projednávání sporů o rozhodčích žalobách, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 43 C 164/2020 (dále jen „souběžné řízení“), může probíhat souběžně se zdejším řízením o zrušení rozhodčího nálezu, v němž rozhodoval tentýž rozhodce a v němž je zrušení rozhodčího nálezu požadováno mimo jiné na základě §31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení. Podle názoru žalované soudy nižších stupňů pochybily, když nevyhověly jejímu návrhu na přerušení řízení, neboť v souběžném řízení posuzovaná otázka způsobilosti JUDr. Pavola Kuspana být rozhodcem má pro zdejší řízení povahu otázky předběžné, a měla by tak být soudy posouzena jednotně.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dospěl k ustálenému závěru, podle kterého k důvodům, pro které dovolací soud může úvahu soudu o (ne)přerušení řízení dle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. revidovat, dovolací soud vyjadřuje ve svém rozhodování zdrženlivost s tím, že toto ustanovení patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, popřípadě že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné. Dovolací soud pak může úvahu odvolacího soudu o přerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 23 Cdo 2007/2021, a rozhodnutí tam citovaná).
Jinými slovy postup podle §109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. záleží vždy na individuálních okolnostech a na úvaze soudu, kterou by dovolací soud mohl zpochybnit, jen pokud by byla zjevně nepřiměřená, zejména pokud by soud o přerušení řízení rozhodoval na základě skutečností, které jsou zjevně nevýznamné. Není věcí Nejvyššího soudu v dovolacím řízení, které se připouští jen pro řešení významných právních otázek, aby v konkrétních věcech přezkoumával úvahu, zda z hlediska hospodárnosti řízení je namístě je přerušit či nikoliv (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 5930/2017, a rozhodnutí tam citovaná).
V projednávané věci odvolací soud založil napadené usnesení na úvaze, že navzdory věcné souvislosti souběžného a zdejšího řízení by ani případné rozhodnutí o nezpůsobilosti JUDr. Pavola Kuspana vydané v souběžném řízení a s tím spojené zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení nic neměnilo na povinnosti soudů ve zdejším řízení rozhodnout o nároku žalobců, neboť žalobci v něm požadovali zrušení rozhodčího nálezu také z dalších důvodů; rovněž důsledky zrušení rozhodčího nálezu podle §31 písm. b) a c) zákona o rozhodčím řízení jsou rozdílné (zatímco v prvním případě v řízení na návrh některé ze stran pokračuje soud a věc již nelze projednat v rozhodčím řízení, v případě druhém na návrh některé ze stran se může v rozhodčím řízení pokračovat, avšak již ne s vyloučeným rozhodcem). Dovolací soud přitom uvedenou úvahu neshledal zjevně nepřiměřenou, neboť odvolací soud nerozhodoval na základě zjevně nevýznamných okolností a své rozhodnutí navíc náležitě odůvodnil. Námitka žalované proto přípustnost dovolání podle §237 o. s. ř. založit nemůže.
Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v §237 o. s. ř. nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalované podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení rozhodnou soudy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§243c odst. 3 věta první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 2. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu