ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3660.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3660/2022-161
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce Z. S. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Karlem Klimešem, advokátem se sídlem v Ostravě, Macharova 302/13, PSČ 702 00, proti žalované E. F. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská třída 936/21, PSČ 702 00, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 112 C 121/2021, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2022, č. j. 57 Co 13/2022-145, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 4. 5. 2022, č. j. 112 C 121/2021-128, zamítl žalobu, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem nemovitých věcí – pozemku parc. č. XY – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. XY, způsob využití rodinný dům, pozemku parc. č. XY – zahrada a pozemku parc. č. XY – trvalý travní porost, zapsaných na LV č. XY, pro katastrální území XY, obec XY, u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště XY, a dále aby bylo žalobci uloženo vrátit žalované uhrazenou kupní cenu ve výši 2 500 000 Kč (výrok I); a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
Jednalo se o v pořadí již druhé rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť jeho první rozsudek ze dne 14. 9. 2021, č. j. 112 C 121/2021-100, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 3. 2022, č. j. 57 Co 13/2022-121, pro nepřezkoumatelnost.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací rozsudkem ze dne 28. 7. 2022, č. j. 57 Co 13/2022-145, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle §237 o. s. ř. v tom, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, příp. které dosud nebyly v rozhodovací praxi řešeny. První otázka se týkala toho, zda v případě úmyslného vyvolání omylu (lstí) třetí osobou je vyžadováno prokázání požadavku omluvitelnosti omylu u osoby jednající v omylu vyvolaném lstí. Dovolatel namítal, že se odvolací soud při jejím řešení odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4851/2016. Druhá dovolatelova otázka se vztahovala k tomu, zda lze z ustanovení smlouvy o advokátní úschově kupní ceny za převod nemovitostí v části týkající se toliko specifikace účtů pro výplatu kupní ceny dovozovat změnu jiné smlouvy (dohody o zprostředkování převodu nemovitostí, konkrétně ujednání o výši provize zprostředkovatele), aniž by bylo výslovně ujednáno, že dochází ke změně části smlouvy sjednávající výši provize. Třetí otázka se týkala toho, zda jsou soudy povinny verifikovat právně významné okolnosti případu tak, aby následně zjištěný skutkový stav mohl být podroben právnímu posouzení věci. Dovolatel namítal, že se soudy odchýlily od judikatury Nejvyššího soudu, na jejíž konkrétní rozhodnutí odkázal, neboť právní závěry soudů jsou v extrémním nesouladu s učiněnými skutkovými zjištěními či přímo absentuje dokazování k podstatným tvrzeným skutečnostem. Podle dovolatele soudy u zásadních skutečností neprovedly dokazování a rozhodovaly tak na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu, čímž rovněž porušily jeho právo na spravedlivý proces. Dovolatel proto navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že se určuje, že žalobce je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí, dále že je žalobce povinen žalované vrátit zaplacenou kupní cenu ve výši 2 500 000 Kč a že je žalovaná povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 2. 2019 (viz čl. IV a XII zákona č. 287/2018 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Po zjištění, že dovolání včas podala osoba oprávněná zastoupená advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), Nejvyšší soud posuzoval, zda je dovolání přípustné.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobce není přípustné.
První dovolatelova otázka týkající se toho, zda je v případě úmyslného vyvolání omylu lstí třetí osobou vyžadováno prokázání omluvitelnosti omylu u osoby jednající v omylu, nezaloží přípustnost dovolání. Dovolatel tuto otázku a argumentaci k ní postavil na vlastním (a v řízení neprokázaném) skutkovém tvrzení, že byl uveden v omyl lstí ze strany zprostředkovatele realitních služeb. Ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, jimiž je dovolací soud vázán, ovšem vyplývá, že se žalobci nepovedlo v řízení prokázat, že byl uveden v omyl lstí ze strany zprostředkovatele. K tomu dovolací soud připomíná, že ve své judikatuře opakovaně vychází z toho, že zpochybnění právního hodnocení věci, které vychází z jiného skutkového stavu, než z toho, který byl zjištěn v předchozím řízení a který byl podkladem pro napadené rozhodnutí, není způsobilým dovolacím důvodem. K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
V souvislosti s výše uvedeným je třeba reagovat na námitky dovolatele ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, což dle názoru dovolatele představuje porušení jeho práva na spravedlivý proces (obsahově se s těmito námitkami shoduje i třetí dovolatelova otázka). Z judikatury vyplývá, že pokud se odvolací soud dopustí procesního pochybení, které je natolik zásadní, že je v něm potřeba spatřovat porušení práva na spravedlivý proces, může taková vada řízení obstát jako samostatný a relevantní dovolací důvod (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2019, sp. zn. 20 Cdo 314/2019). O takový případ se však v nyní řešené věci nejedná.
Dovolateli nelze přisvědčit, že soudy neprovedly dokazování ohledně podstatných okolností případu. Vzhledem k tomu, že dovolatel tvrdil, že byl uveden v omyl lstí, bylo na něm, aby tvrdil a prokázal relevantní skutečnosti svědčící o jeho uvedení v omyl. V tomto ohledu tedy leželo důkazní břemeno na žalobci, nikoli na žalované. S dovolatelem tedy nelze souhlasit v tom, že soudy zasáhly do jeho práva na spravedlivý proces, když neprovedly dokazování k tvrzení žalované ohledně toho, že se nemohla dostavit k ověření podpisu ve stejný čas jako žalobce; potvrzení či vyvrácení tvrzení žalované by za daného skutkového stavu nemohlo nijak zvrátit závěr vyplývající z ostatních skutkových zjištění, tj. že nebylo prokázáno, že by byl žalobce uveden v omyl lstí. Pokud dovolatel dále namítal, že soudy neprovedly dokazování k průběhu kontraktačního procesu, ani k tomu, proč nebyl seznámen s žalovanou jako s novou zájemkyní o koupi předmětných nemovitostí předem, a proč mu nebyly dány návrhy smluv k prostudování, rovněž mu nelze přisvědčit. Soudy ohledně vyjmenovaných skutkových okolností učinily skutkové závěry na základě svědeckých výpovědí, z nichž mimo jiné vyplynulo, že žalobce jednal s otcem žalované, odkázal jej na svého realitního zprostředkovatele, kterému o novém zájemci rovněž řekl. Dokazování tedy neabsentovalo, jak tvrdí dovolatel, ovšem soudy z něj v rámci hodnocení důkazů dovodily skutkové závěry, které dovolateli nekonvenovaly. K tomu dovolací soud podotýká, že mu nenáleží přezkum skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy obou stupňů. Zjištěný skutkový stav, ani hodnocení důkazů jako činnost vedoucí ke zjištění skutkového stavu proto nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3014/2017, či usnesení ze dne 21. 2. 2014, sp. zn. 23 Cdo 3579/2013).
Druhá otázka vztahující se k tomu, zda lze z ustanovení smlouvy o advokátní úschově kupní ceny za převod nemovitostí v části týkající se toliko specifikace účtů pro výplatu kupní ceny dovozovat změnu jiné smlouvy – dohody o zprostředkování převodu nemovitostí v části ujednání o výši kupní ceny, rovněž nezaloží přípustnost dovolání, neboť napadené rozhodnutí na jejím řešení nespočívá. Dovolatel druhou otázkou mířil na závěr odvolacího soudu, podle něhož není podstatné, že mezi žalobcem a makléřem byla nakonec dohodnuta jiná výše odměny za zprostředkování (která se odvíjela od výše kupní ceny). Pokud pak dovolatel rozporuje závěr, že mezi ním a zprostředkovatelem byla ujednána jiná výše kupní ceny a s ní související výše odměny, není tato námitka pro výsledek sporu podstatná. Ostatně i ze samotného odůvodnění napadeného rozsudku plyne, že otázka ujednání jiné výše odměny není podstatná. Odlišné posouzení druhé otázky předestřené dovolatelem by tak nemělo vliv na závěr odvolacího soudu ohledně toho, že žalobce nejednal v omylu, v něhož by ho uvedla třetí osoba lstí. K povinnosti dovolatele formulovat právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sp. zn. 29 NSČR 53/2013.
Z výše uvedeného vyplývá, že žádná z dovolatelových námitek nebyla způsobilá založit přípustnost dovolání. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než dovolání podle §243c odst. 1 o. s. ř. odmítnout.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není v souladu s §243f odst. 3 o. s. ř. odůvodněn.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. 1. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu