ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3708.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3708/2022-198
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně Biloxion s.r.o. , se sídlem Rybná 716/24, 110 00 Praha 1, IČO 02286939, zastoupené Mgr. Veronikou Sládkovou, advokátkou se sídlem Baranova 1026/33, 130 00 Praha 3, proti B. P. , nar. XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem Hajnova 40, 272 01 Kladno, o zaplacení 523 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 38 C 148/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2022, č. j. 54 Co 40/2022-147, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 15. 3. 2022, č. j. 54 Co 40/2022-147, výrokem I potvrdil rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 6. 12. 2019, č. j. 38 C 148/2019-29, ve výroku I., kterým bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku 523 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 500 000 Kč od 5. 4. 2019 do zaplacení a z částky 23 000 Kč od 21. 5. 2019 do zaplacení; výrokem II změnil výrok II. rozsudku soudu prvního stupně jen ohledně výše nákladů řízení, které je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit, a to na částku 58 590 Kč; výrokem III rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když ve věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání, neboť byly naplněny všechny předpoklady podle §153b odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), pro jeho vydání, jestliže se původní žalovaný, jemuž byla žaloba společně s výzvou k vyjádření se k žalobě a předvolání na jednání soudu řádně doručeny, k jednání soudu bez jakékoli omluvy nedostavil a žalobkyně navrhla vydání rozsudku pro zmeškání. Odvolací soud při přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně vyšel z obsahu spisu, z něhož vyplynulo, že původnímu žalovanému E. Z. byla dne 8. 8. 2019 zaslána žaloba o zaplacení částky 500 000 Kč, představující výši nevrácené zápůjčky, a částky 23 000 Kč, jakožto smluvní pokuty za řádné nesplacení poskytnuté zápůjčky, společně s výzvou k vyjádření se k žalobě podle §114a odst. 2 písm. a) o. s. ř., a to nejprve na adresu jeho trvalého bydliště evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve smyslu §46b písm. a) o. s. ř., kde však nebyl při doručování zastižen, proto byla písemnost dne 9. 8. 2018 uložena na poště; v úložní době nebyla zásilka původním žalovaným vyzvednuta, a jelikož neměl na uvedené adrese domovní schránku, písemnost byla podle §49 odst. 4 o. s. ř. vyvěšena na úřední desce soudu a k doručení došlo dne 19. 8. 2019. Stejně postupoval soud při doručení zásilky o předvolání na jednání soudu nařízeného na 6. 12. 2019, kdy zásilka byla dne 17. 10. 2019 zaslána na adresu trvalého bydliště původního žalovaného, dne 21. 10. 2019 byla uložena na poště k vyzvednutí, k čemuž však v úložní době nedošlo, a následně po vyvěšení na úřední desce soudu byla zásilka doručena původnímu žalovanému podle uvedených zákonných ustanovení dne 31. 10. 2019. Odvolací soud nepovažoval za rozhodnou odvolací námitku původního žalovaného, že v důsledku psychických problémů, zapříčiněných nadměrnou konzumací alkoholu, se mu nepodařilo adresu trvalého pobytu přehlásit a neměl možnost vznést k žalobě obranná tvrzení, zejména, že písemnou smlouvu o zápůjčce peněz ze dne 4. 3. 2019 sice podepsal, avšak žalovanou částku od žalobkyně nikdy neobdržel. Odvolací soud poukázal na povinnost žalovaného, jako adresáta doručovaných písemností, a jeho odpovědnost za zajištění přijímání písemností na adrese určené k doručování, bez ohledu na to, zda se na této adrese zdržuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2012, sp. zn. 32 Cdo 80/2012), kdy této odpovědnosti se nelze zprostit tím, že pro nadměrné požívání alkoholu není adresát schopen přijímání písemností řádně zajistit. Odvolací soud konstatoval, že tvrzení o tom, že původně žalovaný od žalobkyně nikdy žalovanou částku neobdržel, nemůže mít na věc za dané procesní situace žádný vliv, když soudem prvního stupně byla tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech obsažená v žalobě vzata podle §153b odst. 1 o. s. ř. za nesporná. Odvolací soud se neztotožnil s názorem žalované, vstoupivši do řízení po smrti původního žalovaného, že se jednalo o hraniční případ, při kterém nebylo vydání rozsudku pro zmeškání na místě. V této souvislosti dovolatelkou uváděná judikatura je na věc podle odvolacího soudu nepřiléhavá, neboť v dané věci jde o jiný skutkový případ ohledně procesní aktivity žalovaného a soud prvního stupně vyčerpal všechny možnosti, jak původně žalovanému písemnosti doručit. Za neodůvodněnou považoval odvolací soud i námitku žalované ohledně absence výzvy k vyjádření podle §114b odst. 1 o. s. ř. Odvolací soud proto ve věci samé potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný a změnil jen rozhodnutí soudu prvního stupně ohledně žalobkyní napadeného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání s tím, že jej považuje za přípustné podle §237 o. s. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení následujících otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu nebyly dosud vyřešeny, a to
a) Nastávají účinky uvedené v §49 odst. 4 o. s. ř. (tj. fikce doručení zásilky do vlastních rukou po uplynutí lhůty od jejího uložení i v případě, že se adresát o uložení nedozvěděl) i v případě, že jde o předvolání k prvnímu ústnímu jednání soudu ve věci samé, je-li současně v době doručování adresát stižen duševní poruchou, která mu brání zvážit procesněprávní důsledky přetrvávající evidence údaje o trvalém pobytu adresáta na místě, k němuž adresát nemá žádný vztah?
b) Jde v případě, že žalobce žalobou uplatňuje nárok na vrácení zápůjčky, poskytnuté postupnými splátkami v hotovosti ve výši v souhrnu přesahující limit stanovený §4 odst. 1 zák. č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti, o skutek, ohledně něhož je splněna podmínka vhodnosti vydání rozsudku pro zmeškání podle §153b o. s. ř.?
Dovolatelka namítá nesprávné právní posouzení otázky splnění podmínek pro vydání rozsudku pro zmeškání zejména proto, že nebyla splněna podmínka vhodnosti vydání rozsudku pro zmeškání. Odvolacímu soudu vytýká, že se vůbec nezabýval tím, zda na straně původně žalovaného existoval takový psychický deficit, který mu znemožňoval rozpoznat následky jeho nepochybné pasivity ve vztahu k údaji o jeho trvalém pobytu. Pokud odvolací soud pouze konstatoval, že původní žalovaný, jako adresát doručovaných zásilek, je odpovědný za existenci adresy pro doručování, a že této odpovědnosti se nelze zprostit tím, že pro nadměrné požívání alkoholu není schopen přijímání písemností řádně zajistit, dovolatelka s tímto právním názorem odvolacího soudu nesouhlasí, jedná-li se o člověka (jako tomu bylo v posuzovaném případě), u něhož se jedná o chorobný alkoholismus, jakožto duševní onemocnění bránící takové osobě rozpoznat právní důsledky svého jednání. Dovolatelka odvolacímu soudu dále vytýká, že se řádně nezabýval její námitkou, že s ohledem na duševní stav původně žalovaného nemohlo dojít k fikci doručení a že žalobní tvrzení o vysoké výši zápůjčky poskytnuté v hotovosti v několika splátkách dlouhodobě nepracující osobě trpící chorobným alkoholismem měla vést soud k pochybnostem o jejich pravdivosti.
Dovolatelka s ohledem na nesprávné právní posouzení řešených právních otázek navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil, jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§10a o. s. ř.), po zjištění, že dovolání žalované bylo podáno včas osobou oprávněnou, tedy účastnicí řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), která je řádně zastoupena advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), se zabýval přípustností podaného dovolání.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání není podle §237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou předestřených otázek, jako otázek v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených. Dovolatelka otázku první staví na vlastních skutkových závěrech o tom, že původní žalovaný nebyl neschopen si vyzvedávat poštovní zásilky pro jeho chorobné užívání alkoholu, ke kterým však odvolací soud nedospěl, na dovolatelkou učiněných skutkových závěrech své právní posouzení věci nezaložil. Nejvyšší soud přitom opakovaně judikuje, že skutkové závěry odvolacího soudu nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 4/2014 nebo usnesení ze dne 16. 11. 2017, sp. zn. 23 Cdo 4300/2017 či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo 1913/2018 a z nedávných rozhodnutí Nejvyššího soudu též usnesení ze dne 14. 7. 2021, sp. zn. 23 Cdo 1758/2021 – veřejnosti dostupných na www.nsoud.cz ). Dovolání žalované není přípustné podle §237 o. s. ř. ani pro řešení dovolatelkou druhé předestřené otázky, neboť žalovaná i tuto otázku staví na posouzení skutkových okolností. Odvolací soud přitom správně ve svém rozhodnutí vysvětlil, že tvrzení žalobkyně o skutkových okolnostech zápůjčky, obsažená v žalobě, se považují podle §153b odst. 1 o. s. ř. za nesporná.
Vyplývá-li z obsahu dovolání, že dovolatelka napadá rozhodnutí odvolacího soudu i ve výrocích o nákladech řízení, pak ve vztahu k nim žádnou argumentaci, natož tu, jež by se vázala k obligatorním náležitostem dovolání podle §241a odst. 2 o. s. ř., neuplatňuje; nehledě na to, že proti rozhodnutí odvolacího soudu v částech týkajících se náhrady nákladů řízení dovolání bez dalšího přípustné není [srov. §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Není-li tedy dovolání žalované přípustné, Nejvyšší soud její dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. 1. 2023
JUDr. Kateřina Hornochová
předsedkyně senátu