ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3762.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 3762/2022-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně CZ IZOLACE s. r. o. , se sídlem v Ostravě, Blanická 834/140, identifikační číslo osoby 47973391, zastoupené JUDr. Janem Metelkou, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 854/2, proti žalované Československé obchodní bance, a. s. , se sídlem v Praze 5, Radlická 333/150, identifikační číslo osoby 00001350, o určení neplatnosti výpovědi smlouvy o účtu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 18 C 223/2022, o nařízení předběžného opatření, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 8. 2022, č. j. 91 Co 282/2022-88, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 7. 2022, č. j. 18 C 223/2022-76, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření (výrok I), a rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II).
Usnesení odvolacího soudu v rozsahu obou jeho výroků napadla žalobkyně včasným dovoláním.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“.
Podle §238 odst. 1 písm. f) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pořádkovém opatření, znalečném nebo tlumočném.
Podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání podle §237 o. s. ř. přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Jelikož napadeným usnesením bylo ve výroku I rozhodnuto o předběžném opatření a ve výroku II o nákladech řízení, je přípustnost dovolání žalobkyně ve vztahu k oběma těmto výrokům rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena §238 odst. 1 písm. f) a h) o. s. ř.
Skutečnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání lze podat za podmínek uvedených v §237 o. s. ř. dovolání, přípustnost dovolání nemůže založit, jelikož to směřuje proti rozhodnutí, proti němuž ze zákona přípustné není (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2002, sp. zn. 29 Odo 478/2002, uveřejněné pod číslem 52/2003 Sb. rozh. obč.).
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání žalobkyně odmítl podle §243c odst. 1 o. s. ř. jako objektivně nepřípustné.
O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť nejde o rozhodnutí, jímž se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. §151 odst. 1 o. s. ř., jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu