ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.505.2022.1
sp. zn. 23 Cdo 505/2022-348
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Marka Doležala ve věci žalobkyně Red San Financial INC , Trust Company Complex, Ajeltake Road, Ajeltake Island, Majuro, Marshall Islands, MH 06060, číslo společnosti 95017, zastoupené JUDr. Jakubem Kadlecem, advokátem se sídlem v Praze, Karolinská 661/4, proti žalované Parfumerie DOUGLAS, s. r. o. , se sídlem v Praze 1, Jungmannova 750/34, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26766671, zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem v Praze, Velkopřevorské náměstí 644/1a, o zaplacení částky 6 030 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 36/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 Cmo 46/2017-306, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 Cmo 46/2017-306, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2016, č. j. 41 Cm 36/2013-145, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Ve zde souzené věci se společnost Six&Others, s. r. o. domáhala po žalované náhrady škody ve formě ušlého zisku ve výši 6 030 000 Kč s úrokem z prodlení, způsobené tím, že žalovaná jí v rozporu se Smlouvou o spolupráci při produkci magazínu nezadala v roce 2012 výrobu šesti vydání Magazínu Douglas.
2. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 2. 2016, č. j. 41 Cm 36/2013-145, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2021, č. j. 4 Cmo 46/2017-291, připustil na návrh původní žalobkyně, aby na její místo vstoupila do řízení společnost Red San Financial INC (nynější žalobkyně). Rozsudkem uvedeným v záhlaví pak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
3. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi původní žalobkyní označenou jako dodavatel a žalovanou označenou jako odběratel byla dne 3. 9. 2011 uzavřena Smlouva o spolupráci při produkci magazínu, označená jako smlouva podle §262 odst. 1 obchodního zákoníku. Smlouvě předcházela emailová korespondence. Dne 12. 8. 2011 požádal zaměstnanec žalované „z důvodů pokrytí nákladů nynějšího čísla o dodatečnou slevu ve výši 50 000 Kč“ a dodal, že „za to, že byste nám takto vyšli vstříc“, by žalovaná byla ochotna podepsat smlouvu o zajištění tisku všech magazínů po celý rok. Zaměstnanec původní žalobkyně v reakci na to zaslal dne 31. 8. 2011 e-mail, jehož přílohou byla smlouva o spolupráci. V textu e-mailu uvedl, že původní žalobkyně je připravena realizovat po celý rok 2012 výrobu a dodávku magazínu a že by žalované rád vyšel vstříc a posílá „opravdu jednoduchou smlouvu na rok 2012“, v jejímž závěru je zmíněn onen poptaný „objemový bonus.“
4. Ve smlouvě bylo uvedeno, že ji smluvní strany uzavírají „na základě opakované dosavadní spolupráce“. Předmět plnění byl definován jako závazek dodavatele vykonávat pro odběratele v roce 2012 plnění v oblasti přípravy dat, DTP pracích, grafických pracích, pracích copywritera, produkčních pracích, tisku a dopravě Magazínu Douglas a závazek odběratele za tyto služby zaplatit. Magazín, jenž měl být vydáván, byl specifikován názvem, formátem, vazbou, typem papíru, technickou úpravou, barevností. Strany rovněž ujednaly, že v roce 2012 bude realizováno minimálně 6 vydání magazínu, přičemž náklad tisku jednoho bude alespoň 150 tis ks a minimální počet stran bude 24. Dodavatel se současně zavázal, že zajistí distribuci jednotlivých vydání magazínu maximálně do 15 míst v ČR dle specifikace odběratele. Pod rubrikou cenové podmínky stálo: „Strany sjednaly, že ceny za jednotlivá vydání magazínu v roce 2012 budou vycházet z matematického výpočtu dosud (v letech 2010 a 2011) realizovaných tří vydání magazínu se zohledněním možného navýšení nákladu a úpravy počtu stran dle budoucích požadavků odběratele. Vzhledem k tomu, že cena papíru, coby zásadní suroviny pro výrobu Magazínu Douglas, bude v roce 2012 centrálními výrobci upravována, vyhrazuje si dodavatel právo výslednou cenu za 1 ks Magazínu Douglas upravit o procento prokazatelné navýšení ceny papíru na trhu, a to vždy ke dni dohodnuté expedice mínus 45 dnů.“ Součástí smlouvy byly též bonusové podmínky: „Na základě uzavření této smlouvy se obě strany dohodly na čerpání objemového ročního bonusu za rok 2012 ve výši 50 000 Kč bez DPH, vykázaného smlouvou č. 30371 ze dne 16. 8. 2011, který bude odečten z fakturace za dodávku Douglas Magazínu čísla 9/2011. V případě, že skutečný realizovaný rozsah plnění v roce 2012 bude nižší, než je sjednáno v této smlouvě, je dodavatel oprávněn žádat po odběrateli vrácení ročního bonusu v plné výši.“
5. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně usoudil, že předmětná smlouva je smlouvou rámcovou, jak ji chápe teorie i ustálená judikatura Nejvyššího soudu. Dovodil, že strany na základě zkušeností ze své dosavadní spolupráce ve smlouvě specifikovaly to, co se jim osvědčilo, stanovily prostřednictvím smlouvy základní pravidla smluv, jejichž uzavření v roce 2012 předpokládaly, určily minimální rozsah svých obchodů a nevyloučily, že se v konkrétních případech mohou od pravidel, která si dohodly, odchýlit. Strany si tedy dohodly obecné obchodní podmínky, jen „rámec“ své spolupráce, a smlouva by oproti mínění žalobkyně sama o sobě neobstála jako základ závazkového vztahu, přinejmenším kvůli zcela neurčitému ujednání o ceně, která je mimo jiné, co do způsobu určení, vázána na zcela neurčitou okolnost, kterou je cena papíru ke dni neznámého data expedice magazínu.
6. Odvolací soud dodal, že ve shodě se soudem prvního stupně chápe ujednání v rámcové smlouvě o rozsahu budoucího plnění jako pouhý předpoklad, že bude uzavřen dohodnutý počet realizačních smluv, a jako vzájemné ujištění, že bude-li o to zájem, jsou účastníci připraveni v tomto rozsahu plnit. Z ujednání o bonusových podmínkách s přihlédnutím k obsahu emailové korespondence, která uzavření smlouvy předcházela, podle jeho mínění jednoznačně vyplývá, že účastníci byli srozuměni s tím, že počet realizačních smluv uvedený v rámcové smlouvě nemusí být nutně naplněn. Vyjádřil názor, že „toto ujednání nepotřebuje výklad, je jasné a určité a ve vazbě k charakteru smlouvy z něj plyne jednoznačně, že strany počítaly s tím, že realizačních smluv může být v dohodnutém období i méně než šest, a pro takový případ sjednaly, že žalovaný vrátí žalobci dříve poskytnutý bonus (bonus vrácen nesporně byl). Soud prvního stupně proto nepochybil, když zamítl návrh na výslech svědků, kteří měli prokazovat vůli stran při uzavření smlouvy; nutný je výklad projevu vůle pouze tehdy, není-li z něho samotného zcela jasné, co měly strany na mysli, což není tento případ.“
7. Na základě toho se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouvou o spolupráci nebyl založen určitý závazek, je proto vyloučena odpovědnost žalované vycházející z porušení smlouvy podle §373 obchodního zákoníku (tj. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zrušeného k 1. 1. 2014, dále též jen „obch. zák.“).
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu výslovně ve všech jeho výrocích, podle obsahu však jen ve výroku ve věci samé, napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání spatřuje v tom, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu jednak při řešení otázky náležitostí a výkladu rámcové smlouvy (reprezentované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 936/2012, a rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 32 Cdo 24/2010, ze dne 22. 9. 2009, sp. zn. 23 Cdo 1888/2007, ze dne 28. 8. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3488/2010, ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 629/2006), jednak při řešení otázky určitosti ujednání o ceně (tam zejména od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1625/2002).
9. Prostřednictvím otázky v pořadí první dovolatelka brojí proti závěru odvolacího soudu, že předmětná smlouva je rámcovou smlouvou. Argumentuje, že podle ustálené judikatury je funkcí rámcové smlouvy pouze stanovení smluvních podmínek následně uzavíraných realizačních smluv, v předmětné smlouvě jsou však obsažena zcela konkrétní a určitá ujednání o předmětu závazků smluvních stran, a proto jí byl založen závazkový vztah. Z ujednání o objemovém bonusu podle jejího přesvědčení naopak vyplývá, že strany ve smlouvě rozsah plnění sjednaly. Tvrdí s odkazem na návrh dohody o ukončení smlouvy o spolupráci, který připravila žalovaná, že samy smluvní strany vnímaly, že smlouva o spolupráci je zavazuje k plnění a že z ní žalované plyne závazek uhradit sjednanou cenu.
10. Ve vztahu ke druhé otázce dovolatelka zdůrazňuje, že podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1625/2002, není vyloučeno, aby cena byla ve smlouvě stanovena jinak než uvedením peněžité částky, musí se tak ale stát způsobem, jímž bude možno tuto cenu zcela nepochybně určit již v době uzavření smlouvy. Ve smlouvě o spolupráci nebyla cena stanovena v závislosti na neurčité okolnosti; stanovena byla pouze výhrada práva změny sjednané ceny, a to v závislosti na ceně papíru, která je sice proměnlivou položkou, nicméně objektivně určitelnou, a to i ke dni uzavření smlouvy o spolupráci. Způsob ujednání ceny za plnění poskytované na základě smlouvy o spolupráci má dovolatelka za dostatečně určitý.
11. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
12. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí, eventuálně zamítnutí. Poukazuje na to, že soud prvního stupně vzal na základě výpovědi samotné žalobkyně za nesporné, že smlouva o spolupráci je rámcovou smlouvou. Rozsudek odvolacího soudu má za souladný s rozhodovací praxí, protože smlouva o spolupráci stanovovala základní pravidla, kterými se budou řídit realizační smlouvy, jež mají být uzavírány na jejím základě. Smlouva neobsahovala žádná konkrétní a určitá ujednání o předmětu závazků smluvních stran. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu je též závěr odvolacího soudu, že ujednání o ceně je neurčité, neboť bylo navázáno na neurčitelnou okolnost - na cenu papíru.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“
14. Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Nejvyšší soud shledává dovolání přípustným pro řešení otázky v pořadí druhé, neboť odvolací soud se při něm odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV. Důvodnost dovolání
16. Dovolání je zároveň důvodné, neboť Nejvyšší soud se nehodlá od své příslušné dosavadní rozhodovací praxe odklonit (neshledává důvod, proč by měl předmětnou otázku hmotného práva řešit jinak), a napadené rozhodnutí tedy spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 o. s. ř.).
17. Podle §269 obch. zák. se ustanovení upravující v hlavě II této části zákona jednotlivé typy smluv použijí jen na smlouvy, jejichž obsah dohodnutý stranami zahrnuje podstatné části smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odstavec 1). Účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není upravena jako typ smlouvy. Jestliže však účastníci dostatečně neurčí předmět svých závazků, smlouva uzavřena není (odstavec 2). Dohoda o určité části smlouvy může být nahrazena dohodou stran o způsobu umožňujícím dodatečné určení obsahu závazku, jestliže tento způsob nezávisí jen na vůli jedné strany (odstavec 3 věta první).
18. Ustanovení §409 odst. 2 věty první obch. zák. stanoví, že v kupní smlouvě musí být dohodnuta kupní cena nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího dodatečného určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran ji uzavřít i bez určení kupní ceny.
19. Podle §473 obch. zák. jestliže strany dohodnou při určení ceny, že její výše má být dodatečně upravena s přihlédnutím k výrobním nákladům, a neurčí-li, které složky výrobních nákladů jsou rozhodné, mění se kupní cena v poměru k cenovým změnám hlavních surovin potřebných k výrobě prodávaného zboží.
20. Ustanovení §474 odst. 1 věty první obch. zák. stanoví, že neurčí-li strany ve smlouvě, která doba je rozhodující pro posuzování cenových změn, přihlíží se k cenám v době uzavření smlouvy a v době, kdy měl prodávající zboží dodat.
21. Právní posouzení odvolacího soudu, podle něhož posuzovaná smlouva je smlouvou nepojmenovanou, dovolatelkou zpochybněno nebylo. Předmětem dovolacího přezkumu je jeho závěr, že smlouva o spolupráci nezakládá závazek k plnění již pro neurčitost ujednání o ceně, která je co do způsobu určení vázána na neurčitou okolnost, kterou je cena papíru ke dni neznámého data expedice magazínu.
22. V dovolatelkou citovaném rozsudku sp. zn. 22 Cdo 1625/2002 Nejvyšší soud uzavřel v poměrech zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.“), že ke vzniku kupní smlouvy je třeba, aby se její účastníci dohodli na předmětu koupě a na kupní ceně. Kupní cena musí být přitom stanovena uvedením konkrétní peněžní částky nebo jiným způsobem, kterým ji bylo lze nepochybně určit. Není však vyloučeno, aby byla ve smlouvě stanovena jinak než uvedením peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy, neboť smlouva nemůže být platně uzavřena bez dosažení shody o jejích podstatných náležitostech. V poměrech obchodního zákoníku se však požadavek na možnost určení kupní ceny v době uzavření smlouvy neuplatní; ustanovení §409 odst. 2 věty první obch. zák. výslovně připouští sjednání pouhého způsobu dodatečného určení kupní ceny jako dostačujícího [srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 503/2001, uveřejněného pod č. 48/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „Sb. rozh. obč.“)]. Zejména je tu však obecné ustanovení §269 odst. 3 věty první obch. zák., vztahující se i na smlouvy nepojmenované (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Odo 146/2003), které umožňuje nahradit dohodu o určité části smlouvy, tedy i o ceně plnění, dohodou o způsobu dodatečného ( sic !) určení obsahu závazku.
23. Názor, že by cena papíru nebyla určitelná ke dni uzavření smlouvy o spolupráci, ostatně odvolací soud nevyslovil. V závěru dovozujícím neurčitost ujednání o ceně z vazby na cenu papíru ke dni neznámého data expedice magazínu (tedy v budoucnu) však zřejmě přehlédl, jak mu správně vytýká dovolatelka, že obsahem ujednání o právu dodavatele výslednou cenu za 1 ks magazínu upravit o procento prokazatelného navýšení ceny papíru na trhu vždy ke dni dohodnuté expedice magazínu mínus 45 dnů není určení ceny (způsob jejího určení je sjednán v předchozí větě), nýbrž tzv. cenová doložka. Tu sice obchodní zákoník upravuje v §473 a násl. jako jedno z ujednání v souvislosti s kupní smlouvou, nic však obecně vzato nebrání tomu, a je tedy v souladu s principem autonomie vůle, aby byla cenová doložka sjednána i v nepojmenované smlouvě uzavřené podle §269 odst. 2 obch. zák. (srov. mutatis mutandis rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3863/2009). Ujednání o ceně, jež je obsaženo v první větě textu pod rubrikou „Cenové podmínky“, odvolací soud ve svých úvahách zcela pominul.
24. Důvody, pro které odvolací soud uzavřel, že předmětná smlouva neobsahuje určité ujednání o ceně, a tudíž nezakládá závazkový vztah (tj. řešení druhé otázky), tedy neobstojí. Protože na vyřešení této otázky závisí též řešení otázky v pořadí první, neobstojí ani důvody, na kterých odvolací soud založil řešení první otázky. Závěr, podle něhož odpovědnost žalované za škodu podle §373 obch. zák. je vyloučena, je proto předčasný.
25. Podle §242 odst. 3 věta druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací soud vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, řízení zatížil, neboť pochybil, jestliže posoudil jako korektní procesní postup soudu prvního stupně, který neprovedl navržený důkaz výslechem svědků k vůli stran při uzavření smlouvy. Názor, o který odvolací soud toto posouzení opřel, je totiž chybný. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu jsou pochybnosti vyžadující výklad právního úkonu dány nejen v případě jeho nikoliv zcela jednoznačného jazykového vyjádření, nýbrž též v situaci, kdy výklad právního úkonu účastníky je v průběhu řízení vzájemně odlišný (srovnej např. rozsudky ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98, a ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3751/2014), tak jak je tomu též ve zde souzené věci. Ostatně i sám závěr, že jazykové vyjádření obsažené v právním úkonu je zcela jednoznačné, je výsledkem výkladu (srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 61/2017, uveřejněného pod č. 4/2019 Sb. rozh. obč.).
26. Závěr o tom, zda smlouva zakládá smluvním stranám práva a povinnosti, je v prvé řadě závěrem o tom, jakou vůli strany v tomto směru shodně projevily (zda se chtěly zavázat či nikoliv). Za účelem zjištění skutečné vůle stran bude proto třeba - po doplnění dokazování výslechem k tomu navržených svědků - provést řádný výklad předmětné smlouvy cestou důsledné aplikace výkladových pravidel stanovených v §35 obč. zák. a §266 obch. zák. a blíže vysvětlených v judikatuře (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3759/2017, a předchozí rozhodnutí v něm citovaná).
27. Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil spolu se závislými výroky o nákladech řízení (§243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.). Důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud proto podle §243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
28. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243g odst. 1, část první věty za středníkem, ve spojení s §226 odst. 1 o. s. ř.).
29. V zájmu hospodárnosti dalšího řízení považuje Nejvyšší soud za vhodné upozornit na to, že argument odvolacího soudu, podle něhož předmětná smlouva byla označena jako smlouva podle §262 odst. 1 obch. zák., oproti realizačním smlouvám z 23. 7. 2011 a 19. 7. 2011, které strany považovaly za smlouvy určitého typu, by dával smysl jen tehdy, kdyby smlouva obsahovala odkaz na §269 odst. 2 obch. zák. Ustanovení §262 odst. 1 obch. zák. toliko umožňuje stranám dohodu, že jejich vztah, který nespadá pod vztahy uvedené v §261, se řídí tímto zákonem.
30. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. 2. 2023
JUDr. Pavel Příhoda
předseda senátu