ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.688.2023.1
sp. zn. 23 Cdo 688/2023-366
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně V. K. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Markétou Zázvorkovou Malou, advokátkou se sídlem v Mostě, Jaroslava Průchy 1915/24, proti žalované S. N. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Simonou Oriničovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, o zaplacení 152 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 110 C 76/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 13. 4. 2016, č. j. 18 Co 590/2015-265, takto:
I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 16. 6. 2015, č. j. 110 C 76/2014-147, kterým Okresní soud v Pardubicích uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 152 000 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a rozhodl o povinnostech žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 65 844 Kč a zaplatit státu na účet Okresního soudu v Pardubicích soudní poplatek ve výši 7 600 Kč (výrok I), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 22 005 Kč (výrok II).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná včasné dovolání, v němž současně požádala o odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila podáním ze dne 16. 12. 2016, v němž navrhla jeho odmítnutí.
V průběhu dovolacího řízení byl usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 8. 12. 2016, č. j. KSPA 56 INS XY, zjištěn úpadek žalované a bylo rozhodnuto o povolení jejího oddlužení. Dovolací řízení tak bylo přerušeno po dobu, po kterou trvaly účinky rozhodnutí o úpadku. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 12. 4. 2017, č. j. KSPA 56 INS XY, bylo schváleno oddlužení žalované plněním splátkového kalendáře a do oddlužení byla zahrnuta mimo jiné pohledávka žalobkyně uplatněná v tomto řízení. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 22. 3. 2022, č. j. KSPA 56 INS XY, vzal insolvenční soud na vědomí splnění oddlužení žalované a osvobodil žalovanou od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny.
Podáním ze dne 29. 10. 2022 vzala žalovaná dovolání v celém rozsahu zpět s ohledem na ukončené insolvenční řízení (splnění oddlužení a osvobození od placení pohledávek).
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení – v souladu s bodem 2 čl. II zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Vzhledem k tomu, že žalovaná vzala dovolání zpět, Nejvyšší soud dovolací řízení podle §243c odst. 3 věty druhé o. s. ř. zastavil a již se nezabýval ani návrhem žalované na odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu.
Podle §243c odst. 3 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 2 věty první o. s. ř. by měla žalovaná, která zpětvzetím dovolání procesně zavinila zastavení dovolacího řízení, žalobkyni nahradit náklady dovolacího řízení. V řízení o pohledávce, od jejíhož placení byl dlužník osvobozen, však nelze (nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení §147 a §148 odst. 2 o. s. ř.) dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky (byť vzniká později, tj. až právní mocí soudního rozhodnutí o přiznání náhrady nákladů řízení) dopadají účinky přiznaného osvobození, tedy že tato pohledávka se stává naturální obligací, kterou nelze věřiteli přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 3509/2010, uveřejněný pod č. 63/2011 Sb. rozh. obč., či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017, a ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1300/2020). Vzhledem k tomu, že žalované bylo insolvenčním soudem přiznáno osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení (včetně pohledávky uplatněné žalobkyní v tomto řízení) v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, nelze ji zavázat k náhradě nákladů dovolacího řízení, neboť i na tuto část příslušenství pohledávky dopadají účinky přiznaného osvobození. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 3. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu