ECLI:CZ:NS:2023:23.ND.147.2023.1
sp. zn. 23 Nd 147/2023-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., a Mgr. Vladimíra Berana v exekuční věci oprávněného statutárního města Ústí nad Labem , se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2336/8A, identifikační číslo osoby 00081531, proti povinnému O. A. A. , narozenému XY, bytem XY, Stát Kuvajt, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 83/2023, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 54 EXE 83/2023 projedná a rozhodne Okresní soud v Ústí nad Labem.
Odůvodnění:
Soudní exekutor požádal dne 4. 1. 2023 Okresní soud v Ústí nad Labem o pověření a nařízení exekuce.
Okresní soud v Ústí nad Labem (dále též „exekuční soud“) usnesením ze dne 2. 2. 2023, č. j. 54 EXE 83/2023-16, vyslovil svou místní nepříslušnost s tím, že věc bude předložena Nejvyššímu soudu ve smyslu §11 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), k určení, který soud věc projedná a rozhodne.
Exekuční soud uvedl, že v posuzované věci chybějí podmínky místní příslušnosti, jelikož povinný nemá místo svého trvalého pobytu na území České republiky, ani místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod č. 11/2015 Sb. rozh. obč.).
Příslušnost exekučního soudu upravuje §45 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), dále jen „e. ř.“, z jehož §45 odst. 2 vyplývá, že místně příslušným exekučním soudem je soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Podle §52 odst. 1 e. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení o. s. ř.
Nejvyšší soud v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod č. 4/2013 Sb. rozh. obč., připomněl, že exekuční soud před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného, neboť by to odporovalo cíli exekučního řízení zjistit majetek dlužníka (povinného) a uspokojit z něj navrhovatele (věřitele). Není tak případné, aby již v rámci posuzování místní příslušnosti exekuční soud zjišťoval, zda a případně na jakém místě v České republice má povinný majetek.
Za dané situace je tak namístě při určení místní příslušnosti přihlédnout k zásadě hospodárnosti řízení ve smyslu §6 o. s. ř., jíž v tomto případě bude zjevně odpovídat, aby věc projednal soud, u něhož bylo řízení zahájeno a jenž již v dané věci činil určité úkony (podobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2011, sp. zn. 4 Nd 347/2011). S ohledem na uvedené tedy Nejvyšší soud rozhodl podle §11 odst. 3 o. s. ř. tak, že jako místně příslušný určil soud, u něhož bylo řízení zahájeno, tedy Okresní soud v Ústí nad Labem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
Mgr. Jiří Němec
předseda senátu