ECLI:CZ:NS:2023:23.ND.57.2023.1
sp. zn. 23 Nd 57/2023-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci navrhovatelky E. K. , bytem v XY, zastoupené Mgr. Lukášem Zahrádkou, advokátem se sídlem v Praze 4, Pujmanové 1753/10a, za účasti L. S. , se sídlem v XY, identifikační číslo osoby XY, o umoření listin, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 U 3/2022, o určení místní příslušnosti, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 20 U 3/2022 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8.
Odůvodnění:
U Obvodního soud pro Prahu 8 je vedeno řízení pod sp. zn. 20 U 3/2022 o návrhu navrhovatelky na umoření listin, které nahrazují 10 ks listinných akcií na jméno, každá o jmenovité hodnotě 100 000 Kč, emitované společností LOCK STOCK a.s., a to konkrétně akcií s pořadovými čísly 11 až 20 s tím, že navrhovatelka uvedené akcie ztratila a nemá je již ve své dispozici. Obvodní soud pro Prahu 8 vyslovil usnesením ze dne 15. 11. 2022, č. j. 20 U 3/2022-22, svoji místní nepříslušnost a věc po právní moci uvedeného usnesení předložil Nejvyššímu soudu podle §11 odst. 3. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), za účelem určení, který soud věc projedná a rozhodne. Obvodní soud pro Prahu 8 měl za to, že soudy České republiky mají pravomoc věc projednat, ale podmínky místní příslušnost chybějí nebo je nelze zjistit.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Při posouzení podmínek pro určení místně příslušného soudu Nejvyšší soud vzal v úvahu, že podle ustanovení §2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „z. m. p. s.“), se tento zákon se použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Učinil tak proto, že by mohla v úvahu přicházet aplikace dvoustranné smlouvy mezi Českou republiku a Ruskou federaci, která má aplikační přednost nejen před pravidly mezinárodního práva soukromého obsažených v českém právu, ale podle čl. 351 Smlouvy o fungování Evropské unie i před pravidly místní příslušnosti obsažených v právu unijním.
Místní příslušnost soudů v této věci však není dvoustrannou mezinárodní smlouvou řešena (srov. Smlouvu mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních uzavřenou v Moskvě dne 12. 8. 1982, uveřejněnou vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 95/1983 Sb., jejímiž nástupnickými státy jsou Česká republika a Ruská federace).
Před aplikováním zákona o mezinárodním právu soukromém je dále třeba přihlédnout k úpravě obsažené v normách práva Evropské unie, které mají aplikační přednost před právem členských států.
Nejvyšší soud ve svém rozhodování formuloval závěr, podle kterého nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“) v některých případech upravuje nejen mezinárodní příslušnost (pravomoc) soudů konkrétního členského státu, ale i jejich příslušnost místní. V takovém případě jsou pravidla místní příslušnosti zakotvená v národním právu nepoužitelná (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 30 Nd 79/2017, ze dne 17. 2. 2021, sp. zn. 23 Nd 35/2021, a ze dne 27. 10. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3037/2020, na úrovni unijního práva srov. např. rozsudek Soudního dvora ze dne 3. 5. 2007, ve věci Color Drack GmbH proti Lexx International Vertriebs GmbH, C-386/05).
Nejvyšší soud konstatuje, že na řízení o návrhu na umoření listin nedopadají ustanovení čl. 7 až 9 nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti, ani ustanovení čl. 10 až 23 nařízení Brusel I bis o zvláštní příslušnosti ve věcech pojistných, spotřebitelských a pracovních smluv a na věc nelze aplikovat ani ustanovení čl. 24 nařízení Brusel I bis o výlučné příslušnosti. Ve věci nelze uvažovat ani o splnění podmínek pro příslušnost založenou ve smyslu čl. 25 nařízení Brusel I bis dohodou stran, neboť účastníci proti sobě nestojí v roli vzájemných odpůrců.
S ohledem na skutečnost, že navrhovatelka a účastnice proti sobě nestojí v kontradiktorních rolích, a nemají tak vzájemné postavení žalobce a žalovaného, lze učinit závěr, že na projednávanou věc nelze použít ani ustanovení čl. 5 nařízení Brusel I bis, které vylučuje aplikaci pravidel příslušnosti podle národního práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 30 Nd 422/2018).
Podle §303 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“) je pro řízení o umoření listin příslušný soud, v jehož obvodu má obecný soud navrhovatel; nemá-li navrhovatel v České republice obecný soud, je příslušný ten soud, v jehož obvodu je platební místo.
Podle §303 odst. 2 z. ř. s. jde-li o řízení o umoření cenného papíru, vystaveného tuzemskou bankou, je příslušný soud, v jehož obvodu má tato banka své sídlo.
V dané věci podmínky místní příslušnosti chybějí (srov. §303 z. ř. s.), neboť navrhovatelka, která je fyzickou osobou a příslušníkem Ruské federace, nemá obecný soud v České republice, s ohledem na povahu listiny není dána místní příslušnost soudu podle platebního místa, a nejedná se ani o listiny vystavené tuzemskou bankou.
Nejvyšší soud proto s přihlédnutím k zásadě hospodárnosti (§6 o. s. ř. za použití §1 odst. 4 z. ř. s.) určil, že návrh projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 8 jako soud prvního stupně (§3 odst. 1 z. ř. s.), v jehož obvodu se nachází sídlo společnosti, k jejímuž základnímu kapitálu se listiny vztahují.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. 5. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu