ECLI:CZ:NS:2023:23.ND.577.2023.1
sp. zn. 23 Nd 577/2023
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Multitrans CZ s.r.o. , se sídlem v Pardubicích, Jana Palacha 1590, identifikační číslo osoby 25934660, zastoupené Mgr. Monikou Ipserovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 505, proti žalované Royal Transport&Spedition Szczepaniak sp.k. , se sídlem v Lesznu, Lipowa 44, 64-100, Polská republika, o návrhu na určení místní příslušnosti, takto:
Návrh žalobkyně Multitrans CZ s.r.o. na vydání platebního rozkazu na zaplacení částky 417 EUR s příslušenstvím proti žalované Royal Transport&Spedition Szczepaniak sp.k. projedná a rozhodne o něm Okresní soud v Litoměřicích.
Odůvodnění:
Podáním doručeným Nejvyššímu soudu dne 26. 9. 2023 učinila žalobkyně návrh, aby Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), určil, který soud projedná a rozhodne věc o jejím návrhu na vydání platebního rozkazu proti žalované Royal Transport&Spedition Szczepaniak sp.k., kterým se domáhá zaplacení rozdílu cen za mezinárodní nákladní přepravu ve výši 417 EUR s příslušenstvím a jenž k návrhu připojila.
V odůvodnění návrhu na určení místní příslušnosti a v přiloženém návrhu na vydání platebního rozkazu žalobkyně uvedla, že dne 27. 9. 2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o mezinárodní přepravě nákladu, ve které se žalovaná zavázala uskutečnit přepravu nákladu z místa nakládky v České republice (XY) do místa vykládky v Německu. Žalobkyně se zavázala za provedenou přepravu zaplatit žalované 360 EUR (bez DPH). Podle žalobkyně žalovaná porušila smlouvu o přepravě uzavřenou mezi účastníky tohoto řízení, když náklad nenaložila a nepřepravila do místa určení v Německu. Žalobkyně proto musela zajistit náhradního dopravce, s nímž uzavřela smlouvu o přepravě, a jenž přepravu provedl narychlo, za vyšší cenu přepravného.
Žalobkyně na žalované fakturou a výzvou k plnění požadovala rozdíl cen za přepravu sjednanou s žalovanou a s náhradním dopravcem. Podle žalobkyně je pravomoc soudů České republiky založena čl. 31 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě.
Podle ustanovení §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Podle čl. 1 odst. 1 Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě (CMR), sjednané dne 19. 5. 1956, která byla vyhlášena vyhláškou ministra zahraničních věcí č. 11/1975 Sb. (dále jen „Úmluva“), se tato Úmluva vztahuje na každou smlouvu o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem, jestliže místo převzetí zásilky a předpokládané místo jejího dodání, jak jsou vedena ve smlouvě, leží ve dvou různých státech, z nichž alespoň jeden je smluvním státem této Úmluvy. Toto ustanovení platí bez ohledu na trvalé bydliště a státní příslušnost stran.
Podle čl. 31 odst. 1 Úmluvy spory vzniklé z přeprav podléhajících této Úmluvě může žalobce vést, pokud je nevede u soudů smluvních států určených dohodou stran, u soudů toho státu, na jehož území
a) má žalovaný trvalé bydliště, hlavní sídlo podniku nebo pobočku anebo jednatelství, jejichž prostřednictvím byla smlouva uzavřena, nebo
b) leží místo, kde byla zásilka převzata k přepravě nebo místo určené k jejímu vydání.
U jiných soudů nemůže žalobce spor vést.
Nejvyšší soud za uvedených okolností uzavřel, že v projednávané věci je dána pravomoc soudů České republiky, neboť na jejím území se podle tvrzení žalobkyně nachází sjednané místo převzetí zboží k přepravě, přičemž Česká republika i Polská republika jsou smluvními státy Úmluvy.
Pro úplnost je třeba dodat, že ustanovení čl. 31 Úmluvy má aplikační přednost před pravidly mezinárodní příslušnosti zakotvenými v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“), a to podle jeho čl. 71 odst. 1, který stanoví, že tímto nařízením nejsou dotčeny smlouvy, jejichž stranami jsou členské státy a jež upravují příslušnost, uznání nebo výkon rozhodnutí ve zvláště vymezených věcech. Mezi uvedené zvláštní smlouvy patří rovněž Úmluva.
Místní příslušnost konkrétních soudů v rámci České republiky Úmluva neurčuje a nelze ji zjistit ani za pomoci příslušných ustanovení o. s. ř. (srov. §84 až §89a o. s. ř.). Aplikace čl. 7 nařízení Brusel I bis, kterým je upravena nejen mezinárodní příslušnost soudů některého členského státu, ale které svěřuje příslušnost soudu určitého místa, je v posuzovaném případě vyloučena (srov. čl. 71 odst. 1 nařízení Brusel I bis).
Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud postupoval podle §11 odst. 3 o. s. ř. a určil, že věc předloženou žalobkyní projedná a rozhodne Okresní soud v Litoměřicích, v jehož obvodu leží sjednané místo převzetí zboží k přepravě, s nímž je spojen vznik pravomoci soudů České republiky.
O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. 11. 2023
JUDr. Pavel Tůma, Ph.D.
předseda senátu