ECLI:CZ:NS:2023:23.ND.709.2022.1
sp. zn. 23 Nd 709/2022-19
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v exekuční věci oprávněné GENIX GROUP LTD , se sídlem v Londýně, Regent Street 207, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, registrační číslo osoby 09809790, zastoupené Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Národní 973/41, proti povinnému D. T. , narozenému XY, naposledy bytem v XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Rýnovice, Jablonec nad Nisou, o pověření a nařízení exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 2297/2022, o určení místní příslušnosti soudu, takto:
Věc vedenou u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 65 EXE 2297/2022 projedná a rozhodne Obvodní soud pro Prahu 5.
Odůvodnění:
Dne 29. 9. 2022 byla Obvodnímu soudu pro Prahu 5 doručena žádost soudního exekutora Mgr. Jakuba Effenbergera, Exekutorský úřad Kolín, o pověření a nařízení exekuce na majetek povinného.
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 4. 11. 2022, č. j. 65 EXE 2297/2022, vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že po uplynutí odvolací lhůty oprávněnému bude věc předložena ve smyslu §11 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“, Nejvyššímu soudu k určení místní příslušnosti.
Obvodní soud pro Prahu 5 své rozhodnutí odůvodnil tím, že povinný je slovenský státní příslušník a není zapsán v Centrální evidenci obyvatel České republiky, nemá v současné době na území ČR jako cizinec povolen žádný druh pobytu dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Jeho pobyt za účelem zaměstnání byl ukončen dne 31. 12. 2019. Poslední nahlášenou adresou pobytu od 23. 7. 2012 do 31. 12. 2019 je úřední adresa OAMP Praha. Dle obsahu spisu se v době rozhodování soudu povinný nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznice Rýnovice. Nebyl zjištěn žádný majetek povinného v České republice. Soud s ohledem na výše uvedené konstatoval, že v posuzované věci chybí podmínky místní příslušnosti.
Podle §11 odst. 3 o. s. ř. jde-li o věc, která patří do pravomoci soudů České republiky, ale podmínky místní příslušnosti chybějí nebo je nelze zjistit, určí Nejvyšší soud, který soud věc projedná a rozhodne.
Nejvyšší soud není oprávněn zkoumat, zda je dána pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci – ustanovení §105 odst. 2 o. s. ř. totiž odkazem na splnění podmínek §11 odst. 3 o. s. ř. předpokládá, že se otázkou pravomoci českých soudů dostatečně a s kladným závěrem zabýval předkládající soud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. 31 Nd 316/2013, uveřejněné pod číslem 11/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §45 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), je věcně příslušným exekučním soudem okresní soud.
Podle §45 odst. 2 exekučního řádu je místně příslušným exekučním soudem soud, v jehož obvodu má povinný, je-li fyzickou osobou, místo svého trvalého pobytu, popřípadě místo pobytu na území České republiky podle druhu pobytu cizince. Nemá-li povinný, který je fyzickou osobou, v České republice místo trvalého pobytu nebo místo pobytu podle věty první, je místně příslušným soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
S ohledem na ustanovení §52 odst. 1 exekučního řádu se při určení, který soud je místně příslušným exekučním soudem v řízení podle tohoto předpisu, použijí ustanovení občanského soudního řádu, neboť exekuční řád jiné ustanovení o určení místní příslušnosti v takových případech neobsahuje.
Z ustanovení §252 odst. 2 věty první o. s. ř. vyplývá, že nemá-li povinný obecný soud nebo jeho obecný soud není v České republice, je k nařízení a provedení výkonu rozhodnutí příslušný soud, v jehož obvodu má povinný majetek.
Nejvyšší soud přitom v usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Nd 200/2012, uveřejněném pod číslem 4/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž lze v bližším rozboru dané problematiky odkázat, připomněl, že skutečnost, zda povinný má exekučně postižitelný majetek na území České republiky, který by mohl být po nařízení exekuce soudním exekutorem zajištěn a zpeněžen, vyjde najevo až činností soudem pověřeného soudního exekutora v rámci provádění exekuce. Exekuční soud proto před nařízením exekuce a pověřením exekutora jejím provedením nezjišťuje existenci majetku povinného a rozhoduje-li za této situace Nejvyšší soud podle §11 odst. 3 o. s. ř., určí místně příslušný exekuční soud podle zásady hospodárnosti podle §6 o. s. ř..
Po přihlédnutí k zásadě rychlosti a ekonomie řízení proto Nejvyšší soud určil podle §11 odst. 3 o. s. ř. jako místně příslušný soud, u něhož soudní exekutor podal žádost o pověření a nařízení exekuce, a který již ve věci provedl prvotní úkony (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2021, sp. zn. 23 Nd 244/2021, nebo usnesení ze dne 9. 7. 2021, sp. zn. 23 Nd 313/2021, či usnesení ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Nd 341/2015), tedy Obvodní soud pro Prahu 5.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. 1. 2023
JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.
předseda senátu