ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.11.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 11/2023-124
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci posuzované M. K. , narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Bc. Milanem Trávníčkem, advokátem, se sídlem v Blansku, Svitavská 1018/1, za účasti navrhovatele M. J. , narozeného XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janou Jurdičovou Paroulkovou, advokátkou, se sídlem v Boskovicích, náměstí 9. května 2136/10, a Krajského státního zastupitelství v Brně , se sídlem v Brně, Mozartova 3, o omezení svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 0 Nc 1041/2021, o dovolání navrhovatele proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 37 Co 181/2022-104, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Navrhovatel je povinen zaplatit posuzované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 1 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám JUDr. Bc. Milana Trávníčka, advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Blansku (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. 5. 2022, č. j. 0 Nc 1041/2021-74, zamítl návrh na omezení svéprávnosti a na jmenování opatrovníka posuzované M. K. [dále jen „posuzovaná“] (výrok I), a nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani účastníkům (výrok II) ani České republice (výrok III). Soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů (včetně znaleckého zkoumání) k závěru, že nejsou dány podmínky pro omezení svéprávnosti posuzované, která netrpí trvalou duševní poruchou. Při osobním kontaktu s posuzovanou bylo podle soudu prvního stupně zřejmé, že je orientovaná místem, časem, osobou a je schopna samostatně hospodařit se jměním, s finančními prostředky, rozhodovat o věcech svého zdravotního stavu a zásahu do své tělesné a duševní integrity, je schopna pořizovat pro případ smrti a je schopna obstarávat si své záležitosti každodenního života.
Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozsudku odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Odvolací soud odkázal na odůvodnění soudu prvního stupně a shledal jej správným jak po stránce skutkové, tak právní. K výtce navrhovatele týkající se znaleckého posudku neměl odvolací soud připomínek a poukázal na to, že jeho závěry byly stvrzeny výslechem znalkyně u jednání.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel (dále též „dovolatel“) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání. Navrhovatel považuje dovolání za přípustné, neboť má za to, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. V dovolání poukazuje zejména na to, že se soud prvního stupně při zadávání znaleckého posudku dopustil chyby, když při jeho zadání neopatřil potřebné podklady a následně nebyl znalecký posudek soudy obou stupňů správně hodnocen, neboť nebylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat. Dále má dovolatel za to, že k posudku nemělo být vůbec přihlíženo, neboť soud nesprávně právně posoudil tento znalecký posudek jako důkaz prokazující, že posuzovaná netrpí duševní poruchou, ačkoliv znalkyně neměla dostatek podkladů, zejména podkladů týkajících se majetkových poměrů posuzované, nakládání s majetkem posuzovanou a ani podkladů k posouzení změn v chování posuzované v rodině, společenském styku apod. (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1810/2009). Protože se vytýkané vady znaleckého posudku nepodařilo odstranit ani výslechem znalkyně, navrhoval dovolatel vypracování revizního znaleckého posudku. Závěrem dovolatel navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se vyjádřila posuzovaná prostřednictvím své advokátky. Uvedla, že podané dovolání postrádá zákonné náležitosti a není z něj zřejmá ani přípustnost dovolání. Veškeré dovolací námitky směřují pouze do zjištění skutkového stavu nalézacími soudy a dovolatel jejich prostřednictvím polemizuje se skutkovými závěry nalézacích soudů a na základě svých námitek dospívá k jinému než zjištěnému skutkovému stavu, což přípustnost dovolání nemůže založit. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání pro nepřípustnost odmítl a zavázal dovolatele k náhradě nákladů řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání bylo podáno včas (§240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení, za splnění podmínky §241 o. s. ř. Nejvyšší soud proto zkoumal, zda dovolání obsahuje zákonné obligatorní náležitosti dovolání a zda je přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Podle §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud je vázán otázkami hmotného nebo procesního práva uplatněnými dovolatelem, přičemž při jejich řešení není oprávněn přezkoumávat dovoláním neuplatněnou argumentaci (§242 odst. 3 věta prvá o. s. ř., srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. III. ÚS 4002/19).
Jak vyplývá z obsahu dovolání, navrhovatel primárně nesouhlasí se soudem zjištěným skutkovým stavem [vznáší-li výhrady proti hodnocení důkazů odvolacím soudem (zejména namítá-li, že „znalecký posudek nebyl hodnocen způsobem spočívajícím v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu a nebylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž bylo třeba se vypořádat“ ) a proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující (namítá-li, že „opakovaně tvrdil a navrhoval provést jím označené důkazy o majetkových poměrech posuzované“ , či že „měl odvolací soud přihlédnout… k usnesení Policie ČR… ze kterého vyplývá, že si posuzovaná nepamatovala výběr z bankomatu“ ) a na tomto - jiném - skutkovém základě dovozuje vlastní (odlišný) právní názor na věc], který je výsledkem hodnocení v řízení provedených důkazů. Takový nesouhlas se závěrem odvolacího soudu, který je výsledkem volného hodnocení důkazů a není neodůvodněný ani rozporný s obsahem spisu, přípustnost dovolání podle ustanovení §237 o. s. ř. nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. 25 Cdo 292/2016, či usnesení Ústavního soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 3863/16). Skutková zjištění odvolacího soudu však přezkumu dovolacím soudem nepodléhají, stejně jako problematika hodnocení provedených důkazů, jak je zřejmé z ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Přípustnost dovolání nezakládá ani zbývající dovolací argumentace, kterou navrhovatel zpochybňuje správnost znaleckého posudku a hodnocení správnosti tohoto posudku odvolacím soudem (zejména uvádí-li, že „znalecký posudek je nesprávný, nepoužitelný… rozpory, nejasnosti a chyby ve znaleckém posudku se nepodařilo odstranit ani výslechem znalkyně…“ ) spolu s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s níže uvedenou ustálenou rozhodovací praxí.
Znalecký posudek ve smyslu o. s. ř. je jedním z mnoha důkazních prostředků, byť je svou povahou nezastupitelný. Formální náležitosti znaleckých posudků jsou upraveny v §28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech a v §39–47 vyhlášky č. 503/2020 Sb., o výkonu znalecké činnosti. Podle ustálené rozhodovací praxe se soud při hodnocení důkazu znaleckým posudkem zabývá tím, zda posudek znalce má všechny formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Věcnou správnost odborných závěrů znalce soud přezkoumávat nemůže, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (srov. např. dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1810/2009; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4532/2010; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 33 Cdo 472/2020). Nejvyšší soud dodává, že podle obsahu spisu sice soud prvního stupně nařídil znalecké zkoumání v počáteční fázi řízení, znalkyně však již tehdy evidentně disponovala dostupnými lékařskými zprávami ošetřujících lékařů (včetně zpráv Nemocnice Letovice a Nemocnice Boskovice) a posuzovanou zhlédla a z hlediska své odbornosti i náležitě vyšetřila. Soud prvního stupně v průběhu řízení podrobně vyslechl soudní znalkyni, po zpracování posudku byl sice dodatečně proveden účastnický výslech posuzované, stejně jako navrhovatele, leč výslech M. J., provedený při jednání soudu prvního stupně konaném dne 16. 3. 2022, nepřinesl obsahově nic jiného, než co jmenovaný daleko podrobněji uvedl již ve svém obšírném písemném vyjádření ze dne 28. 10. 2021, jež je přílohou znaleckého posudku (viz č. l. 36 a násl. procesního spisu). Dodatečně byla rovněž předložena soudem prvního stupně vyžádaná zpráva odboru sociálních věcí Městského úřadu Boskovice ze dne 4. 4. 2022 (č. l. 67 spisu), ani z ní ovšem nevyplývají žádná zjištění, která by byla rozporná s obsahem, resp. závěry soudní znalkyně.
Nad rámec řečeného Nejvyšší soud doplňuje, že zákon nestanoví předpoklady ani pro dovolatelem zmíněné vypracování tzv. revizního znaleckého posudku a ponechává je na úvaze soudu; vypracování revizního znaleckého posudku bude přicházet do úvahy zejména tam, kde samotný soud bude mít pochybnosti o správnosti již vypracovaného znaleckého posudku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1290/2007), o kterýžto případ se však v posuzované věci nejedná.
Nejvyšší soud na základě výše uvedeného proto dovolání navrhovatele podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. 1. 2023
JUDr. David Vláčil
předseda senátu