ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2252.2023.1
sp. zn. 24 Cdo 2252/2023-149
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci N. F. , zastoupeného procesní opatrovnicí JUDr. Annou Krúpovou, advokátkou se sídlem v Čáslavi, Klimenta Čermáka č. 136, za účasti navrhovatelky J. R., zastoupené JUDr. Jaroslavem Horkým, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 6/85, o prohlášení za mrtvého, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 3 Nc 4501/2022, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2023 č.j. 24 Co 34/2023-120, takto:
I. Dovolání navrhovatelky se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání navrhovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23.3.2023 č.j. 24 Co 34/2023-120, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu navrhovatelky na prohlášení N. F. za mrtvého, není přípustné podle ustanovení §237 o.s.ř., neboť dovolatelka nevymezila žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení by záviselo konečné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé.
Jako důvod, pro který dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, žalobkyně uvedla, že není správný závěr odvolacího soudu o tom, že „důkaz smrti člověka, o jehož prohlášení za mrtvého v dané věci jde, může být předložen, a to úředními listinami jeho domovského státu, které budou bez dalšího uznány v České republice“. Odvolacímu soudu vytýká, že „vůbec nebylo předmětem dokazování, zda navrhovatelka může objektivně získat úmrtní list pana N. F.“, a v této souvislosti formuluje právní otázku, „zda je možné prohlásit za mrtvou osobu, o níž je známo, že již nežije, avšak její úmrtní list byl zřejmě vydán v cizím státě, nicméně tento nelze ze strany navrhovatelky ve státě jeho vydání získat a přeložit pro účely řízení před českými orgány“. Takto dovolatelkou vymezený dovolací důvod však není pro posouzení věci významný (určující), neboť odvolací soud odůvodnil své zamítavé stanovisko ve věci samé zejména tím, že „v současné procesní situaci“, kdy dosud není postaveno najisto, že N. F. (jeho právní nástupci) a navrhovatelka jsou skutečně dědici po D. M. F., „je návrh navrhovatelky předčasný“, a že proto navrhovatelka (prozatím) nemá ve smyslu ustanovení §71 odst. 1 o. z. právní zájem na prohlášení N. F. za mrtvého. Protože uvedený závěr odvolacího soudu, který sám o sobě vedl (musel vést) k zamítnutí návrhu o prohlášení N. F. za mrtvého, však dovolatelka nijak nerozporuje, ani vůči němu neuvádí žádnou právní argumentaci, dovolává se v tomto směru přípustnosti dovolání z důvodu, který nemá bezprostřední vztah k napadenému rozhodnutí, neboť posouzení jí vymezené právní otázky samo o sobě nemá na konečné rozhodnutí odvolacího soudu žádný vliv.
Namítá-li závěrem dovolatelka, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu porušuje zásadu předvídatelnosti vyjádřenou v ustanovení §13 o.z., neboť ve „skutkově prakticky totožné věci“ vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 10 Nc 4501/2022 bylo rozhodnuto opačně, potom přehlíží, že na prohlášení D. M. F. (její matky) za mrtvou byl právní zájem navrhovatelky (jako dědičky po matce) nepochybný.
Z uvedených důvodů Nejvyšší soud České republiky dovolání navrhovatelky – aniž by se mohl věcí dále zabývat – podle ustanovení §243c odst. 1 o.s.ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. 12. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček Ph.D.
předseda senátu