ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.3178.2022.1
sp. zn. 24 Cdo 3178/2022-668
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym) , narozené dne XY, bytem ve XY, zastoupené kolizním opatrovníkem městem Valašské Meziříčí, se sídlem Městského úřadu ve Valašském Meziříčí, Náměstí č. 7/5, dcery rodičů E. S. , narozené dne XY, zemřelé dne 19. března 2021, naposledy bytem XY, a R. S. , narozeného dne XY, bytem XY, USA, zastoupeného JUDr. Ondřejem Šmídem, Ph.D., advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova č. 2378/17, o popření otcovství, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně – pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn. 52 P 96/2017, o dovolání R. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. prosince 2021, č. j. 13 Co 306/2021-495, takto:
I. Dovolání R. S. se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud ve Vsetíně rozsudkem ze dne 7. 6. 2021, č. j. 52 P 96/2017-471, určil, že R. S. není otcem nezletilé AAAAA, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud řízení zahájil na základě podnětu T. B., který se v předchozím řízení domáhal určení otcovství k nezletilé, to však bylo zastaveno, neboť matka nezletilé v jeho průběhu učinila souhlasné prohlášení o určení otcovství k nezletilé s R. S. Soud vyšel ze zjištění, že v dokumentech nemocnice z doby porodu byl uváděn jako nejbližší příbuzný nezletilé T. B. Ten je také zachycen na fotografiích s nezletilou a její matkou v různých společenských situacích jako oslavy nezletilé, návštěvy v porodnici, společné návštěvy restauračních zařízení. Z SMS a facebookové komunikace mezi matkou a T. B. rovněž vyplývalo, že on by měl být otcem. Znaleckým posudkem bylo zjištěno otcovství T. B. k nezletilé. Matka se po rozporech s T. B. začala dlouhodobě snažit neumožnit mu navázat vztah s nezletilou. Nezletilá oslovuje matrikového otce „B.“, je pro ni strejdou, kamarádem, nikoli tatínkem. Matrikovým otcem tvrzená skutečnost, že vykonává i roli sociálního otce, nebyla prokázána. Po úmrtí matky nezletilou vychovává babička, a matrikový otec zjevně ani nehodlá převzít péči o nezletilou a vykonávat rodičovskou odpovědnost. Není proto v zájmu nezletilé, aby zůstal jejím právním otcem, když je zde jiný muž, který je jejím biologickým otcem, a který může být i jejím sociálním a právním otcem. Jestliže se biologický otec o nezletilou v posledních třech letech nezajímal, je to argument nespravedlivý, protože se matka vyhýbala provedení znaleckého posudku. Biologický otec se domáhal svých práv k nezletilé. Pokud se ani soudu v součinnosti s Policií ČR nepodařilo matku s nezletilou po dobu dvou let nalézt, stěží to lze vyčítat biologickému otci. Jestliže by matrikový otec, žijící v USA, byl i sociálním rodičem nezletilé, plnil by otcovskou roli a po smrti matky by se snažil uspořádat své poměry tak, aby mohl péči o nezletilou převzít. Nezletilá až do věku nejméně jednoho roku měla s biologickým otcem dobrý vztah, který byl přerušen v důsledku nepříkladného chování matky. Nezletilá je nízkého věku a může navázat plnohodnotný vztah k biologickému otci. Vzhledem k pobytu matrikového otce v USA by podle soudu bylo procesně a časově náročné provádět výslech matrikového otce jen k otázce okolností, za nichž k uznání otcovství došlo, ke zjištění, zda byl matkou uveden v omyl, nebo zda musel vědět, že nemůže být biologickým otcem nezletilé.
K odvolání matrikového otce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 12. 2021, č. j. 13 Co 306/2021-495, potvrdil rozsudek soudu I. stupně, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ze zprávy kolizního opatrovníka odvolací soud zjistil, že zájem biologického otce o nezletilou trvá, babička na jeho žádosti o kontakt s nezletilou nereaguje. O sociálním otcovství R. S. podle odvolacího soudu nelze vůbec hovořit, ten se k nezletilé jako otec nikdy nechoval, ani když mu byla známa vážná nemoc matky, ani po její smrti. I přesto, že pandemie Covid-19 vážně komplikuje cestování mezi státy, pokud by chtěl plnit roli otce, podnikl by kroky, aby pomohl matce a babičce s péčí o nezletilou, popř. sám péči převzal. Namísto toho se spokojil s komunikací přes videohovory a s příležitostným zasíláním balíčků a finančních částek pro nezletilou, přičemž pravidelné příspěvky, které by se daly považovat za výživné, zjištěny nebyly. K souhlasnému prohlášení o určení otcovství došlo účelově s cílem eliminovat snahu biologického otce o určení jeho otcovství k nezletilé. O tom svědčí, že nezletilá matrikového otce neoslovuje jako otce. Pokud by matka považovala R. S. za otce, vedla by k tomu nezletilou. Námitka, že biologický otec o nezletilou neprojevoval zájem, je v rozporu s provedenými důkazy. Tvrzení babičky jsou v tomto ohledu nevěrohodná, neboť jí zjevně vyhovuje současný stav a obává se případných důsledků popření otcovství. Ve snaze pomoci matce již v minulosti uváděla nepravdivé informace.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal matrikový otec dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na právních otázkách dovolacím soudem dosud neřešených, a to zda lze popřít otcovství, aniž by byl tento muž během řízení vyslechnut, třebaže by k tomu vzhledem k místu bydliště mělo dojít prostředky umožňujícími výslech na dálku, a dále, zda pro existenci sociálního otcovství musí otec po celou dobu o dítě pečovat osobně, nebo zda postačí, když je část doby vztah s dítětem navazován pomocí prostředku komunikace na dálku. Dovolatel má za to, že není v zájmu nezletilé, aby bylo jeho otcovství popřeno, neboť se nositelem rodičovské odpovědnosti posléze stane muž, kterého prakticky nezná. Právo znát svůj původ ustupuje právu dítěte na stabilní rodinný život. Plánoval společně s matkou a nezletilou žít v USA jako rodina, což bylo po krátkou dobu realizováno, než si léčení matky vyžádalo její návrat do ČR. Nebylo pochybností, že matka boj s onemocněním nevyhraje, jinak by se vrátil do ČR. Dále dovolatel zpochybňuje zájem biologického otce o nezletilou, jakož i pozitivní vztah biologického otce s nezletilou do jejího jednoho roku, když polemizuje se schopností takto malého dítěte navázat vztah. Závěrem namítá vadu řízení, která má spočívat v tom, že nebyl vyslechnut jako účastník řízení, ač to navrhoval, neboť podle něj nelze učinit závěr o jeho sociálním otcovství bez jeho výslechu.
Kolizní opatrovník ve vyjádření k dovolání uvádí, že se ztotožňuje se závěry odvolacího soudu, a že probíhají kontakty mezi nezletilou a biologickým otcem.
Podle ustanovení §237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ustálené judikatury dovolacího soudu je obecně za (nejlepší) zájem dítěte považován soulad mezi biologickým, právním a sociálním rodičovstvím, tedy mezi rodičovstvím založeným biologickými vazbami mezi dítětem a poskytovatelem genetického materiálu (biologické rodičovství), rodičovstvím, kde rodič vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví a o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (sociální rodič), a rodičovstvím založeném na právních domněnkách, kdy rodičem je ten, koho zákon za rodiče dítěte považuje (právní rodičovství); není-li tento soulad dobře možný, je třeba s ohledem na konkrétní okolnosti případu uvážit, který z uvedených aspektů rodičovství převažuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1369/2015).
Dovolatel se snaží založit přípustnost dovolání otázkou, zda pro existenci sociálního rodičovství postačí, jestliže rodič o dítě nepečuje celou dobu osobně, ale část této doby navazuje vztah s dítětem pouze komunikačními prostředky. V projednávané věci však soudy dospěly k závěru, že otec roli sociálního rodiče nenaplňoval vůbec, a že tedy nejednalo pouze o dočasné omezení osobní péče, jak se dovolatel snaží předestřít.
Jak vyplývá z ustanovení §858 o. z., rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, která spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítěte a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání a rozsah rodičovské odpovědnosti může změnit jen soud.
Soudy pečlivě vyložily, že nezletilá dovolatele za svého otce nepovažuje, nechová se tak k němu, ani jej tak neoslovuje. O nezletilou fakticky pečuje dva roky celodenně babička. Otec se dlouhodobě nachází v USA, pro nezletilou je kamarádem, „strejdou B.“, komunikují spolu občasně na dálku prostřednictvím komunikačních prostředků. Otec podle zjištění soudů příležitostně zasílá finanční částky a balíčky pro nezletilou, nikoli pravidelné příspěvky na potřeby nezletilé. Zásadním je rovněž skutkový závěr soudu I. stupně, že otec zjevně ani nehodlá převzít péči o nezletilou a vykonávat ve vztahu k ní rodičovskou odpovědnost. Ohledně neexistence role sociálního rodičovství ze strany otce lze poukázat na to, že i sám otec uvádí, že ke společnému soužití došlo jen krátce v USA (než se matka kvůli svému onemocnění s nezletilou vrátila do České republiky), nezletilé přitom bylo v době rozhodování odvolacího soudu již téměř šest let.
V projednávané věci soudy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 298/2010) sledovaly nejlepší zájem dítěte, když vyšly ze závěru, že zde není fungující rodina, jelikož matka zemřela a matrikový otec nevykonává rodičovskou odpovědnost v rozsahu spočívajícím v péči o tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj nezletilé, pročež není sociálním rodičem nezletilé, a uzavřely proto, že je v nejlepším zájmu nezletilé popřít otcovství matrikového otce. Biologický otec projevuje o nezletilou zájem, a je zde proto jednak odůvodněný předpoklad, že může následně dojít ke sjednocení biologického a právního rodičovství (obzvláště když biologický otec v minulosti zahájil řízení o určení otcovství, které však bylo zastaveno, neboť matka s dovolatelem během řízení určili otcovství k nezletilé souhlasným prohlášením), a zároveň jsou zde pozitivní vyhlídky i pro budoucí výkon role sociálního rodičovství, když nezletilá je nízkého věku a s biologickým otcem již měla dobrý vztah do svého jednoho roku, kdy matka po rozporech s biologickým otcem zamezila jejich dalšímu vzájemnému kontaktu.
Matrikový otec v dovolání dále namítá, že řízení trpí vadou, neboť nebyl vyslechnut jako účastník, ačkoli to navrhoval. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, jakákoliv námitka, jejíž podstatou je tvrzení porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle §241a odst. 1 o. s. ř. Soud I. stupně v odůvodnění svého rozhodnutí vyložil, že od výslechu otce upustil, neboť by pro projednávanou věc neměl význam vzhledem k jiným provedeným důkazům i s ohledem na vzdálené bydliště otce, když podle přesvědčení soudu byl skutkový stav spolehlivě zjištěn. Výslech otce přitom zvažoval především toliko ke zjištění, zda k souhlasnému prohlášení o určení otcovství došlo účelově se záměrem znemožnit biologickému otci dosáhnout statusu matrikového otce. V odvolacím řízení poté dovolatel prostřednictvím zástupce navrhoval vyžádání aktuální zprávy opatrovníka o pohovoru s ním, popř. svůj výslech prostřednictvím videohovoru. Rovněž odvolací soud odůvodnil, že skutkový stav je dostatečně zjištěn již provedenými důkazy. Zákon ani pro řízení o popření otcovství nestanoví, že by musel být matrikový otec v řízení soudem vždy vyslechnut. Platí proto obecné pravidlo uvedené v ustanovení §22 z. ř. s., že výslech účastníků je možné nařídit vždy, je-li toho ke zjištění skutkového stavu třeba. Souhlas účastníka se nevyžaduje. V projednávané věci byl otec v řízení zastoupen advokátem a soud znal jeho stanovisko a argumentaci k projednávané věci. Z dovolání je rovněž patrno, že dovolatel po skutkové stránce polemizuje se zájmem biologického otce o nezletilou, a s okolnostmi učinění souhlasného prohlášení o určení otcovství, když tvrdí, že s matkou a nezletilou plánovali žít společně v USA, než se matka musela vrátit do České republiky, avšak ani neuvádí, jaká odlišná skutková zjištění by měla být jeho výslechem učiněna ohledně jeho fungování jako sociálního rodiče. Tato námitka dovolatele je proto zjevně bezdůvodná a řízení vytýkanou vadou netrpí.
I z hlediska předchozí, výše dovolatelem formulované právní otázky ohledně sociálního rodičovství je přitom patrné, že dovolání neobsahuje ucelenější právní argumentaci, která by se přímo dotýkala této otázky, v níž by dovolatel vyložil, v čem spatřuje svoji dlouhodobou péči o zdraví nezletilé a o její tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj.
Jestliže dovolatel zpochybňuje skutková zjištění soudů (zájem biologického otce o nezletilou), uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř., podle něhož lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání matrikového otce na základě výše uvedeného podle ustanovení §243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Tímto rozhodnutím je konzumován i návrh dovolatele na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. 3. 2023
JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D.
předseda senátu